ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.2982.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 2982/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) Š. N., 2) R. D., a 3) M. D., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva a zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 268/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2006, č. j. 19 Co 832/2006-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal níže specifikovaného určení vlastnictví k sousedícím pozemkům ve vlastnictví účastníků řízení. Tvrdil, že stávající hranice užívání pozemků, na které žalovaní důsledně trvají, brání v příjezdu k jeho domu automobilem; správnost této hranice však popíral a prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva k pozemkům žádal její správné určení. Své vlastnické právo ke spornému pozemku odvozoval od přídělové listiny, kterou měli nabýt vlastnictví jeho právní předchůdci, a uplatňoval též vydržení vlastnického práva.
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č. j. 18 C 268/2004-177, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, „aby soud určil, že žalobce J. K. je vlastníkem pozemku parc. č. 362/2 o výměře 105 m² v katastrálním území D. S., odděleného geometrickým plánem ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. Z. S., odsouhlasený dne 2. 12. 2003 Katastrálním úřadem v Č. B. od pozemku ve zjednodušené evidenci parcely původního pozemkového katastru (PK) č. 362 díl 1 a od pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původního pozemkového katastru (PK) č. 362 díl 2, vše v katastrálním území D. S. a že žalovaná č. 3) M. D. je vlastníkem pozemku parc. č. 520/2, o výměře 105 m² v katastrálním území D. S., odděleného geometrickým plánem, ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. Z. S. odsouhlasený dne 2. 12. 2003 Katastrálním úřadem v Č. B., od pozemku parc. č. 520 v katastrálním území D. S.“, a výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, „aby soud zřídil právo věcného břemene přístupu, údržby a oprav přípojky vody a vodovodního uzávěru na pozemku, parcele č. 520/2 a pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původního pozemkového katastru (PK) č. 362 díl 2, vše v k. ú. D. S., a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. Z. S., odsouhlasený dne 2. 12. 2003 Katastrálním úřadem v Č. B. ve prospěch vlastníka budovy, stavby na pozemku, parcele č. st. 20, vše v katastrálním území D. S.“. Výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že objekty označené jako v tamním katastru byly včetně pozemků v rámci přídělového řízení ve smyslu §5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. předány jako příděly č. 3 a č. 43 právním předchůdcům účastníků řízení. Žalobce nabyl objekt pod, tedy nemovitosti z přídělu č. 3, do vlastnictví v roce 1982 z části koupí od své matky, resp. děděním po ní v roce 2002; nestal se však vlastníkem pozemku, z něhož vznikla parcela č. 362/2, o jejíž vlastnictví usiluje, neboť ten nebyl předmětem uvedeného přídělu. Objekt pod, tedy nemovitosti z přídělu č. 43, nabyli postupně, převážně v roce 1974, do vlastnictví žalovaní od příslušníků rodiny Š.. K poslednímu převodu vlastnictví, konkrétně parcely č. 362 díl 2 o výměře 2296 m², došlo na základě kupní smlouvy uzavřené žalovanou 3) s F. Š. 29. 7. 2002. Soud dále zjistil, že pozemek označený v geometrickém plánu číslem 362/2 žalobce nejen nevlastnil, ale nebyl ani jeho držitelem a nemohl proto nabýt vlastnictví vydržením. Tento pozemek již v době, kdy se žalobce stal vlastníkem udržovali a užívali vlastníci, a to v celém rozsahu, byť jeho díl žalovaná 3) koupila až v roce 2002. Žalobci nevyhověl ani v té části jeho návrhu, kterou se domáhal, aby soud určil, že žalovaná 3) je vlastnicí pozemkové parcely č. 520/2. Pro takové určení žalobce neprokázal naléhavý právní zájem a u žalované 3) neshledal věcnou legitimaci. Žalobu zamítl i v části, jíž se žalobce domáhal zřízení shora specifikovaného věcného břemene; zde soud vyšel z vyjádření obce, že předmětné přípojky se nacházejí na hranici pozemků patřících k a věcné břemeno není třeba zřizovat, neboť možnost přístupu k nim a jejich údržby má žalobce ze svého pozemku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. června 2006, č. j. 19 Co 832/2006-223, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a správným shledal i jeho právní závěry. Především se ztotožnil s jeho konstatováním, že po realizaci přídělů nedošlo k provedení knihovního pořádku a z provedených důkazů nelze učinit závěr, že sporný pozemek byl součástí přídělu č. 3. V otázce vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku pak posoudil jako správný jeho závěr, že žalobce faktickou držbu předmětného pozemku nevykonával a do roku 2002 se za vlastníka ani nepovažoval. Odpovídajícím shledal i jeho názor, že nejsou podmínky pro vyhovění žalobě v části týkající se zřízení věcného břemene.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Namítá, že soudy řešily právní otázky v rozporu s hmotným právem, řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku, zda právní stav jím tvrzený a prokazovaný předloženými listinami v dostatečné míře osvědčuje správnost geometrického plánu, na který se žalobce odvolává. Zdůrazňuje, že v katastrální mapě byla chybně zakreslena stavební parcela pod domem a na to navazuje chybně zakreslená hranice pozemků. V této souvislosti nesouhlasí s tvrzením znalce, že tato chyba neměla vliv na zakreslení těchto hranic. Za vadu řízení považuje hodnocení důkazů soudem provedené mimo rámec zákonných ustanovení, když z řady důkazů nevyvodil takový závěr, který se z nich podával, což se týká výpovědí účastníků řízení a svědků. Nesouhlasí se závěry soudu k otázce vydržení vlastnického práva. V této souvislosti odkazuje vedle své výpovědi i na výpověď žalované 3) z 5. 10. 2005, že oba účastníci respektovali hranice určené kamennými mezníky, tedy v rozsahu vymezeném žalobním návrhem. V této souvislosti soud neměl přehlížet výpovědi svědků a skutečnosti zjištěné při místním šetření. Žalovaná 3) neměla jasnou představu o vlastnictví pozemku č. 362, neboť z kupní smlouvy uzavřené 6. 8. 1975 není zřejmý rozsahu pozemku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. B.).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Dovolací soud se při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ musí vypořádat s každou dovolatelem vymezenou právní otázkou. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.).
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
V dané věci opíral žalobce jeho tvrzené vlastnické právo o přídělovou listinu vydanou jeho právním předchůdcům, specifikovanou na str. 5 rozsudku soudu prvního stupně, a tvrdí též, že vlastnické právo k pozemku vydržel. Bylo tedy na něm prokázat, že do přídělu č. 3 byl sporný pozemek zahrnut. Soud prvního stupně však po podrobném rozboru věci (str. 11 rozsudku) dospěl k tomu, že takový závěr nelze ani z přídělové listiny, ani z dalších dokumentů týkajících se listin dovodit; odvolací soud se od tohoto zjištění neodchýlil. Námitky dovolatele jsou v této části skutkové povahy (a k takovým námitkám nelze při zvažování přípustnosti dovolání v tomto případě přihlédnout – viz výše) a není tu nic, co by mohlo činit z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí. Také právní posouzení otázky nabytí vlastnického práva vydržením vychází ze skutkového zjištění, že žalobce sporný pozemek pro sebe nedržel; tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán a pak je zcela zjevné, že nebyl naplněn základní požadavek vydržení, kterým je oprávněná držba věci. Za této situace je napadený rozsudek v souladu s nepochybným a výslovným zněním zákona (§134 odst. 1 ObčZ) a o jeho zásadním právním významu nelze uvažovat.
K námitce týkající se problematiky intabulace přídělu se poznamenává, že soudy v nalézacím řízení nevycházely z toho, že by nabytí vlastnického práva k přídělu vyžadovalo intabulaci; vyšly totiž z toho, že vlastnictví k přídělu nelze prokázat, pokud zjevně nevyplývá z přídělové listiny (ani po případném výkladu jejího obsahu); otázka, zda došlo k intabulaci, je v této souvislosti bezpředmětná. Navíc podle skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán, nebylo uchopení se držby sporného pozemku žalobcem prokázáno.
Ostatní námitky, včetně námitky nesprávného hodnocení důkazů, jsou námitkami skutkovými, ke kterým nelze v tomto řízení přihlížet. Ohledně určení vlastnického práva žalované 3) a zřízení věcného břemene dovolání žádnou argumentaci nepřináší, a proto se dovolací soud touto částí napadeného rozsudku nemohl zabývat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu