ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.2241.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 2241/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. K. Č ., b) RNDr. V. Č ., c) Mgr. M. P ., d) Ing. L. K ., e) J. H ., f) MUDr. J. O ., g) D. K ., a h) MUDr. Z. O ., bytem v B., zastoupených JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, proti žalovaným: 1) V. V ., zastoupenému JUDr. Josefem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, a 2) MUDr. P. N ., zastoupenému JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 243/2002, o dovolání žalobců a), b), c) a h) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 19 Co 560/2007-208, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobci a), b), c) a h) jsou povinni na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1) částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Josefa Filipa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobci a), b), c) a h) jsou povinni na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 2) částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Dušana Diviše, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. října 2005, č. j. 12 C 243/2002-92, určil, „že kupní smlouva ze dne 2. listopadu 2001 uzavřená mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a druhým žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl převod ideálního spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 na nemovitostech, zapsaných na LV č. 649 v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. J. n. O. jako dům č. p. 203 na stavební parcele č. 279, stavební parcela č. 279 a pozemková parcela č. 113/6, je neplatná“, a že „podílovým spoluvlastníkem těchto nemovitostí je nadále první žalovaný.“ Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v katastru nemovitostí jsou jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí zapsáni žalobci a žalovaný 2), který svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální jedné třetiny nabyl kupní smlouvou ze dne 2. listopadu 2001 s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 14. ledna 2002, uzavřenou se žalovaným 1) jako prodávajícím. Dopisem ze dne 2. listopadu 2001, doručeným žalobcům 5. listopadu 2001, žalovaný 1) sdělil žalobcům, že obdržel nabídku na odkoupení jeho spoluvlastnického podílu, kterou s ohledem na nabídnutou cenu nelze nepřijmout, a proto „sepsal kupní smlouvu“. Kupní smlouvu uzavřenou se žalovaným 2) dne 2. listopadu 2001 zaslal spolu s tímto dopisem žalobcům s tím, aby „případně uplatnili své předkupní právo k předmětu prodeje“, a že „očekává, že do 30ti dnů po obdržení této zásilky spoluvlastníci sdělí, zda k předmětu prodeje uplatňují předkupní právo.“ Žalobce upozornil na to, že „v případě záporné odpovědi či po marném uplynutí této lhůty bude podán návrh na vklad vlastnického práva na základě připojené smlouvy do katastru nemovitostí.“ Dopisem ze dne 19. listopadu 2001 advokát žalobců JUDr. Radomil Macek sdělil žalovanému 1) a na vědomí dal JUDr. Petru Nuckollsovi, advokátu žalovaného 2), že žalobci akceptují nabídku učiněnou dopisem ze dne 2. listopadu 2001 a jsou ochotni odkoupit spoluvlastnický podíl žalovaného 1) za částku 1 800 000,- Kč. Poté zástupce žalobců dopisy ze dne 28. listopadu 2001 a 6. prosince 2001, adresovanými žalovanému 1), činil dotazy na termín uzavření kupní smlouvy. Žalovaný na dopisy žalobců nereagoval, proto žalobci 15. ledna 2002 u soudu prvního stupně složili ve prospěch žalovaného 1) do úschovy částku 1 800 000,- Kč. S ohledem na to, že do katastru nemovitostí byl proveden vklad podle kupní smlouvy ze dne 2. listopadu 2001, uzavřené mezi žalovanými, vzali žalobci návrh na úschovu zpět a 1. března 2002 jim byla částka 1 800 000,- vrácena. Dopisy ze dne 5. února 2002, zaslanými žalovaným, žalobci namítli neplatnost kupní smlouvy ze dne 2. listopadu 2001 podle §40a ve spojení s §140 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“). Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 2. listopadu 2001 je relativně neplatná (žalobci se relativní neplatnosti této smlouvy dovolali), neboť žalovaný 1) nerespektoval předkupní právo žalobců a nabídnutý spoluvlastnický podíl převedl na jinou než blízkou osobu, aniž by jej nabídl ostatním spoluvlastníkům. Podle názoru soudu prvního stupně za nabídku podle §140 obč. zák. nelze považovat již uzavřenou smlouvu s třetí osobou, v tomto případě se žalovaným 2), poněvadž nesměřovala individuálně a adresně výhradně k jednotlivým spoluvlastníkům. Kupní smlouva „neobsahovala žádnou rozvazovací podmínku o tom, že by v případě akceptace ostatních spoluvlastníků, tato smlouva zanikla.“
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvoláním žalovaných rozsudkem ze dne 14. března 2006, č. j. 19 Co 115/2006-143, připustil změnu „žaloby na určení, že podílovým spoluvlastníkem jedné třetiny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 649 v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území J. n. O. jako dům č. p. 203 na sta. p. 279, stavební parcely 279 a pozemkové parcely č. 113/6, je první žalovaný“, a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení, že podílovým spoluvlastníkem jedné třetiny těchto nemovitostí je prvý žalovaný, potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Podle odvolacího soudu nelze za porušení předkupního práva žalovaným 1) považovat, že k dopisu ze dne 2. listopadu 2001 připojil kupní smlouvu uzavřenou s žalovaným 2). Ze znění §603 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že k porušení předkupního práva dojde tehdy, není-li předkupníkovi věc ke koupi nabídnuta, tj. není-li mu umožněno, aby věc za podmínek, stanovených prodávajícím, koupil. Pokud se žalovaný 1) dopisem ze dne 2. listopadu 2001 obrátil na žalobce s nabídkou, aby případně uplatnili své předkupní právo s tím, že teprve v případě záporné odpovědi či po marném uplynutí určené lhůty bude podán návrh na vklad vlastnického práva na základě připojené kupní smlouvy do katastru nemovitostí, nelze v tom spatřovat porušení předkupního práva. Žalobci své předkupní právo uplatnili, což také žalovanému 1) jasně sdělili a cenu za spoluvlastnický podíl nabídnutou někým jiným složili do soudní úschovy. O doživotním bezplatném užívání prostor otcem žalovaného 1), které dosud užívá, žalobci jednat nemohli, neboť žalovaný 1) na akceptaci nabídky nereagoval. Pokud došlo k převodu vlastnického práva z žalovaného 1) na žalovaného 2), bylo předkupní právo porušeno, kupní smlouva ze dne 2. listopadu 2001 je relativně neplatná a žalovaný 1) je tak nadále spoluvlastníkem předmětných nemovitostí v rozsahu jedné třetiny.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací rozsudkem ze dne 17. září 2007, č. j. 22 Cdo 2915/2006-195, rozsudek odvolacího soudu ze dne 14. března 2006, č. j. 19 Co 115/2006-143, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Nejvyšší soud mj. uvedl, že „ Jestliže žalobci vzali zpět návrh na složení do úschovy částky 1 800 000,- Kč, představující kupní cenu za spoluvlastnický podíl žalovaného 1) k předmětným nemovitostem, a řízení o úschově této částky bylo zastaveno, tudíž neskončilo pravomocným rozhodnutím o přijetí uvedené částky do úschovy, nelze mít za to, že žalobci ve smyslu §605 obč. zák. nemovitost – spoluvlastnický podíl k nemovitosti žalovanému 1) ve stanovené lhůtě dvou měsíců po nabídce vyplatili. Nebyl tak splněn jeden z předpokladů naplnění předkupního práva žalobci.“
Odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 19 Co 560/2007-208, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o určení, „že podílovým spoluvlastníkem jedné třetiny nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 649 v katastru nemovitostí pro obec a kat. území J. n. O. jako dům 203 na st. parc. 279, st. parc. 279 a pozemková parc. č. 113/6, je první žalovaný.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud zamítl žalobu z důvodů, že předkupní právo žalobců porušeno nebylo, žalovaný 2) se stal vlastníkem jedné třetiny předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 2. listopadu 2001, takže žalobci se „nemohou domoci vyslovení tzv. relativní neplatnosti smlouvy kupní jako otázky předběžné (§40a obč. zák.) a určení, že prvý žalovaný je i nadále spoluvlastníkem nemovitostí prodaných druhému žalovanému.“ Poukázal na to, že pokud žalobci jako osoby oprávněné z předkupního práva chtěli své předkupní právo realizovat, pak museli splnit všechny podmínky, zejména zaplatit cenu, což se nestalo. Přijetí nabídky i vyplacení kupní ceny se musí stát ve lhůtě stanovené zákonem, která je lhůtou propadnou. Předkupní právo žalobců tak podle §606 obč. zák. zaniklo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci a), b), c) a h) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítli, že odvolací soud převzal bez dalšího právní názor Nejvyššího soudu o tom, že nebyl splněn jeden z předpokladů naplnění předkupního práva žalobci, aniž se znovu zabýval otázkou, „zda ještě před tím, než žalobci vzali svůj návrh zpět, bylo jejich právo porušeno.“ Podle žalobců je třeba řešit z jejich pohledu zásadní otázku, „zda může spoluvlastník platně vykonat nabídku předkupního práva ostatním spoluvlastníkům formou již uzavřené a platné kupní smlouvy.“ Podle názoru žalobců takové jednání z povahy věci porušuje předkupní právo spoluvlastníků, neboť platně uzavřená kupní smlouva zavazuje její účastníky a ostatní spoluvlastníci nemají reálnou možnost se právním účinkům uzavřené kupní smlouvy bránit. Odkázali na právní názory vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 1999, sp. zn. 2 Cdon 310/96, a nález Ústavního soudu ze dne 10. května 2006, sp. zn. I. ÚS 156/05, z nichž vyplývá, že pokud spoluvlastník převede svůj spoluvlastnický podíl na jiného před uplynutím zákonné dvouměsíční lhůty stanovené v §605 obč. zák., znemožní oprávněným spoluvlastníkům realizaci jejich spoluvlastnického práva. Nabídka žalovaného 1) na využití předkupního práva ze dne 2. listopadu 2001 je porušením jeho smluvní povinnosti z kupní smlouvy z téhož dne. Žalobci jsou toho názoru, že „nabídka předkupního práva nemůže být současně jednáním po právu i jednáním protiprávním“. Setrvali na stanovisku, že jim řádná nabídka k uplatnění jejich předkupního práva nebyla učiněna. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl zamítnutí dovolání. Uvedl, že připojení kupní smlouvy uzavřené s žalovaným 2) k nabídce učiněné žalobcům nelze považovat za porušení předkupního práva žalobců. Žalobcům tak bylo umožněno, aby podíl žalovaného 1) na nemovitostech koupili za stejných podmínek. Návrh na vklad kupní smlouvy měl být podán teprve v případě záporné odpovědi žalobců nebo po marném uplynutí stanovené lhůty. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 1999 šlo o situaci, kdy výzva k realizaci předkupního práva byla učiněna poté, co byla spoluvlastníkem uzavřena kupní smlouva a ta také předložena katastrálnímu úřadu s návrhem na vlastnického práva do katastru nemovitostí. Protože návrh žalobců na uzavření kupní smlouvy nebyl identický s návrhem žalovaného 1), šlo ze strany žalobců o nový návrh kupní smlouvy, která nerespektovala podmínky stanovené žalovaným 1) v nabídce. Nevyplacení kupní ceny v zákonné lhůtě měla za následek zánik předkupního práva.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, s tím, že předkupní právo žalobců porušeno nebylo. Jinak se k dovolání vyjádřil shodně jako žalovaný 1).
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud především sdílí názor odvolacího soudu o tom, že se žalobcům dostalo řádné nabídky na odkoupení spoluvlastnického podílu žalovaného 1) ve smyslu §140 obč. zák. tím, že možnost realizace jejich předkupního práva jim byla tímto žalovaným oznámena (nabídnuta) spolu s ohlášením všech nezbytných podmínek (t. j. především předmětu převodu a kupní ceny) ve smyslu §605 věty třetí obč. zák. formou připojením textu kupní smlouvy předem uzavřené oběma žalovanými dne 2. listopadu 2001. Dovolací soud tak kladně odpovídá na otázku dovolatelů, „zda může spoluvlastník platně vykonat nabídku předkupního práva ostatním spoluvlastníkům formou již uzavřené a platné kupní smlouvy.“ Taková smlouva není bez dalšího neplatná především proto, že ji sám zákon v ustanovení §40 odst. 1 větě prvé obč. zák. považuje za platnou, pokud se její neplatnosti touto smlouvou dotčený podílový spoluvlastník nedovolá. Relativní neplatnosti takové smlouvy se může dovolat řádným uplatněním předkupního práva, tj. akceptací nabídky a vyplacením nabídnutého spoluvlastnického podílu v zákonem stanovené době. Skutečnost, že žalobci nevyplatili včas předmětný spoluvlastnický podíl žalovanému 1) – jak vyplývá z předchozího rozhodnutí dovolacího soudu v této věci – znamená, že žalobci své předkupní právo nerealizovali řádně a tudíž nelze mít převodní smlouvu z 2. listopadu 2001 za relativně neplatnou.
Podle názoru dovolacího soudu sama skutečnost, že převádějící spoluvlastník stanoví v nabídce převodu podílu na nemovitosti spoluvlastníkům lhůtu k vyjádření kratší, než lze dovodit ze zákona (§605 věta prvá obč. zák – 2 měsíce), neznamená, že by nabídka jako ohlášení podmínek předpokládaného převodu nebyla učiněna řádně. Důsledkem takto stanovené lhůty je jen její irelevantnost, nikoli neúčinnost učiněné nabídky. Podstatná je lhůta vyplývající ze zákona, nedohodnou-li se spoluvlastníci na lhůtě jiné.
Pokud se dovolatelé dovolávali rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 1999, sp. zn. 2 Cdon 310/96 a nálezu Ústavního soudu ze dne 10. května 2006, č. j. I. ÚS 156/05, dovolací soud konstatuje, že tato rozhodnutí nejsou v daném případě použitelná, neboť v nich došlo k převodům spoluvlastnických podílů na nemovitostech před uplynutím lhůty uvedené v §605 obč. zák. V nyní posuzované věci byla žalobcům nabídka doručena 5. listopadu 2001 a k převodu předmětného spoluvlastnického podílu (podání návrhu na vklad do katastru) došlo 14. ledna 2002.
Z uvedených důvodů dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobců a), b), c) a h) zamítl.
I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi Žalobci a), b), c) a h) a žalovaným 1) vychází z toho, že dovolání žalobců a), b), c) a h) bylo zamítnuto a žalovanému 1) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému 1) představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % (§137 odst. 3 o. s. ř.) 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1.
II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi Žalobci a), b), c) a h) a žalovaným 2) vychází z toho, že dovolání žalobců a), b), c) a h) bylo zamítnuto a žalovanému 2) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, a §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému 1) představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % (§137 odst. 3 o. s. ř.) 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci a), b), c) a h) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní 1) až 2) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu