ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2948.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2948/2018-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně NEWAG, spol. s r. o. , se sídlem Zlatníky - Hodkovice, Vestecká 104, identifikační číslo osoby 49243624, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, Dlouhá 705/16, proti žalovaným 1) BEAM ČR s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Libušská 391/215, identifikační číslo osoby 27064352, a 2) SMART-VAC s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 3317, identifikační číslo osoby 49702840, obě zastoupeny Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 22/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. 3 Cmo 266/2016-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit každé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, č. j. 1 Cm 22/2015-172, uložil žalovaným povinnost zdržet se používání výrazu „absolutně bezúdržbový filtr nebo filtrace“, „bezúdržbový filtr a filtrace“, „bezúdržbový filtrační systém“, „bezúdržbový filtr“ při propagaci těch motorových jednotek centrálních vysavačů značek Electrolux, Zanussi, AEG a Beam by Electrolux, které jsou vybaveny filtračními systémy označovanými jejich výrobci Exclusive beam self cleaning filter with gore, Self cleaning filter with goretex, Goretex – self cleaning filter, a uvedené výrazy odstranit ze všech sdělení, která jsou reklamou takových výrobků (první bod výroku), zamítl žalobu o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 250.000 Kč (druhý bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí bod výroku).
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 3 Cmo 266/2016-199, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v prvním bodě výroku v rozsahu uložení povinnosti žalovaným zdržet se používání výrazu „absolutně bezúdržbový filtr nebo filtrace“ při propagaci výrobků tam uvedených a povinnosti odstranit tento výraz ze všech svých reklamních sdělení, jinak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ohledně uložení povinnosti zdržet se používání výrazů „bezúdržbový filtr a filtrace“, „bezúdržbový filtrační systém“ a „bezúdržbový filtr“ při propagaci výrobků tam uvedených a povinnosti odstranit tyto výrazy z těchto reklamních sdělení se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu měnícího výroku podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda je nekalosoutěžním jednáním označování výrobků ve sděleních, která spadají pod definici reklamy ve smyslu §1 odst. 2 zák. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, vlastností, kterou tyto výrobky fakticky nemají. Konkrétně dovolatelka považuje za nevyřešenou otázku výkladu §2977 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zda reklama označující filtry v centrálních vysavačích jako bezúdržbové, ačkoliv tyto filtry určitou údržbu k zachování vlastností takových centrálních vysavačů vyžadují, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím je způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) tak dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci §2977 o. z. s tím, že argumentuje, že užívání pojmu „bezúdržbový“ v reklamních sděleních žalovaných je klamavé. Dovolatelka také namítá překvapivost rozhodnutí. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně, nebo v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalované se k dovolání vyjádřily v tom smyslu, že jej nepovažují za přípustné a navrhují proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k posouzení právní otázku, zda je nekalosoutěžním jednáním označování výrobků ve sděleních, která spadají pod definici reklamy ve smyslu §1 odst. 2 zák. č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, vlastností, kterou tyto výrobky fakticky nemají. Tato právní otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Naopak odvolací soud dospěl ke zjištění, že užívání pojmu „bezúdržbový“ (filtr, filtrace, filtrační systém) je takové označení výrobků distribuovaných žalovanými, které spotřebiteli poskytuje informaci o tom, že filtr centrálního vysavače u takového výrobku není třeba pravidelně čistit. Tato vlastnost výrobků pak plyne ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které byly odvolacím soudem přejaty. Vzhledem k tomu, že dovolatelka formulovala otázku, která není pro napadené rozhodnutí relevantní, nemohla tato otázka založit přípustnost dovolání. K nutnosti vymezení relevantní právní otázky v dovolání viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013.
K samotnému posouzení vlastností výrobků distribuovaných žalovanými, kdy dovolatelka argumentuje nutností údržby těchto výrobků, dovolací soud uvádí, že námitkami dovolatelky do skutkových zjištění odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Přípustnost dovolání pak nemohou založit ani argumenty dovolatelky o tom, že označení „bezúdržbový“ klame nebo je způsobilé klamat ve smyslu §2977 o. z. Odvolací soud náležitě vyložil a odůvodnil své úvahy, které ho vedly k závěru, že užití pojmu „bezúdržbový“ (filtr, filtrace, filtrační systém) ve spojitosti s výrobky žalovaných nemůže ve spotřebiteli vyvolat klamnou představu o vlastnostech výrobků. Posouzení učiněné odvolacím soudem odpovídá hledisku průměrného spotřebitele tak, jak je pojímán v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, která vychází z toho, že jde o „spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012). Od průměrného zákazníka je tedy třeba požadovat určitý stupeň pozornosti, a tím lze od něho očekávat, že náležitě přihlédne k podstatným rozdílům mezi značkami, označením výrobku apod. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011). Žádný důkaz týkající se hlediska průměrného spotřebitele nemusí být v řízení proveden, tuto otázku posuzuje výhradně soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012). Požadavkům vyjádřeným v odůvodnění citovaných rozhodnutí odvolací soud v projednávané věci dostál, neboť náležitě vyložil, jaký význam označení „bezúdržbový“ lze ve spojitosti s centrálními vysavači žalovaných přikládat s tím, že ojedinělé a až po delším časovém úseku nutné čištění filtru nelze považovat za běžnou údržbu. Nelze tak přisvědčit tvrzení dovolatelky, že pojem „bezúdržbový“ je obsahově shodný s pojmem „absolutně bezúdržbový“, který stojí na čistě jazykovém výkladu těchto pojmů.
V části dovolání, ve které je namítán nesprávný postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu