ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.26.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 26/2021-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně MERES, spol. s r.o. , se sídlem v Rohatci, Tovární 463/18, PSČ 696 01, IČO 25348213, proti žalované Kaufland Česká republika v.o.s. , se sídlem v Praze 6, Břevnov, Bělohorská 2428/203, PSČ 169 00, IČO 25110161, zastoupené JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, PSČ 130 00, o zaplacení částky 2 245 335 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 315/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 53 Co 98/2020-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 21 296 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oto Kunze, advokáta, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90 , PSČ 130 00.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 53 Co 98/2020-145, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 6. 2019, č. j. 19 C 315/2018-53, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 245 335 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, protože má za to, že závěry odvolacího soudu vycházejí z nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatelka v dovolání rekapituluje průběh řízení a nesprávnost napadeného rozhodnutí dovozuje z toho, že odvolací soud nerespektoval procesní ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), která soudu neumožňují jednat a rozhodovat dvakrát v jedné a téže věci.
Navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání v celém rozsahu vyhověl, nebo aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení místně příslušnému soudu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že z dovolání žalobkyně není zřejmé, čeho se domáhá, ani v něm nejsou uplatněny předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 o. s. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalobkyně projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Nejvyšší soud poznamenává, že ačkoliv dovolatelka neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozsudek odvolacího soudu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje toliko výrok o věci samé. Výrokem o nákladech řízení se proto dovolací soud nezabýval.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti způsobuje vadnost dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
Dovolání žalobkyně, ač relativně obsáhlé, předestírá pouhou polemiku s právním posouzením věci odvolacím soudem. Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). Dovolání neobsahuje zákonné náležitosti dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na které spočívá napadené rozhodnutí a která naplňuje jedno z kritérií §237 o. s. ř., jejichž existence jedině je způsobilá založit přípustnost dovolání, tj. ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil, popř. právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo právní otázka dovolacím soudem vyřešená, jež má být posouzena jinak. Taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání.
Dovolání tedy trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a proto je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 2. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu