ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4815.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 4815/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce JUDr. P. L., zastoupeného Mgr. Petrem Adámkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 1, proti žalované Městské části Praha – Čakovice, se sídlem v Praze 9, nám. 25. března 121, identifikační číslo osoby 00231291, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, o 191 855 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 291/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 69 Co 136/2010-327, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 23 412 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ivana Chytila, advokáta se sídlem v Praze 1, Maiselova 15.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 14. září 2009, č. j. 51 C 291/2004-278, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. ledna 2010, č. j. 51 C 291/2004-308, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku
191 855 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně od 30.12.2003 do zaplacení a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce, jako zhotovitel, a žalovaná, jako objednatelka, uzavřeli dne 31.10.2002 smlouvu o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla přestavba a půdní nástavba objektu v Č. Rozsah prací byl specifikován projektovou dokumentací, zpracovanou v srpnu 2002 Ing. J. Z., kterou žalovaná předala žalobci. V průběhu zhotovování díla (podlah) došlo k průhybu podlah a praskání spár mezi dlaždicemi, o čemž žalobce provedl zápis ve stavebním deníku dne 11.8.2003 a žádal o stanovisko k dalšímu postupu výrobce desek, projektanta i žalovanou. Žalobce podlahy předělal a dílo předal žalované. Náklady na předělání podlah ve výši žalované částky žalobce požadoval po žalované, ta je ale odmítla zaplatit. Z inspekční zprávy Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003, vypracované na podnět žalobce, vyplynulo, že projekt měl nedostatky, zejména poddimenzování konstrukce, nejednoznačnou dokumentaci a specifikaci materiálů. Podle výpovědi Ing. Č. K., stavebního dozoru žalované, byl projekt jasný a nedalo se od počátku zjistit, že má vady. Ze znaleckého posudku ze dne 11.12.2008 vypracovaného z podnětu soudu Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební, bylo zjištěno, že předmětná posuzovaná projektová dokumentace nebyla dostatečná a srozumitelná a postrádala především jasné určení podlahového systému Centris. Podle předané dokumentace nebylo možné zhotovit podlahy tak, aby nevykazovaly vady, přičemž důvodem byl špatný statický výpočet a návrh konstrukce podlahy. V posudku bylo dále uvedeno, že při běžných zkušenostech zhotovitele bylo možné zjistit případné vady a nedostatky projektové dokumentace před samotnou realizací podlah či v jejím průběhu. Soud založil své právní posouzení ustanovení §551 odst. 1 obch. zák., podle něhož je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla. Námitku žalované, že měl žalobce vady projektové dokumentace zjistit již při započetí prací, neshledal za důvodnou. Žalobce byl povinen podle smlouvy o dílo při zhotovení díla postupovat podle projektu, předaného žalovanou, a těžko mohl jakožto podnikatel provádějící řemeslné práce posoudit, že projektant – autorizovaný inženýr provedl nesprávný statický výpočet a poddimenzoval nosnost podlah. Soud přihlédl i k tomu, že chybu se statickém výpočtu nezjistil ani stavební úřad při schvalování projektové dokumentace ve stavebním řízení. Soud prvního stupně ze skutkových zjištění dovodil, že na žalobci jako podnikateli provádějící řemeslné práce, nelze požadovat, aby zjistil uvedenou chybu projektu před prováděním prací, a pokud byl nucen na základě vadné projektové dokumentace vynaložit náklady na předělání podlah, vzniklo mu podle závěru soudu prvního stupně právo na jejich zaplacení, a to včetně úroků z prodlení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. května 2010, č.j. 69 Co 136/2010-327, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení 191 855 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Odvolací soud doplnil dokazování výpovědí znalce, z níž zjistil, že projektová dokumentace neodpovídá tomu, aby mohlo být podle ní položení podlah detailně provedeno a že odborná firma (žalobce), pokud má potřebné zkušenosti, si mohla všimnout, že rozpětí, které bylo v projektové dokumentaci mezi trámy, které jsou pod deskami Cetris a tloušťka těchto desek, jsou nepřiměřené.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce uplatňuje nárok na úhradu nákladů, které vynaložil na opravu podlah, tedy na bezvadné zhotovení díla podle smlouvy, což je jeho povinností jako zhotovitele, a že nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením díla a nákladů v souvislosti s použitím nevhodných věcí, by měl v případě, že by splnil svoji informační povinnost vůči žalované ohledně nedostatků předaných věcí (projektové dokumentace). Žalobce však nesplnil informační povinnost podle §551 odst. 1 obch. zák., ukládající zhotoviteli upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. V daném případě upozornil žalobce žalovanou na nevhodnost předané projektové dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy začaly praskat. Ze znaleckého posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce však vyplynulo, že žalobce mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Odvolací soud uzavřel, že pokud žalobce takto nepostupoval a svou informační povinnost nesplnil, odpovídá za vadu díla – podlah, které byly žalovanou reklamovány. Jestliže žalobci byla vadnou projektovou dokumentací způsobena škoda v podobě nákladů, které vynaložil na předělání podlah v důsledku vad projektové dokumentace, pak odpovědnou osobou za tyto náklady žalobce je projektant; odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo1417/2006. Odvolací soud dále konstatoval, že pokud k provedení díla bylo třeba dalších věcí (doplnění projektové dokumentace, upřesnění technických postupů) a smlouva o dílo neukládala žalované jako objednateli tyto věci opatřit, byl tak povinen učinit žalobce jako zhotovitel (§539 obch. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který vychází pouze ze znaleckého posudku ze dne 11.12.2008, vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební a výslechu zástupce zpracovatele posudku Ing. B. Š., PhD. Namítá, že odvolací soud pominul ostatní skutková zjištění a provedené důkazy, a že uvedený znalecký posudek vykazuje nedostatky, nepřesnosti, neúplnosti a nejednoznačnosti některých odpovědí na otázky soudu, které neodstranil ani výslech Ing. B. Š., PhD. Podle dovolatele měl být za jediný a pravý důvod toho, že žalobce musel zrekonstruované podlahy předělat, považováno poddimenzování podlah z důvodu špatného statického návrhu projektanta. Tato vada projektu měla být podle dovolatele označena jako vada skrytá, na kterou není možné běžně přijít ze strany jakékoli stavební firmy. Na uvedenou vadu by bylo možné přijít pouze provedením nového statického výpočtu, ke kterému ale nebyl ze strany žalobce při započetí prací žádný důvod, když navíc projekt byl pro žalobce závazný. Dovolatel má za to, správně věc posoudil soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalobce, jako podnikatel provádějící řemeslné práce, těžko mohl posoudit, že projektant – autorizovaný inženýr provedl nesprávný statický výpočet a poddimenzoval nosnost podlah, a to za situace, kdy projektová dokumentace byla schválena stavebním úřadem ve stavebním řízení. Dovolatel je přesvědčen, že řemeslník provádějící stavbu na základě projektové dokumentace vypracované autorizovaným inženýrem a schválené stavebním úřadem, musí mít důvěru v odbornost a pečlivost projektanta a ve schopnost stavebního úřadu případnou vadu projektu odhalit. Z toho vyplývá, že žalobce mohl při vynaložení odborné páče, tak jak předpokládá ustanovení §551 odst. 1 obch. zák., přijít na vadu projektu ohledně poddimenzování podlah až při jejich provedení. Po zjištění problémů při zhotovování podlah provádění díla přerušil a informoval o nich stavební dozor žalované, projektanta, starostku žalované a projektanta; žalovanou žádal o pokyny, jak postupovat dále. Sám žádal o stanovisko i výrobce desek Centris. Dovolatel připomíná, že podle uzavřené smlouvy o dílo nebyl povinen nechat vypracovat nový projekt či doplnit stávající, naopak byl povinen provádět dílo podle projektu dodaného žalovanou.
Dovolatel nesouhlasí ani s právním hodnocení odvolacího soudu podle §539 obch. zák., kdy jeho aplikaci považuje pro daný případ za nadbytečnou a irelevantní, neboť nesouvisí s řešením daného problému a nemá ani oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí ani s právním posouzením, týkajícím se samotného uplatněného nároku, kdy odvolací soud dovodil, že žalobce uplatňuje nárok na úhradu nákladů, které vynaložil na opravu podlah, tedy na bezvadné zhotovení díla podle smlouvy, což je jeho povinností jako zhotovitele, a že nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením díla a nákladů v souvislosti s použitím nevhodných věcí by měl žalobce v případě, že by splnil svoji informační povinnost vůči žalované ohledně nedostatků předaných věcí (projektové dokumentace). Dovolatel namítá, že při takovém právním názoru by žádný zhotovitel, který předělává část svého díla nikoliv z jeho viny, neměl vůči objednateli žádný nárok na úhradu víceprací a nákladů spojených s použitím nových vhodných věcí na bezvadné dokončení díla, což je podle dovolatele neakceptovatelné. Dovolatel je přesvědčen, že pokud důvodem předělání podlah nebylo použití nevhodných věcí z jeho strany, ale důvodem byla vada projektové dokumentace dodané žalovanou, podle níž byl povinen podlahy zrekonstruovat, má nárok na zaplacení víceprací a dodání nových potřebných materiálů na předělání podlah. Jestliže žalovaná více práce a nově dodané materiály žalobci nezaplatila, vznikla tím žalobci škoda, za níž odpovídá žalovaná, či o bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vydat. Právní názor odvolacího soudu, že za žalobcem vynaložené náklady spojené s předěláním podlah je odpovědný projektant, nebrání podle dovolatele tomu, aby žalobce uplatnil svůj nárok tak, jak to učinil.
Vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že soudy neprovedly relevantní důkazy navržené žalobcem, konkrétně důkaz výslechem svědka Ing. V. V., znalce a osoby, která zpracovala inspekční zprávu Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003.
S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že odvolací soud posoudil věc správně. Za zásadní pro právní posouzení, které odvolací soud podle žalované správně učinil, považuje zjištění, že při běžných zkušenostech zhotovitele bylo možné vady a nedostatky projektové dokumentace zjistit před realizací díla, případně v průběhu realizace, což bylo zásadní pro posouzení odpovědnosti žalobce za vady díla podle §551 obch. zák. Poukazuje na svědecké výpovědi, z nichž vyplynulo, že žalobce měl podlahy provádět prostřednictvím osob, které měly běžné zkušenosti s prováděním podlah, což však žalobce nezajistil, jestliže připustil, aby podlahy pokládaly nekvalifikované osoby, čímž nevynaložil při pokládce podlah náležitou odbornou péči zhotovitele při provádění díla. Nesplnění upozorňovací povinnosti zhotovitele podle §551 obch. zák. nemůže jít podle žalované k její tíži, která nemá na rozdíl od žalobce za povinnost mít příslušnou kvalifikaci pro provádění díla při podnikání v daném oboru stavebnictví. Poukazuje též na část znaleckého posudku, z níž vyplynulo, že při demontáži podlah, která by byla prováděna odborným způsobem, by bylo možno opětovně použít pro předělání podlah některé demontované materiály, které však žalobce žalované účtoval jako nově dodané. Žalobce si tak vlastním pochybením způsobil nemalou část tzv. „vícenákladů“. Stejně tak, když při přepracování podlah realizoval podlahy ve vyšším standartu, než odpovídá stanovené normě (ČSN), jak též vyplynulo ze znaleckého posudku. Na závěr zopakovala své přesvědčení, že není ve sporu ani pasivně legitimována, když tato pasivní legitimace leží na straně projektanta. Rovněž nesouhlasí se žalobcem, že by řízení bylo postiženo vadami spočívající v neúplném dokazování.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady řízení nenamítá.
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že soud neprovedl všechny jím navržené důkazy, zejména důkaz výslechem svědka Ing. V. V., znalce a osoby, která zpracovala inspekční zprávu Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003.
Podle §120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
Za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2001, sp. zn. 33 Cdo 748/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaným nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 1, pod C 76, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.11.2003, sp.zn. 22 Cdo 510/2003 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou publikovaná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).
Vzhledem k tomu, že žalobcem navržený důkaz výslechem svědka Ing. V. V., znalce a osoby, která zpracovala inspekční zprávu Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003, nepovažoval soud za důkaz, který by měl prokázat skutečnost, jež by byla pro řešení daného sporu podstatná, v souladu s §120 o. s. ř. se rozhodl, že žalobcem uvedený důkaz neprovede. Za dané situace neprovedení tohoto důkazu nelze považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže soud využil svého oprávnění v souladu se zákonem a zdůvodnil-li, že navržený důkaz nebyl pro rozhodnutí věci podstatný, když příslušná skutková zjištění vyplývala ze znaleckého posudku vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební a z výslechu znalce Ing. B. Š., PhD.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené neshledal oprávněnost uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., kterým lze namítat že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části.
Uvedený dovolací důvod se ale nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolatel konkrétně neuvádí, v čem spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu. Skutkové zjištění, na němž soud založil své právní posouzení o odpovědnosti žalobce za vady díla podle §551 obch. zák., tj., že žalobce, jako zhotovitel mohl při běžných zkušenostech zhotovitele vady a nedostatky projektové dokumentace zjistit před realizací díla, případně v průběhu realizace, a že nesplnil svoji povinnost upozornit objednatele (žalovanou) na vady projektové dokumentace, vyplývá ze závěrů znaleckého posudku ze dne 11.12.2008, vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební a výslechu zástupce zpracovatele posudku Ing. B. Š., PhD.
Dovolatel ostatně ani ničeho k výše uvedeným skutkovým zjištěním nenamítá, pouze má námitky k hodnocení důkazů, ale jeho námitky nesměřují k tomu, že by v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, byl - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídal tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Pro posouzení věci odvolacím soudem bylo rozhodující ustanovení §551 obch. zák., podle jehož odstavce 1 je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
Ustanovení §551 odst. 2 obch. zák.stanoví, že zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při nedokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu.
V §551 odstavci 3 obch. zák. je řešena situace, kdy zhotovitel nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, tak, že zhotovitel odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem.
Odvolací soud po doplnění dokazování zjistil ze znaleckého posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce, že projektová dokumentace neodpovídá tomu, aby mohlo být podle ní položení podlah detailně provedeno. Pozornost zhotovitele měla být podle znalce zaměřena na situaci ohledně vzdáleností v souvislostí s tím, že desky Centris jsou pružné a na ně se pokládá keramická dlažba. Znalec uvedl, při běžných zkušenostech zhotovitele, pokud má potřebné zkušenosti, si mohl zhotovitel všimnout, že rozpětí, které bylo v projektové dokumentaci mezi trámy, které jsou pod deskami Cetris, a tloušťka těchto desek, jsou nepřiměřené. Z uvedené výpovědi tedy pro odvolací soud správně vyplynulo, že žalobce mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace k provedení díla (podlah) již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Toto skutkové zjištění není rozporu s jinými skutkovými zjištěními.
Z tohoto skutkového zjištění odvolací soud poté dovodil správný závěr, že žalobce ve smyslu §551 odst. 1 obch. zák. nesplnil informační povinnost, tj.upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. V daném případě upozornil žalobce žalovanou na nevhodnost předané projektové dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy začaly praskat. Ze znaleckého posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce však vyplynulo, že žalobce mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Odvolací soud proto správně uzavřel, že pokud žalobce takto nepostupoval a svou informační povinnost nesplnil, odpovídá za vadu díla – podlah, která byla způsobena použitím nevhodných pokynu objednatele, tj. nevhodnou projektovou dokumentací.
Za neoprávněnou považoval dovolací soud námitku žalobce, že je neakceptovatelné, aby zhotovitel, který předělává část svého díla pro objednatele, kde se částečná vadnost předělávaného díla projevila nikoliv z jeho viny a nikoliv použitím z jeho strany nevhodných věcí, neměl vůči objednateli žádný nárok na úhradu víceprací a nákladů spojených s použitím nových vhodných věcí na bezvadné dokončení díla. Je namístě odkázat v tomto směru na §551 odst. 3 obch. zák., podle něhož zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1 (upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče), odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem. Při porušení povinnosti ve smyslu uvedeného ustanovení §551 obch. zák. tedy zhotovitel nese i náklady na odstranění vad díla, tj. na bezvadné dokončení celého díla.
Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 19 210 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši
3 902 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 23 412 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. března 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu