ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3365.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3365/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce Č. A. , zast. Mgr. Štěpánem Tylem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkovo nám. 15, proti žalovanému TELFIN, a. s. , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 2, zast. Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 15, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 115/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011, č. j. 39 Co 277/2010-96, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, č. j. 21 C 115/2008-44 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. 1. 2005, sp. zn. Rsp 953/07.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 2. 2011, č. j. 39 Co 277/2010-96 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil uvedený rozhodčí nález, kterým bylo uloženo žalobci zaplatit žalované 850.000,- Kč s přísl. a nahradit náklady rozhodčího řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že jedním z důvodů, pro který žalobce žádal zrušení rozhodčího nálezu, bylo, že mu nebyla poskytnuta možnost věc řádně projednat [§31 písm. e) zák. č. 216/1994 Sb. (dále jen“ ZRŘ“)].
Odvolací soud dále uvedl, že soudní judikatura dovodila, že ust. §118a o. s. ř. se přiměřeně použije i v rozhodčím řízení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3749/2005 odvolací soud uvedl nejtypičtější případy odepření možnosti věc před rozhodci projednat, zejména je nezbytné, aby stranám byla poskytnuta nejen možnost navrhnout důkazy k prokázání jejich tvrzení, ale tyto důkazy i provést, nejsou-li pro řízení zjevně nepodstatné.
Z provedených důkazů vyplývalo, že k dosažení cílové situace bylo podle smlouvy o spolupráci nutné, by došlo k převodu obchodního podílu dlužníka ve společnosti CET 21, spol. s r. o., po předchozím souhlasu žalované. Pokud žalobce tvrdil, že k převodu podílu došlo, měl rozhodčí soud podle §118a odst. 1 o. s. ř. žalobce vyzvat, aby uvedl, za situace, kdy žalovaný tvrdil opak, rozhodné skutečnosti svědčící o převodu obchodního podílu a předchozím souhlasu žalovaného, popř. ho vyzvat podle §118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů.
Podle odvolacího soudu rozhodčí soud tak nepostupoval, tím žalobci odňal možnost věc před ním řádně projednat, čímž byl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozhodčí nález zrušil.
Dovoláním ze dne 6. 4. 2011 doručeným soudu prvního stupně dne 24. 4. 2011 napadl žalovaný shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., je podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Za otázku zásadního právního významu dovolatel pokládá to, zda by bylo „ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v souladu s ustanovením §30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a vykonatelnosti rozhodčích nálezů aplikovatelné na rozhodčí řízení, pak jaký způsob, resp. jaká forma poučení účastníků rozhodčího řízení ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. odpovídá požadavkům přiměřené aplikace ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na rozhodčí řízení? Je k neplnění požadavku přiměřená aplikace ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na rozhodčí řízení nezbytný výslovný odkaz na citovaná ustanovení v protokole z ústního jednání?“
Dovolatel je dále přesvědčen, že odvolací soud postupoval nesprávně, když aplikoval ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na rozhodčí řízení, a to při vědomí názorů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 4 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005.
V další části odůvodnění dovolání se žalovaný podrobně zabýval aplikovatelností ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozhodčím řízení a dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávnou aplikací uvedeného ustanovení dospěl k nesprávnému závěru, že žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci řádně projednat. Odvolací soud aplikoval ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozporu s ust. §30 ZRŘ nikoliv přiměřeně, ale mechanicky, resp. formalisticky a ignoroval specifika rozhodčího řízení.
V závěru odůvodnění dovolání žalovaný dále uvedl, že odvolací soud nesprávně interpretoval ust. §31 písm. e) ZRŘ. Žalobci byla v řízení poskytnuta stejná a dostatečná možnost k uplatnění jeho procesních práv a povinností jako žalovanému. Námitka žalobce, že rozhodci neprovedli jím navržený důkaz, nemůže obstát, neboť rozhodci rozhodnutí o nepřipuštění provedení tohoto důkazu řádně odůvodnili. Odvolací soud tak zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv proto nebyl dán důvod, resp. nebyl naplněn důvod dle ust. §31 písm. e) ZRŘ pro zrušení rozhodčího nálezu.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že se žalobce k dovolání žalovaného vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se zřetelem k čl. II. bodu 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dovolání projedná a rozhodne o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. Rsp 953/07. Z toho je zřejmé, že nepřichází v úvahu přípustnost dovolání upravená v ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel též odkazoval.
Z obsahu dovolání především vyplývá, že dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu z toho důvodu, že v dané věci aplikoval ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které podle jeho názoru nelze v rozhodčím řízení aplikovat.
Podle §30 ZRŘ nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích viz např. rozsudek ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, popř. v usnesení ze dne 24. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2251/2011, mj. konstatoval, že podle ust. §30 ZRŘ je nutné, neobsahuje-li uvedený zákon podrobnější úpravu, použít přiměřeně příslušné ustanovení občasného soudního řádu,a to mj. i jeho ustanovení o poučovací povinnosti upravené v §118a o. s. ř. Od těchto závěrů se dovolací soud nemá důvod odchýlit ani v posuzované věci.
Podle §118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
Podle §118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud neuvedl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění výzvy.
Z uvedeného vyplývá, že poučení podle ust. §118a odst. 1a 3 o. s. ř. směřuje k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti a aby označili důkazy prokazující tvrzené skutečnosti. Smyslem tak je zabránit tomu, aby se účastník až z rozhodnutí soudu nedozvěděl, že neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno a aby mu tak byla dána příležitost v řízení chybějící tvrzení či důkazy doplnit (navrhnout). Postup podle §118a o. s. ř. tak přichází v úvahu jen v případě, že účastníky uvedená tvrzení nebo navržené důkazy jsou nedostatečné pro zjištění skutkového stavu věci.
V dané věci odvolací soud vycházel z toho, že k dosažení cílové situace vymezené v čl. I. bodu 1.1 smlouvy o spolupráci při vymáhání pohledávek z 11. 3. 2004 bylo třeba, aby došlo mj. k převodu obchodního podílu dlužníka (Mgr. P. K.) ve společnosti CET 21 na osobu, se kterou společnost TELFIN, a. s. vyjádří předem souhlas. V rozhodčím řízení nynější žalobce (Č. A.) tvrdil, že k naplnění cílové situace došlo a před rozhodčím soudem v roli žalovaného tvrdil, že „nebylo vyvráceno, že by tento souhlas nebyl dán“. Rozhodčí soud dospěl k závěru, pokud žalovaný v rozhodčím řízení netvrdil, že existoval předchozí souhlas s převodem obchodního podílu na třetí osobu, a ani nebylo uvedeno, že by existoval takový důkaz o této skutečnosti, že cílové situace upravené v předmětné smlouvě nebylo dosaženo a tím byl dán důvod k odstoupení od této smlouvy a k vyhovění žalobě (vrácení poskytnutého plnění).
Odvolací soud s ohledem na to dospěl k závěru, že k naplnění cílové situace bylo třeba, aby došlo nejen k převodu obchodního podílu dlužníka Mgr. K. na třetí osobu, ale bylo nutné, aby touto třetí osobou byla osoba, s níž společnost TELFIN, a. s., vysloví předchozí souhlas.
Žalobce (Č. A.), v rozhodčím řízení žalovaný, tvrdil, že předchozí souhlas k převodu obchodního podílu na třetí osobu byl společností TELFIN, a. s. dán, resp. namítal, že „nebylo vyvráceno, že by tento souhlas nebyl dán“. Odvolací soud za této situace dovodil, že bylo namístě, aby rozhodci postupovali dle ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť zjištění této skutečnosti bylo rozhodující pro závěr o tom, zda bylo platně odstoupeno od smlouvy o spolupráci při vymáhání pohledávek a zda jsou po právu nároky uplatněné v žalobě.
Pokud rozhodci, jak to vyplývá ze zápisu o ústním jednání konaném dne 24. 1. 2008, nynějšího žalobce (Č. A.) nevyzvali k doplnění svých tvrzení, popř. navržení důkazů ohledně skutečnosti, že byl dán předchozí souhlas k převodu obchodního podílu Mgr. K. na třetí osobu ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř, odňali mu tím možnost jednat před nimi s důsledky podle ust. §31 písm. e) ZRŘ.
Dovolací soud vzhledem k uvedenému proto dospěl k závěru, že odvolací soud v souladu s ust. §30 ZRŘ správně aplikoval ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a pokud nebyla v rozhodčím řízení naplněna v tomto ustanovení upravená poučovací povinnost, byl zde dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 písm. e) ZRŘ.
Namítal-li dovolatel, že účastníci byli v rozhodčím řízení zastoupeni advokátem a ti měli své klienty poučit ve smyslu ust. §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., je dovolací soud k tomu nucen uvést, že právní zastoupení účastníků nemění nic na poučovací povinnosti soudu dle ust. §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Pouze jde-li o poučení o jiných jejich procesních právech a povinnostech dle ust. §118a odst. 4 o. s. ř., má toto zastoupení význam a soud pak není povinen poučení poskytnout.
K dovolatelem vymezené právní otázce je třeba ve stručnosti uvést, že na ní rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a ve své podstatě jde o posuzování konkrétních okolností daného případu, tj. formy a způsobu poskytnutého poučení, nikoliv o právní otázku.
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a s o hledem na to, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu