ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3028.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3028/2018-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. K., se sídlem v Žatci, zastoupeného Mgr. Janem Křivánkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, PSČ 326 00, proti žalované Generali Pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Bělehradská 299/132, PSČ 120 00, IČO 61859869, o zaplacení částky 56 962,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 8/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018, č. j. 91 Co 411/2017-312, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobce se v řízení domáhal na žalované doplatku pojistného plnění za poškození jeho vozidla z titulu havarijního pojištění, neboť nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se v dané věci jednalo o pojistné plnění při totální škodě, když podle jeho přesvědčení se jedná o částečnou škodu, kdy pojistitel hradí náklady na opravu obvyklé v České republice.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. května 2017, č. j. 20 C 8/2016-277, uložil žalované zaplatit žalobci částku 50 385,28 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 6 577,67 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 2018, č. j. 91 Co 411/2017-312, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba na zaplacení částky 50 385,28 se zákonným úrokem z prodlení od 8. dubna 2015 do zaplacení se zamítá (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání považuje za důvodné, protože odvolací soud podle jeho názoru nesprávně vyložil znění pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo mj. havarijní pojištění vozidla žalobce, a v důsledku toho nesprávně vyhodnotil otázku ekonomické účelnosti opravy poškozeného vozidla a na ní závislou otázku rozsahu a výše pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Odvolací soud se měl podle dovolatele odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudky ze dne 22. března 2015, sp. zn. 25 Cdo 5173/2015, ze dne 16. dubna 2013, sp. zn. 32 Cdo 1205/2012, ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, a ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 3039/2011.
Rozsudek odvolacího soudu považuje dovolatel současně za nepřezkoumatelný pro rozpor mezi odůvodněním jeho písemného vyhotovení a odůvodněním uvedeným při ústním vyhlášení napadeného rozsudku.
K dovolání se žalovaná vyjádřila tak, že dovoláním napadený rozsudek je věcně i právně správný a navrhla zamítnutí dovolání. K polemice dovolatele ohledně ceny vozidla a ceny jeho opravy uvedla, že porovnání cen je nutné provádět vždy ve stejném režimu, tj. buď s DPH nebo bez této daně. Poukázala na Všeobecné pojistné podmínky, v nich bylo ujednáno, že totální škodou se rozumí zničení nebo takové poškození vozidla, jehož oprava je technicky neproveditelná nebo není ekonomicky účelná a o ekonomické účelnosti rozhoduje pojistitel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Problematikou vymezení přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2013 se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Již ve svém usnesení ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež bylo publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud konstatoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dospěl v nich také k závěru, že může-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje.
V dané věci však dovolatel žádnou konkrétní otázku, kterou by měl odvolací soud posuzovat v rozporu s dovolatelem citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, výslovně nevymezil a takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Žalobce podrobil právní závěry odvolacího soudu kritice, avšak ta spočívala v pouhé polemice se závěry odvolacího soudu. Odvolací soud hodnotil jako správný postup žalované, která za situace, kdy náklady na opravu havarovaného vozidla dosáhly 99,1 % obvyklé ceny vozidla před poškozením, rozhodla, že oprava vozidla není ekonomicky účelná a poskytla dovolateli pojistné plnění při totální škodě. To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
K vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nesměřují ani námitky dovolatele o tom, že odůvodnění rozsudku neodpovídá kritériím daným v ustanovení §157 o. s. ř. pro rozpor mezi odůvodněním písemného vyhotovení tohoto rozsudku a odůvodněním při ústním vyhlášením napadeného rozsudku a trpí proto vadou nepřezkoumatelnosti. Tato námitka dovolání nečiní přípustným. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu