ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4373.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4373/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo 700 99 618, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, proti žalovaným 1) P. Š. , zastoupenému opatrovnicí Mgr. Evou Paterovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Kotlářce 1081/6 a 2) M. M. , zastoupené Mgr. Julií Filipovou, advokátkou se sídlem v Horšovském Týně, Nádražní 73, o zaplacení 56 877 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 186/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č.j. 13 Co 388/2008-94, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 13 Co 388/2008-94, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. května 2008, č. j. 12 C 186/2006-72, ve výroku pod bodem II., jímž byla zamítnuta žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 56 877 Kč s 3% úrokem ročně od 4.10.2004 do zaplacení po žalované 2), a výrok pod bodem IV., jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 2) náklady řízení ve výši 27 301 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 6. května 2008, č.j. 12 C 186/2006-72, výrokem pod bodem I. uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni 56 877 Kč s 3% úrokem ročně od 4.10.2004 do zaplacení, výrokem pod bodem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 56 877 Kč s 3% úrokem ročně od 4.10.2004 do zaplacení po žalované 2), výrokem pod bodem III. rozhodl o povinnosti žalovaného 1) zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 690,10 Kč, výrokem pod bodem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 2) náklady řízení ve výši 27 301 Kč, výrokem pod bodem V. byla přiznána odměna advokátce Mgr. Martině Bartošové, se sídlem v Praze 10, U Hranic 3221/16 za zastupování žalovaného 1) ve výši 600 Kč a výrokem pod bodem VI. bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náklady řízení ve výši 600 Kč.
O odvolání žalobkyně proti výroku pod bodem II. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č.j. 13 Co 388/2008-94 tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2); zároveň rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované 2) náhradu nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že druhá žalovaná (dále jen "žalovaná") uzavřela dne 6.3.2003 se společností PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl první žalovaný (dále jen žalovaný), zprostředkovatelskou smlouvu, v níž žalovaná pověřila uvedenou společnost, aby jejím jménem a na její účet vyhledala zájemce o uzavření kupní smlouvy na vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44, a aby jejím jménem a na její účet uzavřela kupní smlouvu, převzala plnění a učinila další kroky s převodem vlastnického práva na kupujícího. Téhož dne předala žalovaná prostřednictvím svého manžela žalovanému, jako jednateli uvedené společnosti, předmětné vozidlo. Žalovaný týž den 6.3.2003 zavinil s předmětným vozidlem dopravní nehodu při níž byla způsobena škoda na vozidle poškozeného J. V. Vzhledem k tomu, že vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44 nemělo v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení), žalobkyně uhradila v souvislosti s likvidací pojistné události z garančního fondu poškozenému 56 877 Kč, a to podle §24 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "z.č. 168/1999 Sb.").
Oba soudy řešily otázku, zda k zaplacení předmětné částky, která byla poškozenému z garančního fondu zaplacena, jsou povinni oba žalovaní společně a nerozdílně, jak tvrdila žalobkyně.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimována, neboť od okamžiku předání vozidla žalovanému, neodpovídá žalovaná, jako provozovatelka vozidla podle §427 odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák."), za škodu, když analogicky aplikoval §430 odst. 2 obč. zák., podle něhož, je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá za způsobenou škodu po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Soud prvního stupně uzavřel, že za způsobenou škodu ve výši 56 877 Kč odpovídá žalovaný, jako řidič vozidla, podle §420 obč. zák.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že za způsobenou škodu odpovídá žalovaný, jako řidič vozidla, a to podle §420 obč. zák. Dovodil, že žalovaná by jako provozovatelka vozidla odpovídala podle §427 odst. 2 obč. zák., ale vzhledem k tomu, že žalovaný použil vozidlo bez vědomí žalované a pro vlastní potřebu, čímž se dopustil excesu, který nijak nesouvisel s činností autobazaru, kterému žalovaná svěřila vozidlo k prodeji, a proto za škodu způsobenou při dopravní nehodě odpovídá řidič vozidla (žalovaný) namísto provozovatelky vozidla (žalované) ve smyslu §430 odst. 1 obč. zák., podle něhož, místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. S ohledem na tento právní závěr potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Je přesvědčena, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a je založen na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěry obou soudů, že žalovaná neodpovídá společně s žalovaným za škodu v uplatněné výši. Poukazuje na §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., podle něhož kancelář pojistitelů poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. Má za to, že ve smyslu tohoto ustanovení je osobou bez pojištění odpovědnosti nejen žalovaný, jako řidič nepojištěného vozidla, ale i žalovaná, jako provozovatelka vozidla. Podle žalobkyně odpovědnost řidiče za škodu způsobenou při dopravní nehodě je dána podle §420 obč. zák., jak ostatně správně odvolací soud dovodil, ale zároveň vedle této odpovědnosti je dána i odpovědnost provozovatele vozidla podle §427 a násl. obč. zák., přičemž odpovědnost uvedených je vůči poškozenému solidární. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nijak neodůvodnil svůj závěr, že žalovaný užil předmětné vozidlo bez souhlasu žalované pro vlastní potřebu. Podle dovolatelky soud opomenul, že závazkový vztah založený zprostředkovatelskou smlouvou v sobě obsahoval povinnost společnosti PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný, vyhledat zájemce o koupi vozidla a jménem a na účet žalované uzavřít kupní smlouvu. Tento závazek v sobě nepochybně nese také možnost předmětné vozidlo užít za účelem testovacích jízd apod., a to jménem a na účet žalované, včetně odpovědnosti za škodu vzniklou při plnění povinností ze zprostředkovatelské smlouvy. Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s ustanovením §430 odst. 1 obč. zák., v jehož druhé větě zákon stanoví, že provozovatel odpovídá za škodu společně s tím, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Má za to, že žalovaná, jako provozovatelka, která vozidlo žalovanému předala, si vzhledem k okolnostem musela být vědoma, že jej tato osoba může použít a musela si být vědoma toho, že může způsobit škodný následek, avšak bez přiměřených důvodů spoléhala, že se tak nestane, čímž svou nedbalostí umožnila užití dopravního prostředku, proto ve smyslu §430 odst. 1 obč. zák. je dána její odpovědnost za škodu společně s žalovaným, který předmětné nepojištěné vozidlo užil. Dovolatelka rovněž poukazuje na nesprávně zjištěný skutkový stav věci ohledně zjištění, že žalovaný použil vozidlo bez vědomí žalované a pro vlastní potřebu, uvedení zjištění nijak neodůvodnil a tím se odvolací soud dopustil procesní vady v řízení. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Podle článku II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (26.11.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu [jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují].
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť právní otázka odpovědnosti za škodu byla v dané věci řešena v rozporu s hmotným právem (§430 odst. 1, věta druhá, obč. zák., §438 odst. 1 obč. zák.) a dosavadní judikaturou.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Poukazuje však, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nijak blíže nezdůvodnil z jakých zjištění dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný použil vozidlo, jehož prodej měl zprostředkovat, bez vědomí žalované a pro vlastní potřebu.
Směřuje-li dovolatelka svoji námitku do nedostatečného odůvodnění závěru odvolacího soudu o použití vozidla žalovaným pro vlastní potřebu a s tím související závěr odvolacího soudu, že žalovaný se dopustil excesu a že žalovaná není odpovědna za škodu, namítá tím ve skutečnosti v tomto směru nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu.
Jinou vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je mimo jiné i nepřezkoumatelnost odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem, jež brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srov. Bulletin Vrchního soudu, seš. 3/94, č. 10 II).
Dovolatelce je třeba přisvědčit, že řízení je v tomto směru postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít v tomto konkrétním případě za následek nesprávné rozhodnutí otázky odpovědnosti žalovaných za škodu.
Pokud dovolatelka dále poukazuje i na nesprávně zjištěný skutkový stav věci ohledně použití vozidla žalovaným pro vlastní potřebu bez vědomí žalované, dovolává se tím dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 o. s. ř.
Uvedený dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se pojí s námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, vyplývá, že žalovaný použil vozidlo, jehož prodej měl zprostředkovat, bez vědomí žalované pro vlastní potřebu. Zároveň bylo ze zprostředkovatelské smlouvy zjištěno, že žalovaná pověřila společnost PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný, aby jejím jménem a na její účet vyhledala zájemce o uzavření kupní smlouvy na vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44, a aby jejím jménem a na její účet uzavřela kupní smlouvu, převzala plnění a učinila další kroky s převodem vlastnického práva na kupujícího.
Dovolatelce je namístě přisvědčit, že pokud žalovaná ve zprostředkovatelské smlouvě pověřila společnost PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný, aby jejím jménem a na její účet vyhledala zájemce o uzavření kupní smlouvy na vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44, a aby jejím jménem a na její účet uzavřela kupní smlouvu, převzala plnění a učinila další kroky s převodem vlastnického práva na kupujícího, že uvedený závazek v sobě nepochybně nesl také možnost předmětné vozidlo užít za účelem splnění předmětu zprostředkovatelské smlouvy, a to jménem a na účet žalované vozidlo prodat zájemci o koupi. Odvolací soud z uvedeného zjištění obsahu zprostředkovatelské smlouvy tedy učinil nesprávný závěr, že žalovaný užil vozidlo bez vědomí žalované.
Učinil-li odvolací soud skutkové zjištění, že žalovaný užil předmětné vozidlo pro vlastní potřebu, dovolatelce nutno dát za pravdu, že tato skutečnost z provedených důkazů nijak nevyplynula, ani jinak nevyšla za řízení najevo. Naopak z výpovědi svědka J. M. na č.l. 67 spisu a výpovědi žalované na č.l. 67/verte vyplynulo, že jako manžel žalované se souhlasem žalované vyřizoval prodej jejich rodinného vozidla, přičemž žalovanému odevzdal klíčky od vozidla a malý technický průkaz, aby vozidlo ukázal potenciálnímu zájemci.
Skutkový závěr, ze kterého napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází, že žalovaný použil předmětné vozidlo pro vlastní potřebu a bez vědomí žalované, nemá tedy v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že v daném případě nastala situace, jež naplňuje předpoklady důvodného uplatnění dovolacího důvodu podle §241a a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění do 30.4.2003, je povinen vlastník nebo spoluvlastník (dále jen "vlastník") tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti (dále jen "pojistná smlouva"). Tím není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob.
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Ustanovení §427 odst. 1, 2 obč. zák. stanoví, že fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu a že stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.
Podle §430 odst. 1 obč. zák. místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.
Ustanovení §438 odst. 1 obč. zák. stanoví, že pokud škodu způsobí více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
Jak již výše uvedeno, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a to především ze zprostředkovatelské smlouvy vyplývá, že žalovaná pověřila společnost PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný, aby jejím jménem a na její účet vyhledala zájemce o uzavření kupní smlouvy na vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44, a aby jejím jménem a na její účet uzavřela kupní smlouvu, převzala plnění a učinila další kroky s převodem vlastnického práva na kupujícího.
Dovolatelce je namístě přisvědčit, že pokud žalovaná ve zprostředkovatelské smlouvě pověřila společnost PS Leas car invest, s.r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný, aby jejím jménem a na její účet vyhledala zájemce o uzavření kupní smlouvy na vozidlo Mercedes ML, RZ DOE 46-44, a aby jejím jménem a na její účet uzavřela kupní smlouvu, převzala plnění a učinila další kroky s převodem vlastnického práva na kupujícího, že uvedený závazek v sobě nepochybně nesl také možnost předmětné vozidlo užít za účelem splnění předmětu zprostředkovatelské smlouvy. Rovněž ze svědecké výpovědi J. M. vyplývá, že žalovaný byl pověřen v rámci zprostředkovatelské smlouvy vozidlo zájemci o koupi předmětné vozidlo předvést, přičemž za tím účelem byly žalovanému předány klíčky od vozidla a malý technický průkaz, což v sobě nepochybně zahrnuje umožnění žalovanému provést s vozidlem jízdu.
Odvolací soud správně připustil, že žalovaná by jako provozovatelka vozidla odpovídala podle §427 odst. 2 obč. zák. Tato úvaha soudu byla v souladu s dosavadní judikaturou, podle níž za osobu bez pojištění odpovědnosti je nutno považovat toho, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem takového vozidla, u nějž nebyla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu §4 cit. zákona č. 168/1999 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).
Vzhledem však k nepodloženému a blíže neodůvodněnému skutkovému závěru, že žalovaný použil vozidlo bez vědomí žalované a že se dopustil excesu, který nijak nesouvisel s činností autobazaru žalovaného, kterému žalovaná svěřila vozidlo k prodeji, učinil nesprávný právní závěr, že za škodu způsobenou při dopravní nehodě odpovídá výlučně řidič vozidla (žalovaný), namísto provozovatelky vozidla (žalované) ve smyslu §430 odst. 1 obč. zák., podle něhož, místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele.
Odvolací soud se s ohledem na nesprávný skutkový závěr nevypořádal s možností aplikace §430 odst. 1 obč. zák., zejména věty druhé tohoto ustanovení a §438 odst. 1 obč. zák.
V souvislosti s řešením otázky odpovědnosti provozovatele vozidla, jako osoby bez pojištění odpovědnosti a odpovědnosti řidiče, osoby odlišné od provozovatele vozidla, který způsobil škodnou událost, je namístě poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2010, sp. zn. 23 Cdo 648/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz a podle něhož za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá provozovatel tohoto dopravního prostředku (§427 obč. zák.) a není tím vyloučena zároveň odpovědnost osoby (např. řidiče motorového vozidla), která škodu způsobila při téže škodné události poškozenému porušením právní povinnosti (§420 obč. zák.). V uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož obě takové osoby odpovídají za škodu solidárně podle §438 odst. 1 obč. zák.
Dovolací důvod podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tedy uplatněn důvodně.
Nebylo-li možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu, bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil; jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro zamítavý výrok pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, včetně závislého výroku pod bodem IV., týkajícím se rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. ledna 2011
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu