ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2405.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2405/2021-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalované D. B. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 138 811,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 200/2012, o dovolání žalované proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-124 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, č. j. Nc 8/2015-130, takto:
I. Řízení o dovolání proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-124, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, č. j. Nc 8/2015-130, se odmítá .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 392 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 38 C 200/2012-99, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 138 811,46 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, to vše ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci rozsudku (výrok I) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 444 Kč k rukám zástupce ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci rozsudku (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 4. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku o věci samé, pokud jde o lhůtu plnění“ tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 138 811,46 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, „to vše ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných k rukám žalobkyně, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I), a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). V odůvodnění výslovně uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně změnil ohledně lhůt k plnění nároku ve věci samé i nároku na náhradu nákladů řízení.
Na základě upozornění žalobkyně na zjevnou nesprávnost ve výroku rozhodnutí Městský soud v Praze opravným usnesením ze dne 10. 9. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-124, opravil výrok I výše citovaného usnesení, jímž se mění rozsudek soudu prvního stupně, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 138 811,46 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 444 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (tj. opravil část výroku I. svého předchozího usnesení tak, že uvedl její opravené znění se zvýrazněním provedených oprav). Současně účastníky poučil, že je proti tomuto usnesení přípustné odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2015, č. j. Nc 8/2015-130 zastavil řízení o odvolání žalované proti (opravnému) usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 10. 9. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-124 (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. 95 Co 94/2013-124, podala žalovaná dovolání.
Se zřetelem k době vydání napadených rozhodnutí odvolacích soudů a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1, 7 čl. II zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2 čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 čl. II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Usnesení, jímž odvolací soud podle ustanovení §164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost vlastního rozhodnutí, není (ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.) „rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“, neboť jde o specifický způsob nápravy případných vymezených nedostatků soudního rozhodnutí. Pro projednání dovolání, jež proti němu bylo podáno, není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017, a ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který Nejvyšší soud dovolání žalované směřující proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze zastavil podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věta první o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř., žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je pravomocným usnesením odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu je však ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost a dovolání není přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 9. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu