ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1683.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1683/2018-431
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KeramiS s.r.o. , poslední sídlo Vsetín, Jasenice 795, PSČ 75537, IČO 49437682, zaniklé výmazem z obchodního rejstříku ke dni 16. 9. 2015, proti žalované BOMEX - CZ s.r.o. , se sídlem Vsetín, Okružní 410, PSČ 755 01, IČO 25839845, zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem Vsetín, Stará cesta 676, o vydání movitých věci, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 69/2013, o dovolání D. M., B., zastoupeného JUDr. Petrem Arendackým, advokátem se sídlem Horky 99, 66461 Rebešovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2015, č. j. 56 Co 359/2015-177, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 12. 2015, č. j. 56 Co 359/2015-177, změnil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 7. 2015, č. j. 9 C 69/2013-147, kterým bylo rozhodnuto, že na místo žalobkyně vstupuje do řízení další účastník D. M., tak, že návrh na postup podle §107a o. s. ř. se zamítá.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (přechodná ustanovení – část první čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., část první čl. II. bodem 2 zákona č. 293/2013 Sb. a část první článek II., bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem, který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, jestliže dovolatel a ani jeho právní zástupce v doplnění dovolání učiněném na výzvu soudu k odstranění nedostatků podání nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je však podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Dovolatel nevymezil ani žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud se přitom k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Dovolatel v podaném dovolání pouze rekapituluje průběh sporu a vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, nesouhlasí se závěrem, že v dané věci je důvodná námitka žalované o zneužití institutu procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř., protože okolnosti o nedostatku majetku žalobkyně vylučovaly, že došlo k převodu práva, o něž v řízení jde.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu