ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.309.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 309/2022-462
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Z. P. , nar. XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Palackého 351, PSČ 190 01, proti žalované P. P. , se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, o zaplacení částky 725 375 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 256/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 91 Co 146/2021-426, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 939 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č. j. 25 C 256/2018-376, zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 140 995 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 584 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V).
Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo. Smlouvou o dílo ze dne 1. 8. 2017 se žalovaná zavázala zhotovit žalobkyni gabionové oplocení nemovitosti, přičemž dílo mělo být dokončeno do šedesáti dní ode dne 15. 9. 2017, tedy do 14. 11. 2017. Cena díla byla sjednána ve výši 1 061 296 Kč. Žalobkyně zaplatila žalované zálohu ve výši 50 % z ceny díla. Žalovaná dílo nikdy nedokončila. Podle názoru statika zhotovila žalovaná dílo v celém rozsahu vadně, což žalovaná uznala a započala s jeho částečnou demolicí, ani demolice však nebyly prováděny odborně. Na základě doporučení statika byly práce zastaveny. Žalobkyně dne 18. 6. 2018 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení zaplacené zálohy do 25. 6. 2018. Dne 24. 10. 2017 uzavřela žalobkyně s žalovanou druhou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení pojezdové dlažby okolo bazénu, vstupní branky a vjezdové brány včetně motoru. Cena díla byla sjednána ve výši 389 452 Kč, když dílo mělo být provedeno za 40 dnů od 1. 11. 2017. Žalobkyně zaplatila žalované zálohu ve výši 194 727 Kč, přičemž i od této smlouvy dne 18. 6. 2018 odstoupila. Na základě druhé smlouvy o dílo nebyly provedeny žádné části sjednaného díla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně mohla od smluv odstoupit s výjimkou použitelné části díla, jejíž hodnota byla znalcem vyčíslena na částku 140 995 Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 91 Co 146/2021-426, odmítl odvolání žalované proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně (výrok pod bodem I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II, III, IV a V (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Odvolací soud se v zásadě ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. Podle žalované závisí napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalovaná v dovolání popsala svůj pohled na skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětné věci. Mimo jiné uvedla, že v návaznosti na e-mailovou komunikaci účastnic ze začátku června 2018 se žalovaná s žalobkyní dohodly na odstranění vad žalovanou navrženým způsobem. Na základě této dohody byl ve stavebním deníku dne 12. 6. 2018 učiněn zápis, že „Objednatel a realizátor (P. P.) se dohodli na novém postupu prací – viz příloha realizačního deníku – 2 strany e-mailové komunikace podepsané objednatelem a zástupcem realizátora. Postup prací: demontáž gabionového plotu nad komunikací, složení kamene z plotu na hromadu v rohu pozemku.“ Podle žalované tímto způsobem v souladu s první uzavřenou smlouvou o dílo ze dne 1. 8. 2017 a se zákonem uzavřely účastnice tzv. dohodu o novaci ve smyslu §1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle žalované odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda výše uvedená dohoda o novaci představuje či nepředstavuje závaznou změnu první smlouvy o dílo. Žalovaná nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že „v dané věci nebyl písemný dodatek prodlužující sjednanou dobu provádění díla u žádné ze smluv o dílo uzavřen. Chaotický pokus žalované o zápis obsahu e-mailové komunikace mezi stranami do stavebního deníku nemůže obstát. Je to jednak tím, že žalovaná v e-mailové komunikaci ani neformuluje změnu smlouvy, pouze nabízí jakési varianty dalšího postupu při odstraňování nekvalitně provedeného díla a žalobkyně se k jednotlivým bodům pouze vyjadřuje, a to s výhradami, aniž by je jednoznačně akceptovala. Žalobkyně změnu smlouvy popřela. Ze žádného z předložených e-mailů, které byly popřeny žalobkyní, tak i podle závěrů odvolacího soudu při popsaných výsledcích dokazování nelze změnu smlouvy mít za prokázanou“. Podle žalované odvolací soud nevyložil dostatečně přesvědčivě, proč má za to, že daný zápis ve stavebním deníku nepředstavuje závaznou změnu předmětné smlouvy o dílo. Načež odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006. Ačkoliv se zde vyjádřené závěry váží k dřívější právní úpravě, je žalovaná přesvědčena, že je lze aplikovat i dnes. Odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Odvolací soud se rovněž dostatečně nevypořádal s námitkou žalované, že z ustanovení §1759 o. z., vyplývá, že smlouva strany zavazuje. Lze ji měnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.
Žalovaná dále namítala, že v souvislosti s druhou smlouvou o dílo uzavřenou dne 24. 10. 2017 nebral odvolací soud na zřetel žalovanou prokazované skutečnosti o tom, že na tuto smlouvu již částečně plnila a žalobkyně tak získala určitý a vyčíslitelný prospěch.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně. Žalovaná alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle odst. 2 dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání žalované není přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když žalovaná ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Podstata dovolání žalované spočívá v námitce, že odvolací soud neposoudil zápis ve stavebním deníku jako závaznou změnu smlouvy. Podle žalované se tím odvolací soud odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozsudku ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006, podle nichž je možné i prostřednictvím zápisů ve stavebním deníku učinit dohodu o změně smlouvy, je tomu však pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle stran; nikoli každý zápis ve stavebním deníku podepsaný oběma stranami představuje dohodu o změně smlouvy. Tato skutečnost pak musí vyplývat ze skutkového zjištění soudu.
Od výše uvedených závěrů se odvolací soud neodchýlil. Soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, uvedl, že ve stavebním deníku se přímo text dohody nenachází a v příloze uvedené formulace jsou natolik neurčité, že z nich neplyne vůle žalobkyně změnit termín dokončení díla podle obou smluv. Ze skutkových zjištění se pak podává, že ve stavebním deníku je dne 12. 6. 2018 zachycen zápis zhotovitele, že se objednatel a zhotovitel dohodli na novém postupu prací s odkazem na přílohu realizačního deníku (odkaz na blíže neurčenou e-mailovou komunikaci). Tento postup má podle zhotovitele znamenat demontáž plotu nad konstrukcí a složení kamene z plotu na hromadu v rohu pozemku, pod zápisem se nachází podpis žalobkyně. Ze skutkových zjištění týkajících se obsahu e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou pak vyplývá, že žalovaná navrhla žalobkyni určitý postup prací a žalobkyně ve své odpovědi se všemi body e-mailu žalované polemizovala a vyžadovala další vysvětlení, přičemž poukazoval na „šílené“ prodlení, v dalším e-mailu pak žalovaná navrhla harmonogram prací.
Vzhledem k uplatněným námitkám žalované bylo ve věci podstatné, zda došlo k dohodě o změně termínu dokončení díla či nikoli. Nejvyšší soud je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy v předcházejícím řízení a při právním posouzení věci je tedy oprávněn vycházet pouze z těchto skutečností. Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že v zápise ve stavebním deníku ze dne 12. 6. 2018, na který žalovaná odkazuje, není obsaženo žádné ujednání o změně termínu dokončení díla. Pokud žalovaná změnu termínu dokončení díla dovozuje z jí předložené vytištěné e-mailové komunikace účastnic, která je opatřena ručně psaným textem a kterou považuje za onu přílohu realizačního deníku, jedná se o její tvrzení, která nebyla v řízení před soudy prokázána. Z prokázaných skutečností nevyplývá, že by projev vůle smluvních stran obsažený ve stavebním deníku směřoval ke změně obsahu smlouvy co do termínu dokončení díla. Odvolací soud se tak neodchýlil od závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006.
Argumenty o nedostatečném vypořádání se s žalovanou v odvolacím řízení uplatněnou námitkou o obsahu §1759 o. z. vytýká žalovaná vadu řízení, k níž je Nejvyšší soud oprávněn přihlédnout pouze v případě, že je dovolání jinak (pro řešení jiné právní otázky) přípustné. Uvedená námitka tudíž přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaného procesního pochybení dopustil, není-li dovolání jinak přípustné (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014).
Výtky žalované vůči postupu odvolacího soudu v souvislosti s druhou smlouvou o dílo směřují do zjišťování skutkového stavu, žalovaná neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo.
Nejvyšší soud v této souvislosti již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu. Vázanost Nejvyššího soudu skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tedy nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a skutkové námitky dovolatele tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Jinými slovy přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tedy nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu