ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2145.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 2145/2018-368
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Městské části Praha 5 , se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 1381/4, IČO: 00063631, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO: 00064581, obou zastoupených Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, proti žalovaným: 1) J. B. , narozenému XY, bytem XY, 2) T. B. , narozené XY, bytem XY, 3) O. F. , narozené XY, bytem XY, 4) I. K. , narozenému XY, bytem XY, 5) E. K. , narozené XY, bytem XY, 6) D. M. , narozenému XY, bytem XY, 7) J. M. , narozenému XY, bytem XY, 8) M. M. , narozenému XY, bytem XY, 9) V. M. , narozenému XY, bytem XY, 10) J. N. , narozené XY, bytem XY, 11) P. N. , narozenému XY, bytem XY, 12) M. N. , narozenému XY, bytem XY, 13) K. P. , narozené XY, bytem XY, 14) V. P. , narozené XY, bytem XY, 15) K. R. , narozenému XY, bytem XY, 16) I. Ř. , narozené XY, bytem XY, 17) J. S. , narozené XY, bytem XY, 18) M. S. , narozené XY, bytem XY, 19) V. S. , narozené XY, bytem XY, 20) A. S. , narozenému XY, bytem XY, 21) J. V. , narozenému XY, bytem XY, 22) J. V. , narozenému XY, bytem XY, 23) K. Z. P. , narozenému XY, bytem XY, 24) A.-M. N. , narozené XY, bytem XY, 25) R. Z. P. , narozenému XY, bytem XY, 26) Weegschaal, a. s. , se sídlem v Praze 6, Wuchterlova 1609/8, IČO: 27529649, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, 27) R. B. , narozenému XY, bytem XY, žalovaní 1) až 5), 7), 9), 11) až 15), 17) až 25) a 27) zastoupeni JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, a žalovaní 6), 8), 10) a 16) zastoupeni Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 58, o určení vlastnictví k nemovitosti a nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 249/2014, o dovolání žalovaných 6), 8), 10) a 16) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2017, č. j. 18 Co 148/2017-332, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Každý z žalovaných 6), 8), 10) a 16) je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 4 985,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Moniky Jiráskové, advokátky se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 11 C 249/2014-301, zamítl žalobu, že žalovaní 1) – 25) a 27) jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. XY zapsaného na LV č. XY a pozemku parc. č. XY zapsaného na LV č. XY, obou ležících v k. ú. XY a zapsaných Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrálním pracovištěm XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) se spoluvlastnickými podíly tam vymezenými (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1) – 25) a 27) s uzavřením kupní smlouvy s žalobkyní o převodu vlastnického práva k tam vymezeným spoluvlastnickým podílům na předmětných nemovitostech za celkovou kupní cenu 2 090 278,72 Kč (výrok II.), zastavil řízení o žalobě na určení, že vedlejší účastnice je mimo již zapsané vlastnické právo k id. XY pozemku parc. č. XY a k id. XY pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, vlastnicí i dalších podílů tam vymezených (výrok III.), zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného 26) uzavřít kupní smlouvu s žalobkyní o převodu id. XY na předmětných nemovitostech za celkovou kupní cenu 2 090 278,72 Kč (výrok IV.), zastavil řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) – 25) a 27) a žalobkyní dne 25. 6. 2014 (výrok V.), zastavil řízení o žalobě s návrhem na nahrazení projevu vůle žalovaného 26) s uzavřením kupní smlouvy s žalobkyní o převodu id. XY na předmětných nemovitostech za celkovou kupní cenu 2 090 278,72 Kč (výrok VI.), zastavil řízení o žalobě s návrhem na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 3. 6. 2014 mezi žalovanými 1) – 25) a 27) a žalovaným 26) – (výrok VII.), zastavil řízení o žalobě s návrhem na určení, že kupní smlouva ze dne 3. 6. 2014 mezi žalovanými 1) – 25) a 27) a žalovaným 26) zanikla od počátku v důsledku skutečnosti sjednané jako rozvazovací podmínka (výrok VIII.). Uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit na nákladech řízení žalovaným 1) – 5), 7), 9), 11) – 15), 17) – 25) a 27) částku 471 658,59 Kč (výrok IX.), žalovaným 6), 8), 10) a 16) částku 20 086 Kč (výrok X.) a žalovanému 26) částku 27 104 Kč (výrok XI.).
K odvolání žalovaných 6), 8), 10) a 16) Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j. 18 Co 148/2017-332, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku X. (výrok I.) a uložil žalovaným 6), 8), 10) a 16) povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 6), 8), 10) a 16) dovolání, které spatřují přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek procesního práva: Je odvolací soud oprávněn nezabývat se odvolacími námitkami účastníka řízení proti nákladovému výroku s odkazem na §212a odst. 6 o. s. ř., protože účastník napadl pouze nákladový výrok, který se ho týká, a nenapadl nákladový výrok, který jeho práva a povinnosti neupravuje? Odvolací soud se zde odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1760/2001 a sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 a od nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 435/09. Je soud oprávněn přiznat náhradu nákladů účastníka řízení, který má v průběhu řízení několik zástupců, k rukám jiného zástupce, než který účastníka zastupuje v době vydání rozhodnutí soudu, a součastně bez toho, aby účastníka v nákladovém výroku jako oprávněného k náhradě nákladů výslovně označil? Odvolací soud se zde odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1509/2015. Lze v případě sporu o určení neplatnosti kupní smlouvy, platnosti kupní smlouvy, určení vlastnického práva k nemovité věci a v případě řízení o nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti určit tarifní hodnotu podle kupní ceny této nemovitosti uvedené v kupní smlouvě? Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 a sp. zn. 33 Odo 238/2001. Je soud oprávněn posoudit tarifní hodnotu podle §9 odst. 3 advokátního tarifu, když jedním z nároků uplatněných žalobou bylo řízení odpovídající §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu? Odvolací soud se zde odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015. V případě, že žalobkyně uplatní žalobou několik samostatných nároků, posuzuje se tarifní hodnota podle §12 odst. 3 advokátního tarifu, tj. považuje se za tarifní hodnotu součet hodnot jednotlivých uplatněných nároků? Tato otázka podle dovolatelů dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že částka 471 658,59 Kč zahrnuje i náklady řízení dovolatelů z doby, kdy byli zastupováni JUDr. Černohorskou. Dovolatelé ovšem nepodali odvolání do výroku IX., ale do výroku X., kterým jim byla přiznána část nákladů. Výrok IX. rozsudku soudu prvního stupně tak nabyl samostatně právní moci. Dále rekapituluje stěžejní body napadeného rozhodnutí. S argumentací dovolatelů nesouhlasí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, jež bylo publikováno pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že „pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely.“
V řízení byli procesně úspěšní žalovaní, kteří měli postavení samostatných společníků podle §91 odst. 1 o. s. ř. [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1648/2007 (publikovaný v časopise Právní rozhledy, 2008, č. 24, str. 921)], a proto každému účastníkovi řízení náleží náhrada nákladů řízení samostatně [srovnej usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004 (publikované v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, č. 6, str. 227)].
V posuzovaném případě přiznal soud prvního stupně dovolatelům na náhradě nákladů řízení 20 086 Kč, každému tedy 5 021,50 Kč. Dovolatelé však tvrdí, že jim dohromady měly být nahrazeny náklady řízení ve výši 291 163 Kč.
Pro posouzení přípustnosti dovolání bylo nezbytné – vzhledem k četnosti uplatněných žalobních návrhů – především jejich procesní posouzení.
O změnu žaloby (§95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000 (publikovaný pod č. 3/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)].
„O změně žaloby rozhoduje soud vždy, jestliže to žalobce navrhne. Jestliže soud o změně žaloby nerozhodne a pokračuje v řízení o nezměněném návrhu, jde o vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§219a odst. 1 písm. a)]. Vadným je rovněž postup soudu I. stupně, jestliže o připuštění změny žaloby nerozhodne, ale o změněném návrhu jedná a rozhoduje“ (srovnej Dvořák, B. in Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l), zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 394 a násl.).
V dané věci soud prvního stupně v průběhu řízení nerozhodl ani o jednom z návrhů žalobkyně na změnu žalobního petitu, z toho důvodu je nutné i při výpočtu nákladů řízení ve vztahu ke všem učiněným úkonům právní služby vyjít z původního znění žaloby (tj. návrhu na určení, že je kupní smlouva uzavřená dne 3. 6. 2014 mezi žalovanými neplatná, a návrhu na určení, že hlavní město Praha je vlastníkem předmětných nemovitostí).
Ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), stanoví základní pravidlo pro určení tarifní hodnoty: „Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.“ Toto obecné a výchozí pravidlo je modifikováno speciálními úpravami.
Nejvyšší soud již dříve vyložil, že pouze cena obvyklá jako jediná může být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě (nemovité) věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016, nebo ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 76/2017), přičemž kupní cena (bez dalšího) ještě nevypovídá o obvyklé ceně převáděného nemovitého majetku (kupní smlouva totiž může vyjadřovat i tzv. cenu zvláštní obliby, která se tak může značně odchylovat od obvyklé ceny nemovitosti, případně kupní cena může zohledňovat i jiné aspekty spoluurčují její výši, a může tak být oproti ceně obvyklé nižší anebo naopak vyšší) – [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4822/2017 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Procesní spis v dané věci neobsahuje relevantní podklad, z něhož by bylo možné zjistit aktuální obvyklou cenu předmětných nemovitostí, o nichž byl veden spor. Z toho důvodu bylo třeba na oba řádně uplatněné nároky (určení, že kupní smlouva na předmětné nemovitosti uzavřená dne 3. 6. 2014 mezi žalovanými je neplatná, a určení, že hlavní město Praha je vlastníkem předmětných nemovitostí) aplikovat speciální úpravu v §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
Podle §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.
Podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odstavci 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.
Při aplikaci ustanovení advokátního tarifu by správný výpočet nákladů řízení činil:
a) náhrada za 8 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně
1. příprava a převzetí zastoupení podle §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu
2. vyjádření ze dne 10. 9. 2014 podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu
3. vyjádření ze dne 2. 4. 2015 podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu
4. účast na jednání konaném 15. 9. 2015 - §11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu
5. vyjádření ze dne 21. 10. 2015 podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu
6. vyjádření ze dne 20. 4. 2016 podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu
7. účast na jednání konaném 14. 9. 2016 - §11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu
8. účast na jednání konaném 8. 11. 2016 - §11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu
po 16 320 Kč za jeden úkon právní služby při zastupování čtyř osob podle §7, §9 odst. 4 písm. b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. a), §12 odst. 3 a 4 advokátního tarifu;
b) paušální částka náhrady hotových výdajů za 8 úkonů právní služby před soudem prvního stupně (viz výše) po 300 Kč podle §13 advokátního tarifu, což celkově činí 2 400 Kč.
Celkem tedy uznatelné náklady každého z dovolatelů činí 33 240 Kč. Navýší-li se uvedená částka o náhradu daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, činí uznatelné náklady každého z účastníků řízení 40 220,40 Kč. Z uvedeného vyplývá, že při uplatnění argumentace dovolatelů by soud prvního stupně každému odepřel toliko 35 198,90 Kč.
Při zohlednění jednoho úkonu právní služby učiněného v odvolacím řízení podle §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu po 8 128 Kč za jeden úkon právní služby při zastupování čtyř osob podle §7, §8 odst. 1 (počítáno z odepřené částky na náhradě nákladů soudem prvního stupně), §12 odst. 4 advokátního tarifu s připočtením paušální částky náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby a navýšením o daň z přidané hodnoty by soudy odvolatelům odepřely 37 748,37 Kč, což je částka nepřesahující 50 000 Kč. Dovolací soud se proto nemohl dále zabývat vymezenými právními otázkami.
Pro úplnost dovolací soud doplňuje, že by se na uvedeném závěru ničeho nezměnilo, i kdyby náhrada nákladů dovolatelů před soudem prvního stupně byla počítána pro ně nejpříznivějším způsobem, tedy že by poslední tři úkony právní služby byly vypočítány s přihlédnutím k navrhované změně žaloby ze dne 7. 12. 2015 či 22. 2. 2016 [určení, že žalovaní 1) – 25) jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků (počítáno z tarifní hodnoty podle §9 odst. 4 advokátního tarifu – 50 000 Kč) a nahrazení projevu vůle žalovaných 1) – 25) s uzavřením kupní smlouvy (počítáno z tarifní hodnoty podle navrhované kupní ceny s přihlédnutím k podílům dovolatelů – 116 126,60 Kč – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4825/2014)]. Pak by náklady každého z dovolatelů činily 48 003,12 Kč; bylo by jim tedy odepřeno 42 990,62 Kč, což by pro přípustnost dovolání opět nepostačovalo.
Lze dodat, že tarifní hodnota pátého úkonu právní služby (vyjádření ze dne 21. 10. 2015) by i při rozhodnutí o změně žaloby zůstala stejná jako u předchozích úkonů právní služby, neboť se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 3. 6. 2014 a určení, že kupní smlouva ze dne 25. 6. 2014 je platná. Zbylé návrhy byly formulovány pouze jako eventuální. V případě eventuálního petitu by přitom v tomto případě pro výpočet odměny za právní zastoupení bylo nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně [srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 5 Cmo 158/2008 (dostupné v systému ASPI)].
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li dovolatelé povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 13. 2. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu