ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3745.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3745/2018-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce V. G. – G. C. , s místem podnikání XY, IČ XY, zastoupeného
Mgr. Petrem Kafkou, advokátem se sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2, proti žalované Metal Produkt Servis Praha, s.r.o. , se sídlem Davídkova 692/30, Praha 8, PSČ 180 00, IČ 26708159, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem Lucemburská 1569/47, Praha 3, o zaplacení 53 425,94 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 128/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2018, č. j. 1 Cmo 113/2017-407, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal dovolání žalované včas podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 5. 6. 2018, č. j. 1 Cmo 113/2017-407, kterým byl výrokem I. potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 5. 2017, č. j. 42 Cm 128/2011-365, ve výrocích III., IV., V. a v části výroku I. o povinnosti žalované zaplatit žalobci v obecné lhůtě 52 271,69 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,25% p.a. z částky 7 621,43 EUR od 22. 11. 2008 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 44 650,26 EUR od 8. 10. 2009 do zaplacení; výrokem II. změněn rozsudek soudu prvního ve zbývající části jeho vyhovujícího výroku I. ohledně zaplacení částky 1 154,25 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,25 % p.a. z uvedené částky od 22. 11. 2008 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá; výrokem III. konstatováno, že ve výrocích II. a VI. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen a výrokem IV. rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vždy se však musí jednat o otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud v dané věci řešil právní otázku nároku na doplacení ceny díla podle smlouvy o dílo uzavřené pod č. 26/08/2008 dne 10. 10. 2008 mezi žalobcem, jako zhotovitelem, a žalovanou, jako objednatelkou, ve smyslu ustanovení §548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě, a pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel ze zjištění obsahu předmětné smlouvy, v níž bylo uvedeno (č.l. 6.2.), kdy má žalobce nárok na doplatek ceny díla s ohledem na sjednání naplnění podmínek předání díla v čl. 3.3. smlouvy, obsahující dohodu o předáním díla, jímž se rozumí protokolární předání díla bez jakýchkoliv vad a nedodělků, které brání užívání stavby. Ze zápisu o předání a odevzdání stavby podepsaného oběma účastníky dne 31. 1. 2009 odvolací soud zjistil, že tohoto dne došlo k předání a převzetí kompletně dokončeného díla podle uzavřené smlouvy, provedeného v požadované kvalitě bez vytčených zjevných vad a nedodělků. Z těchto zjištění odvolací soud učinil závěr, že v souladu se smlouvou byla naplněna hmotněprávní podmínka pro vznik práva žalobce na doplatek ceny díla podle konečné faktury č. 124/2009/Gr ze dne 7. 9. 2009 ve výši 52 271,69 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., jestliže předmětem odvolacího řízení zůstala částka 53 425,94 EUR s příslušenstvím, a kdy bylo zjištěno, že zbylá žalovaná částka 1 154,25 EUR s příslušenství představovala nedoplatek z faktury č. 225/2008/Gr ze dne 23. 10. 2008, která nebyla předmětem podané žaloby.
Dovolatelka k řešené právní otázce odvolacím soudem, tj. nároku na doplatek ceny díla, žádnou konkrétní právní otázku neuvedla, dovolání zakládá na nesouhlasu s právním posouzením věci založené na kritice provádění dokazování soudem prvního stupně, hodnocení důkazů oběma soudy, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit při hodnocení skutkových zjištění a zejména hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Odvolací soud ovšem své rozhodnutí nezaložil na řešení těchto procesních otázek týkající se dokazování a hodnocení důkazů. Dovolací soud se přitom k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Námitky dovolatelky ke skutkovým zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Namítá-li žalovaná vadný postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci, nedostatečnost skutkových zjištění a procesní nedostatky při poučení účastníka oběma soudy, směřují její námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. N ámitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení (ať již domnělých či skutečných) dopustil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2222/2017 a ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Též výtkou, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, dovolatelka uplatňuje vadu řízení nezahrnující odvolacím soudem řešenou právní otázku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu a ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014 - veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu