ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2391.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 2391/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně OLREDO spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 7/1392, PSČ 110 00, IČ 452 80 151, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, proti žalovanému HIRSCH BETEILIGUNGS GmbH , se sídlem Leonding, Welserstr. 34, Rakousko, zastoupenému DDR. Alexanderem Haschem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Holečkova 2628/3A, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 121/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č.j. 64 Co 306/2008-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2008, č.j. 64 Co 306/2008-111, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. března 2008, č.j. 27 C 121/2006-73, kterým byla zamítnuta žaloba na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 216/2001, podaná žalovaným, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smyslu §228 odst. 1 písm. a), b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nejsou dány důvody pro obnovu řízení, neboť žalovaný netvrdil ani neprokázal takové skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že žaloba na obnovu řízení je důvodná. Soud nepřisvědčil žalovanému, že z žalobních tvrzení uvedených v žalobě nelze dojít k závěru o opodstatněnosti plnění, jehož se žalobkyně domáhala. Soud považoval za irelevantní námitku žalovaného, že z listinných důkazů vyplývá něco jiného, než je tvrzeno v žalobě. Konstatoval, že předpokladem vydání rozsudku pro zmeškání není provádění dokazování. Z téhož důvodu neshledal důvodnou ani námitku žalovaného zpochybňující aktivní legitimaci žalobkyně.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že je v daném případě důvod pro zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení. Odmítl námitku žalovaného, že podaná žaloba neobsahovala potřebná tvrzení, na jejichž základě by bylo možno vydat rozsudek pro zmeškání, neboť tuto námitku mohl žalovaný uplatnit již v původním řízení - nejedná se o žádnou novou skutečnost. Odvolací soud dále konstatoval, že není relevantní ani tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně nebyla věřitelem žalované pohledávky, když při rozhodování rozsudkem pro zmeškání soud vychází z fikce nespornosti skutkových tvrzení obsažených v žalobě a žádné dokazování neprovádí, jak správně v odůvodnění zamítavého usnesení uvedl již soud prvního stupně. Považoval-li odvolatel za novou skutečnost odůvodňující obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vadu v doručení žaloby, předvolání k jednání a doručení rozsudku v původním řízení, spočívající v tom, že bylo doručováno na adresu organizační složky žalovaného v České republice namísto na adresu sídla žalovaného v Rakousku, odvolací soud dovodil, že posouzení otázky, zda má být zahraniční osobě doručováno do jejího zahraničního sídla nebo do sídla její organizační složky zapsané v obchodním rejstříku, není žádnou novou skutečností, ale výkladem příslušného procesněprávního ustanovení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – nesprávné právní posouzení věci. Nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že novými skutečnostmi, odůvodňujícími obnovu řízení, nejsou žalovanou uvedené okolnosti týkající se doručování a označení skutečného věřitele uplatněné pohledávky. Dovolatel dále uvedl, že i kdyby bylo možno v dané věci akceptovat doručování na adresu organizační složky právnické osoby, namísto na adresu sídla právnické osoby, nebyl by postup při doručování žaloby, předvolání k jednání a doručení rozsudku správný, jestliže z relací pošty na zásilkách měl soud zjistit, že žalovaný se na adrese organizační složky nezdržuje. Dovolatel se domnívá, že soud se měl pokusit doručit uvedené písemnosti fyzické osobě, o níž mu bylo známo, že je za právnickou osobu oprávněna jednat před soudem, tedy vedoucímu organizační složky. Vady doručení považuje za příčinu vzniku rozhodné skutečnosti – nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání. Za otázku zásadního právního významu žalovaný označil otázku existence důvodů obnovy řízení spočívající v nesplnění předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání z důvodu nedodržení zákonného postupu při doručování soudních písemností účastníkům.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (6.11.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) řádně zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání přípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238 odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatel označil za otázku zásadního právního významu otázku existence důvodů obnovy řízení spočívající v nesplnění předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání z důvodu nedodržení zákonného postupu při doručování soudních písemností účastníkům.
Dovolací soud je nucen konstatovat, že žalovaný touto položenou otázkou nepředestřel právní otázku, pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam. Odvolací soud správně dovodil, že případné vady doručení žaloby, předvolání k jednání a doručení rozsudku v původním řízení nejsou novou skutečností odůvodňující obnovu řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ale výkladem příslušného procesněprávního ustanovení. Výklad ustanovení §228 o. s. ř. je v právní teorii i praxi (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1190 a 1191; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2004, sp.zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Namítá-li žalovaný, že mu nebylo v původním řízení soudem řádně doručováno, uplatňuje tím, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K nápravě takovéto vady řízení – pokud by vůbec byla dána - slouží podle §229 odst. 3 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost nikoliv obnova řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30.5.2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005). Odvolací soud pak správně vycházel z řešení v soudní praxi a teorii ustáleného, podle něhož jsou skutečnosti a důkazy v souvislosti s obnovou řízení nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – nemohl bez své viny použít (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1193 a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou publikována na www.nsoud.cz). Správně odvolací soud dovodil, že pokud účastník ze své viny neuplatnil určitou skutečnost v původním řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov. např. R 72/1954 – viz Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, r. 1954).
Za této situace tedy nelze dospět k závěru, že by odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §228 odst. 1 o. s. ř., které vymezuje podmínky, za nichž lze žalobou na obnovu řízení pravomocné rozhodnutí ve věci samé napadnout. Námitky dovolatele po obsahové stránce nesměřují k řešení žádné právní otázky, která by v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně že by odvolacími soudy nebo dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně. Dovolání žalovaného nelze hodnotit jako důvodné v důsledku nesprávné aplikace či výkladu ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. ze strany odvolacího soudu a to i s ohledem na v judikatuře uváděný výklad tohoto ustanovení.
Z uvedeného tedy vyplývá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolání žalovaného tudíž směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu