ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.245.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 245/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce S. B. , zastoupeného Mgr. Tomášem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská 1972/158, proti žalovanému S. B. , zastoupenému JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 133/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. září 2012, č. j. 3 C 133/2011-91, ve znění opravného usnesení ze dne 9. října 2012, č. j. 3 C 133/2011-96, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území a obci B., a to k budově postavené na pozemcích parc. č. st. 226 a st. 227, a k pozemkům parc. č. st. 226, st. 227, 244/4, 245/2, 245/4 a 260/3, zapsaným na listu vlastnictví č. 646 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim. Ve výroku II. přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost vyplatit žalovanému na vypořádání podílu 394.856,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52.068,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku V. uložil žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi částku 4.253,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že byl ve věci úspěšný. Přihlédl i k tomu, že se žalobce před podáním žaloby snažil o smírné vyřešení sporu mezi účastníky a jeho návrhy na vypořádání odpovídaly zjištěné tržní hodnotě nemovitostí.
K odvolání žalovaného proti výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen ,,odvolací soud“) usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 265/2013-113, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku V. tak, že povinnost nahradit státu náklady řízení uložil žalobci i žalovanému, a to každému z nich ve výši 2.126,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Konstatoval, že úspěch v řízení nelze posuzovat jen ve vztahu k navrženému způsobu vypořádání, jehož se domáhal žalobce, neboť předmětem řízení je také stanovení vypořádacího podílu jako peněžního ekvivalentu hodnoty spoluvlastnického podílu tomu z účastníků, který v důsledku zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vlastnictví k tomuto podílu pozbývá. Pro vyjádření úspěchu v řízení se za dané situace hlavními hledisky stávají způsob vypořádání a výše vypořádacího podílu v porovnání s žalobním návrhem a výsledkem řízení. Dospěl proto k závěru, že každý z účastníků byl úspěšný jen částečně, neboť v obou hlediscích nebyl úspěšný žádný z účastníků, a nelze ani vyjádřit převážný úspěch jednoho z nich. Odvolací soud proto aplikoval §142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků a ve výroku V. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každému z účastníků nést náklady řízení vynaložené státem rovným dílem.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Dovolání považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. a uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Uvádí, že pro zjištění úspěchu nebo neúspěchu ve věci je určující soudem zvolený způsob vypořádání podílového vlastnictví, nikoliv navrhovaná výše vypořádacího podílu. Soud totiž není návrhy účastníků v tomto směru vázán. Odvolací soud dostatečně nezkoumal důvodnost podání žaloby, zájem či nezájem každého z účastníků na mimosoudním řešení sporu, ani to, kdo z účastníků podání žaloby zavinil. Konstatuje, že žalovaný před zahájením soudního řízení odmítl akceptovat částku 400.000,- Kč, kterou byl žalobce ochoten zaplatit jako protihodnotu za jeho spoluvlastnický podíl. Má za to, že odvolací soud měl k těmto okolnostem přihlédnout a zohlednit, že žalobce udělal vše pro to, aby mezi stranami došlo k mimosoudnímu vypořádání, a podání žaloby byl jediný způsob, jak vypořádání spoluvlastnictví skutečně dosáhnout. Podle názoru dovolatele měl odvolací soud dospět k závěru, že žalobce byl v řízení o žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví úspěšný, a z hlediska vynaložených nákladů řízení se jednalo o účelné uplatňování práva. Bylo proto na místě přiznat mu ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. náhradu vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení by měl podle dovolatele přiznat odvolací soud žalobci ve smyslu §142 odst. 3 o. s. ř. i tehdy, jestliže by měl žalobce úspěch pouze částečný, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. června 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné vyřešení právní otázky, jakým způsobem mají být vymezená pravidla při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), dovolatel řešení přijaté odvolacím soudem v dovolání napadá a rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání přípustné i důvodné.
Podle §142 odst. 1 – 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Již Nejvyšší soud SSR v rozboru a zhodnoteniu rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva a stanovisku občianskoprávneho kolégia republiky ze dne 8. března 1973, Cpj 8/72, uveřejněného pod č. 54/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle §142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle §142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.
K principu, podle kterého je plný procesní úspěch v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dán tam, kde soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem, se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. března 1980, sp. zn. 3 Cz 4/80, uveřejněném ve Výběru civilní judikatury, 1980, a nově např. v usnesení ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
Uvedená východiska akceptovala i judikatura Ústavního soudu České republiky v usnesení ze dne 15. července 2009, sp. zn. III. ÚS 1637/09, uveřejněném na internetových stránkách nalus.usoud.cz, závěrem, podle kterého jestliže soud k návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který žalobce navrhoval, jedná se o procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také.
V projednávané věci soud žalobě vyhověl, neboť podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádal navrhovaným způsobem, když podílové spoluvlastnictví zrušil a věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu. Lze tedy hovořit o plném procesním úspěchu na straně žalobce. Neúspěšný nebyl žalobce, ani pokud jde o výši přiznané náhrady, jestliže v žalobě navrhoval náhradu ve výši 300.000,- Kč a následně, při respektování závěrů znaleckého posudku vyhotoveného v řízení, náhradu ve výši 400.000,- Kč. Navíc obligatorní náležitostí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není uvedení výše náhrady – nelze tedy hovořit o žalobním neúspěchu, jestliže soud přizná náhradu v jiné výši, než kterou navrhne žalobce.
Závěr odvolacího soudu, který na daný případ aplikoval §142 odst. 2 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků a náklady řízení vynaložené státem mezi účastníky rozdělil rovným dílem, je proto v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci tak dovolatel uplatnil právem.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243g odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu