ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.701.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 701/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně E. H., zastoupené advokátem, proti žalované A. R., zastoupené advokátem, o zdržení se stavby na sousedním pozemku, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 558/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2005, č. j. 6 Co 1489/2004-167, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. O. K.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud žalované uložil povinnost zdržet se provedení nástavby rodinného domku, která by podle jejího tvrzení v případě realizace zasáhla do jejího práva na soukromí, výrazně by její nemovitosti zastínila a zvýšila jejich vlhkost a při jejím budování by došlo k neoprávněnému využití zdi oddělující domy účastnic nacházející se v jejich společném vlastnictví.
Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. března 2004, č. j. 8 C 558/2000-119, výrokem pod bodem I. uložil žalované povinnost „zdržet se při stavbě a užívání podkrovní nástavby rodinného domku č. p. 383 v R. ulici v M. na stav. parc. č. 174/2 výhledu na dvorek žalobkyně parc. č. 174/1 zapsaného na LV č. 371 pro obec a katastrální území M. tak, jak je dosud předpokládán projektovou dokumentací Ing. R. Č. z února 2000, a to z okna dětského pokoje (24,8 m²) směrem do dvora, z WC (2,3 m²) směrem do dvora, z obou oken z haly (27,2 m²) směrem do dvora a z okna půdy na dřevěném záklopu (18,8 m²) směrem do dvora“. Výrokem pod bodem II zamítl žalobu „pokud se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se celé výstavby podkrovní nástavby podle citované projektové dokumentace Ing. R. Č. z února 2000“. Výrokem pod body III., IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod body II., III. a IV. a žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod body I. a V. rozsudkem ze dne 12. dubna 2005, č. j. 6 Co 1489/2004-167, změnil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku pod bodem II., který potvrdil, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zjištění, že žalobkyně nemovitosti, jichž se spor týká, 3. 11. 2004 prodala J. Č., který se vstupem do řízení namísto žalobkyně nesouhlasil, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně ve sporu pozbyla svoji aktivní věcnou legitimaci; proto nemohla být se svojí žalobou na ochranu vlastnického práva úspěšná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Uvedla, že se odvolací soud zabýval pouze otázkou splnění její věcné legitimace; po věcné stránce odvolání účastnic neprojednával. Výsledek řízení o žalobě na ochranu vlastnického práva je ale podstatný pro samotné nemovitosti a kteréhokoliv jejich vlastníka. J. Č., jako jejich nový vlastník, nesouhlasil se svým vstupem do řízení a jednal s žalovanou, která rozhodnutím soudu získala nárok na vydání stavebního povolení, i o koupi jejích nemovitostí. Za situace, kdy žalobkyně nemohla kupujícího přinutit, aby místo ní vstoupil do řízení, nic odvolacímu soudu nebránilo, aby řízení o odvolání dokončil za její účasti, neboť spor se týkal ochrany vlastnického práva k nemovitosti a je druhořadé, kdo se stal jejím dalším vlastníkem. Jestliže věc nebylo možno věcně projednat, a tuto situaci žalobkyně nezavinila, byly dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu §150 OSŘ a bylo možno ponechat beze změny výrok soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení. Dovolatelka je si vědoma povinnosti zaplatit státu částku 6 510,- Kč, ale náklady z doby po 5. 11. 2004 by měly jít již k tíži nového vlastníka. Bude-li přesto nucena náklady řízení vzniklé po uvedeném datu hradit, nezbude jí, než jejich náhradu požadovat od nového vlastníka nemovitostí. V dodatku dovolání podaném 30. 9. 2005 uvádí, že v průběhu dovolacího řízení nastala stejná situace na straně žalované, neboť ta svoje nemovitosti prodala rovněž J. Č. Za stavu, kdy obě účastnice ztratily způsobilost být účastnicemi řízení, proto navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se odvolací řízení zastavuje a žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dále aby rozhodl, že se zastavuje i dovolací řízení a žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání z 5. 8. 2005 konstatuje, že se žalobkyně dovoláním snaží domoci příznivějšího výroku o nákladech řízení. Ta po ztrátě své aktivní věcné legitimace neučinila žádný úkon, na základě něhož by soud řízení zastavil, čímž by pro sebe dosáhla příznivějšího výroku ohledně těchto nákladů. Navrhuje, aby „rozsudek krajského soudu byl potvrzen“.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, Soudní rozhledy 2002, č. 1).
V daném případě se žalobkyně bránila žalobou proti zamýšlenému zásahu do jejího vlastnického práva k nemovitostem. Základním předpokladem k tomu, aby vůbec bylo možno uvažovat o vyhovění její žalobě byla existence vlastnického práva (§126 odst. 1 ObčZ) anebo alespoň jiného práva, které by ji opravňovalo mít věc u sebe (§126 odst. 2 ObčZ) jde-li o nemovitost, šlo by o právo ji užívat. V daném případě však žalobkyně v průběhu řízení pozbyla vlastnické právo k věci a její právní nástupce odmítl do řízení jako žalobce vstoupit (viz §107a OSŘ). Podá-li vlastník věci žalobu na ochranu vlastnického práva, v průběhu řízení věc převede na třetí osobu, která však odmítne do řízení jako žalobce vstoupit a ve sporu pokračovat, a žalobce nevezme žalobu zpět, pak soud musí žalobu zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace. Rozhodnutí odvolacího soudu vycházející ze stejného právního názoru je správné. Vzhledem k tomu, že část výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není způsobilým předmětem dovolacího přezkumu, nemohl se dovolací soud zabývat námitkami dovolatelky týkajícími se náhrady těchto nákladů.
K požadavku dovolatelky, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se odvolací řízení zastavuje a žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, je třeba poukázat na to, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí, že pro rozhodnutí odvolacího soudu byl rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nikoliv pozdější dispozice s nemovitostmi (viz §154 odst. 1 OSŘ) a konečně, že dovolací soud by mohl zrušit rozsudek odvolacího soudu jen pokud by tímto rozsudkem byl porušen zákon, a to způsobem významným pro dovolací přezkum. Navíc dovolací soud není oprávněn rozsudky odvolacího soudu ani měnit, ani (jak se domáhá žalovaná strana) potvrzovat (srov. §243b OSŘ).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a) OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení učiněný podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ vychází ze skutečnosti, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované vznikly náklady představované odměnou advokátovi za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 2 250,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu – vyhláška č. 177/1996 Sb., tedy celkem 2 325,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu