ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1773.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1773/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně INGOS s.r.o. , se sídlem v Praze 4, K Nouzovu 2090, PSČ 143 00, IČO 64580903, zastoupené JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Černomořská 419/10, proti žalovanému městu Hostivice , se sídlem v Hostivicích, Husovo náměstí 13, PSČ 253 01, IČO 00241237, zastoupenému JUDr. Stanislavou Vohradskou, advokátkou, se sídlem v Hostivicích, Pelzova 1700, o náhradu škody ve výši 7 007 517 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 C 80/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 21 Co 312/2010-161, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 41 085 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Stanislavy Vohradské, advokátky, se sídlem v Hostivicích, Pelcova 1700.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 18. prosince 2009,
č. j. 17 C 80/2008-116, vyloučil tvrzený nárok žalobkyně na náhradu škody za personální a mzdové náklady ve výši 1 461 520 Kč k samostatnému projednání (výrok pod bodem I), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 007 517 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 21. června 2004 s žalovaným po výběrovém řízení smlouvu o dílo na rekonstrukci a rozšíření čistírny odpadních vod v Hostivicích. Žalovaný závazky ze smlouvy neplnil, nepředal žalobkyni staveniště a dne
30. listopadu 2006 od uvedené smlouvy odstoupil. Žalobkyně tento právní úkon považovala za neplatný, a proto podala žalobu, v níž se domáhala určení platnosti smlouvy. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. září 2007, č. j. 7 C 16/2007-109, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2008, č. j. 21 Co 12/2008-138, jí bylo vyhověno. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. října 2008, č. j. 32 Cdo 2528/2008-164, bylo dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítnuto. Nyní se žalobkyně v tomto řízení domáhá náhrady škody, která jí vznikla tím, že žalovaný neoprávněně od smlouvy o dílo odstoupil, a v důsledku toho byla nucena vynaložit náklady za právní zastoupení ve výši 1,5 mil. Kč a náklady
na přípravné práce za účelem realizace stavby ve výši 502 983 Kč,
které uhradila subdodavateli – společnosti HAKOV, spol. s r.o. Rovněž jí ušel zisk ve výši 5 004 534 Kč.
Uzavření dohody o právní službě mezi žalobkyní a jejím zástupcem JUDr. M. V. vzal soud prvního stupně za prokázáno uvedenými rozhodnutími soudů, kterými byla shledána smlouva o dílo účastníků platnou a účinnou, fakturou JUDr. V., sérií jeho pokladních dokladů, zápočtovým listem a výpisy z účtu žalobkyně. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně uhradila JUDr. V. po právní moci rozhodnutí o platnosti a účinnosti smlouvy o dílo a dále v průběhu dovolacího řízení částku 1 500 000 Kč. Důvod placení vysvětlila žalobkyně logicky ve spojení se sporem o platnost a účinnost smlouvy o dílo. Ohledně výše odměny vyšel soud prvního stupně z §3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
podle něhož ujednání o výši odměny podléhá toliko vůli stran smlouvy o právním zastoupení. Takový postup přitom umožňuje ustanovení §11 advokátního tarifu, neboť zástupčí činnost před třemi soudními instancemi a logický předpoklad porad mezi žalobkyní a jejím právním zástupcem v tak složitém a nákladném sporu, vyžaduje uskutečnění 10 – 15 úkonů právní služby. S ohledem na cenu díla činila základní výše úkonu právní služby podle §7 bodu 7 advokátního tarifu částku 56 040 Kč. Spor o určení platnosti a účinnost smlouvy o dílo byl však skutkově dost složitý, a v takových případech lze podle §12 odst. 1 advokátního tarifu mimosmluvní odměnu zvýšit až trojnásobně. S tímto zohledněním pak nelze na prokázanou dohodu žalobkyně a jejího právního zástupce nahlížet jako na nepřiměřenou. Listinné důkazy k této dílčí složce uplatněného nároku přitom bezpečně ukazují na výdaj žalobkyně ve výši
1,5 mil. Kč. Úhradou této částky došlo ke zmenšení majetku žalobkyně, a to v důsledku protiprávního jednání žalovaného, uzavřel soud prvního stupně. Nebýt protiprávního odstoupení žalovaného dne 30. listopadu 2006 od smlouvy o dílo, nemusel žalobce vést spor ve třech soudních instancích.
Ohledně nároku na zaplacení částky 502 983 Kč považoval soud prvního stupně za logické, že žalobkyně po vítězství ve veřejné soutěži na zadání veřejné zakázky složitého a nákladného charakteru a uzavření smlouvy o zhotovení této složité technicko-technologické zakázky zajišťovala provedení díla navazujícími smlouvami o dílo a to i se subdodavatelem HAKOV, spol. s r.o. Taktéž tato společnost se na sjednanou stavební činnost musela připravit. Soud prvního stupně uvěřil, že by žalobkyně nevyplatila společnosti HAKOV, spol. s r.o., částku přesahující půl miliónu korun s nejistotou, že se jí domůže proti žalovanému,
aniž by věřila, že ji HAKOV, spol. s r.o., požaduje důvodně. Žalovaný mohl podle názoru soudu prvního stupně vznik škody předvídat, protože věděl, že si žalobkyně musí zajistit projekční činnost a připravit se na provádění sjednaného díla. Je přitom vedlejší,
že k tomu využila subdodavatele. Bylo totiž povinností žalovaného ve smyslu §415 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zabývat se před odstoupením od smlouvy o dílo otázkou, zda žalobkyně vynaložila náklady na provedení přípravných prací
a neočekává-li úhradu takto vynaložených nákladů.
I v případě ušlého zisku dospěl soud prvního stupně k závěru o plné odpovědnosti žalovaného za to, že se o něj majetek žalobkyně nerozmnožil, protože podíl zisku z ceny za splnění smlouvy o dílo musel žalovaný při jejím uzavření znát a každému řádnému hospodáři, jímž žalovaný být má, musí být jasné, že nesplní-li smlouvu
a nezaplatí-li sjednanou cenu, nerozmnoží se majetek druhé strany. K úbytku majetku žalobkyně došlo protiprávním jednáním žalovaného, protože se dlouhodobě dostal do prodlení s plněním smlouvy o dílo a nic na jeho straně po 30. listopadu 2006 nenaznačovalo,
že by hodlal vyvíjet úsilí k překonání překážek, tedy aby zajistil stavební povolení, předal staveniště a tím začal plnit smlouvu, aby následně mohl zapojit s plněním svých závazků žalobce a mohl očekávat proplácení ceny díla, včetně složky sjednaného zisku. Prodlení na straně žalovaného bylo jedinou příčinou, proč nemohla žalobkyně smlouvu o dílo splnit a získat nárok na úhradu ceny díla.
Předběžnou otázku porušení povinností žalovaného vůči žalobkyni považoval soud prvního stupně za kladně vyřešenou shora uvedenými rozhodnutími soudů ve věci určení,
je-li smlouva o dílo platná a účinná. Z těchto rozhodnutí soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný měl podle smlouvy o dílo povinnost předat žalobkyni staveniště čistírny odpadních vod, toto však neučinil, dostal se do prodlení, neoprávněně od smlouvy odstoupil a podle svého nynějšího tvrzení rozhodl na jednání zastupitelstva dne 14. června 2007 o napojení kanalizace na pražské zařízení čistírny odpadních vod; jednal tedy protiprávně, v rozporu se smlouvou o dílo. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle §373 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Námitku žalovaného, že jeho závazek ze smlouvy o dílo zanikl podle §352 obch. zák., protože se projektová dokumentace po čtyřech letech stala s ohledem na změny vodoprávní legislativy nepoužitelnou, shledal soud prvního stupně jako neopodstatněnou, protože následná faktická nebo právní nemožnost plnění závazku, jak je upravena v odstavci 2 a 3 ustanovení §352 obch. zák., vede stejně jako prodlení dlužníka k právu věřitele (žalobkyně) žádat podle §353 obch. zák. z toho vzniklou škodu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2010,
č. j. 21 Co 312/2010-161, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku pod bodem II změnil tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 1 500 000 Kč, ve zbývající části výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).
Odvolací soud rozhodoval ve věci v době, kdy Krajský soud v Praze jako soud odvolací již rozhodl o platnosti a účinnosti smlouvy o dílo, a to rozsudkem ze dne
19. února 2008, č. j. 21 Co 12/2008-138, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu
Praha-západ ze dne 18. září 2007, č. j. 7 C 16/2007-109, podle něhož je předmětná smlouva o dílo uzavřená účastníky dne 21. června 2004 včetně jejích dodatků platná a nadále účinná. Taktéž Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. října 2008, č. j. 32 Cdo 2528/2008-164, odmítl podané dovolání s tím, že závěr odvolacího soudu, že žalovaný neodstoupil platně od smlouvy o dílo, neboť neexistoval důvod pro odstoupení od smlouvy, není v rozporu s hmotným právem, stejně jako aplikace ustanovení §344 a 345 odst. 1 obch. zák., pojednávající o odstoupení od smlouvy ve spojení s §560 obč. zák., podle něhož mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka, a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel. Uvedená rozhodnutí a závěry z nich vyplývající vzal odvolací soud za závazné.
Mezi účastníky bylo v rámci odvolacího řízení učiněno nesporným, že ze strany žalovaného nebylo předáno staveniště, nezačala faktická realizace stavby čističky odpadních vod a též nebylo poskytnuto ze strany žalovaného žádné finanční plnění žalobkyni.
Za této situace, kdy si strany nemohou po zániku předmětné smlouvy o dílo v důsledku následné nemožnosti splnění vypořádat vztahy vrácením vzájemně poskytnutého plnění,
je nutno podle odvolacího soudu nároky žalobkyně posuzovat z titulu náhrady škody.
Odvolací soud zopakoval dokazování některými listinami týkajícími se vynaložení nákladů ve výši 1 500 000 Kč za právní zastoupení žalobkyně JUDr. M. V. a shodně se soudem prvního stupně zjistil, že předmětná částka byla zástupci žalobkyně vyplacena. Posuzoval dále, zda je možno tyto náklady vykládat jako újmu, která poškozené straně vznikla tím, že musela tyto náklady vynaložit v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Vyšel z ustanovení §380 obch. zák., kde jsou definovány náklady, které se budou považovat za škodu, ve zúženém rozsahu, protože zákonný text spojuje tyto náklady s jejich příčinou – porušením povinnosti druhé strany. Nejde tedy o jakékoliv náklady, které vznikly v souvislosti s tím, že smluvní partner porušil svoje povinnosti, ale jen o takové náklady, k nimž porušení povinnosti přímo vedlo, které byly nutně spjaty s protiprávním jednáním škůdce. Odvolací soud dospěl k závěru, že takový přímý vztah odměny vyplacené advokátovi žalobkyně v předcházejících sporech k prodlení žalovaného s porušením smlouvy o výstavbě čističky odpadních vod není dán. Bezprostřední příčinou vynaložení nákladů žalobkyně je zde její povinnost vyplývající z uzavřené mandátní smlouvy, kterou uzavřela s JUDr. M. V., jsou tedy obsahem až navazujícího právního vztahu, který sice byl vyvolán chováním žalovaného souvisejícím s jeho prodlením, ale nevznikl by bez rozhodnutí žalobkyně, které bylo zcela dobrovolné, nedávalo jí žádnou jistotu, že žalovaný svoje závazky poté splní, a nebylo ani nutné v tom smyslu, že by bylo vyvoláno věcnými okolnostmi nebo zabezpečovalo právní postavení žalobkyně (jako například žaloba, kterou by stavěla běh promlčecí doby). Najmutí advokáta a vynaložení nákladů za právní zastupování i ve sporu o určení existence smlouvy není nutným důsledkem prodlení žalovaného a jeho chováním, které způsobilo i následnou nemožnost plnění. Odvolací soud uzavřel, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou představovanou náklady na právní zastoupení žalobkyně ve smyslu §373 obch. zák. není dána a tento
náklad neodpovídá definici újmy spočívající v marně vynaložených nákladech podle §380 obch. zák.
Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky 502 983 Kč, kterou žalobkyně uhradila svému subdodavateli – společnosti HAKOV, spol. s r.o., a na náhradu ušlého zisku ve výši 5 004 534 Kč se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Žalobkyně prokázala vznik škody, porušení smluvní povinnosti žalovaným a příčinnou souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody v uplatněné výši.
Odvolací soud nepřijal námitku vznesenou žalovaným, že žalobkyně sama neučinila opatření k odvracení škody. Doplnil dokazování spisem Okresního soudu Praha-západ
sp. zn. 7 C 16/2007, korespondencí účastníků a jejich zástupců a zápisem z výrobního výboru, z nichž zjistil připravenost a vůli žalobkyně jako zhotovitele naplnit smlouvu o dílo.Proti rozsudku odvolacího soudu v části výroku pod bodem I, kterým byla žaloba co do částky 1 500 000 Kč zamítnuta, podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jež spatřuje v nesprávném závěru odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi náklady vynaloženými žalobkyní na právní zastoupení ve sporu s žalovaným o platnost smlouvy o dílo a porušením povinností žalovaným, které mu z této smlouvy vyplývaly. Úkony právního zástupce žalobkyně přímo směřovaly k zabezpečení jejího právního postavení a bez úspěchu ve sporu o platnost smlouvy o dílo by byla vyloučena možnost domáhat se v soudním řízení přiznání nároku na náhradu škody tak, jak žalobkyně úspěšně požadovala v případě nároku na náhradu ušlého zisku a v případě náhrady dalších nákladů uhrazených subdodavateli. Odměnou vyplacenou JUDr. V. se majetek dovolatelky zmenšil, a to bezprostředně v důsledku protiprávního jednání žalovaného, protože nebýt protiprávního odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo, nemusela by dovolatelka vést spor ve třech soudních instancích a řadu jednání se svým zástupcem. Dovolatelka dále poukázala na to, že žalovaný mohl a měl předvídat, že bude-li ve sporu neúspěšný, bude muset hradit náklady zastoupení žalobkyně. Žalovaný plně odpovídá za proplacenou odměnu ve výši
1,5 milionu Kč, která je částkou odpovídající kritériím daným vyhláškou č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).
Dovolatelka navrhla, aby byla měnící část výroku pod bodem I rozsudku odvolacího soudu zrušena a věc v tomto rozsahu vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí jako nedůvodného. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí z podrobného dokazování soudu prvního stupně a správně hodnotil příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vynaložením částky 1,5 milionu Kč na náklady soudního řízení vyvolaného žalobkyní. Žalovaný se ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, že vynaložení nákladů na právní služby bylo povinností žalobkyně vyplývající z mandátní smlouvy.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jimiž je vázán i z hlediska jejich obsahového vymezení, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
V posuzované věci se dovolatelka domáhala náhrady škody spočívající vedle jiných škod ve zmenšení jejího majetku v důsledku úhrady ceny právních služeb vyúčtovaných jejím právním zástupcem za zastupování v soudním sporu žalobkyně s žalovaným, který vedla před Okresním soudem Praha – západ po sp. zn. 7 C 16/2007 a v odvolacím a dovolacím řízení s tím, že před zahájením uvedeného sporu uzavřela s JUDr. M. V. dohodu o poskytování právních služeb, na jejímž základě vyúčtoval JUDr. V. odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 1 500 000 Kč, kterou mu žalobkyně postupně uhradila. V uvedeném soudním řízení se dle skutkových zjištění odvolacího soudu jednalo o určení platnosti a účinnosti smlouvy o dílo uzavřené účastníky dne 21. června 2004, přičemž žalobkyně byla v tomto sporu úspěšná.
Podle §151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle §147 a §148 odst. 2 o. s. ř. tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147, §149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (151 odst. 2 o. s. ř.).
Paušální sazby výše odměn za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)
jsou stanoveny ve vyhlášce č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Výroky o náhradě nákladů řízení ve sporu o určení existence smlouvy o dílo rozhodly soudy o zákonných nárocích žalobkyně týkajících se náhrady nákladů řízení, včetně odměny advokáta za její zastupování v řízení před soudy. V nyní posuzované věci se však žalobkyně domáhá úhrady dalších nákladů, které vynaložila na své zastoupení advokátem v uvedených řízeních, a to odměny, kterou, jak výše uvedeno, uhradila svému právnímu zástupci JUDr. V. za zastupování v těchto řízeních. Takový nárok žalobkyně jako účastníka řízení však nevyplývá z žádného předpisu. O náhradě nákladů v řízení o určení existence smlouvy o dílo již bylo rozhodnuto a žalobkyně se nemůže domáhat další náhrady nákladů řízení, a to ani z titulu odpovědnosti za škodu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci není naplněn. Odvolací soud nepochybil, když uplatněný nárok žalobkyně zamítl.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalobkyně zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 33 650 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3
a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 29. února 2012 a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7 135 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 19. března 2013
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu