ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1876.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 1876/2020-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce O. D. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítem Havrdou, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, proti žalovanému statutárnímu městu Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, identifikační číslo osoby 00081531, o náhradu škody a zadostiučinění ve výši 25.571.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 207/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2019, č. j. 8 Co 258/2019-369, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 8 C 207/2012-299, zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody ve výši 25.571.600 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 2.100 Kč (výrok II.) a zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam“. Důvodnost dovolání dovozuje z „ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. V dovolání namítá nesprávné právní posouzení námitky promlčení s tím, že odvolací soud nesprávně určil počátek běhu promlčecí lhůty.
K dovolání žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že jej navrhuje pro nepřípustnost odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval prvotně tím, zda jde o dovolání projednatelné.
Žalobce v dovolání zřejmě vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., když jeho přípustnost dovozuje z toho, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam“ (srov. §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012), a důvodnost dovolání dovozuje z „ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Tato ustanovení občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již ale nezná.
V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 tak žalobce vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v §237 o. s. ř. (nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné), jak to vyžaduje ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. Sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání je nutnou obsahovou náležitostí dovolání, jejíž absence brání pokračování v dovolacím řízení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu