ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.776.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 776/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce EFC elektrocentrum fabrik, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Pobřežní 370/4, Praha, IČ 25289039, zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem Žižkova 280, Havlíčkův Brod, PSČ 580 01, proti žalovanému EBM, s. r. o., se sídlem Haškova 17, Brno, IČ 60700653, zastoupenému JUDr. Jarmilou Skaunicovou, advokátkou se sídlem tř. kpt. Jaroše 3, Brno, PSČ 602 00, o zaplacení 957.511,50 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 48/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2009, č. j. 7 Cmo 331/2008-123, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2009, č. j. 7 Cmo 331/2008-123, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 12. června 2008,
č. j. 17 Cm 48/2004-90, že žaloba s žádostí, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 957.511,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 957.511,50 Kč ve výši 2,5 % p. a. od 2. 7. 2003 do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit náklady řízení zástupci žalované ve výši 57.084,-Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel především z uzavřené smlouvy o dílo ze dne 15. 11. 1999 mezi žalovaným jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem na provedení elektroinstalace na stavbě závodu BARCO v Kladně – Kročehlavech a ze zápisu o předání a převzetí díla ze dne 24. 4. 2000 nevzal za prokázané řádné předání a převzetí díla. Dílo bylo vadné a žalovaný několika reklamacemi uplatňoval i po datu 16. 5. 2000 u žalobce odstranění vad díla, což žalobce nesplnil. Nenastala proto ani splatnost 10 % pozastávky. Skutečnost, že dílo bylo následně zkolaudováno, poté, co žalovaný na vlastní náklady vady a nedodělky odstranil, neměla vliv na splnění podmínek pro vyplacení doplatku ceny díla ve formě 10 % pozastávky. Se zřetelem k tomu již soud se ani nezabýval námitkou žalovaného po zániku předmětné pohledávky v důsledku započtení proti vyúčtované smluvní pokutě. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce Kč 69.037,-.
Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku (§212, §212a a §214 občanského soudního řádu – dále též „o. s. ř.“), konstatoval, že v projednávané věci je spornou otázkou, zda žalobce předal dne 24. 4. 2000 žalovanému dílo bez vad a nedodělků, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost vyplatit mu pozastavenou čás ceny díla, k jejímuž zadržení jej opravňoval čl. 5 bod 5.3 smlouvy o dílo. Podle čl. 10 bodu 10.2 smlouvy měl být výsledkem předání a převzetí díla protokol, jehož součástí měly být listiny v tomto bodě vyjmenované a soupis vad a nedodělků včetně termínů a způsobů jejich odstranění. Podle bodu 10.4 smlouvy „bude dílo považováno za dokončené po opravě všech drobných závad a nedostatků, což bude zachyceno v protokolu, přičemž až poté vznikne objednateli povinnost zaplatit zhotoviteli zbývající část ceny díla“. V listině označené jako“Zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejích ucelených částí“, sepsané dne 24. 4. 2000, bylo v rubrice „soupis nalezených vad a nedodělků, které byly k dnešku odstraněny“, aniž by spolu s touto listinou, v rozporu s ujednáním v bodě 10.2 smlouvy, byla předložena listina obsahující specifikaci vad a nedodělků, včetně termínů a způsobů jejich odstranění. Stejná byla situace i pokud šlo o dokumentaci, jež měla být spolu s dílem předána, neboť v rubrice „přílohy k přijímacímu řízení“ bylo uvedeno pouze „kompletní dokumentace“.
Za tohoto skutkového stavu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že žalovanému předal dílo řádně. Pouhý odkaz na „soupis vad a nedodělků“ nemohl nahradit absenci konkrétního seznamu vad a nedodělků. Jestliže tudíž žalobce netvrdil a neprokázal, které konkrétní vady a nedodělky dílo vykazovalo, nemohl ani prokázat že byly odstraněny. K předávacímu protokolu ani nebyly připojeny dokumenty, které dle smlouvy měl zhotovitel připojit jako součásti řádného předání a převzetí díla. Jelikož tedy žalobce neprokázal, že své povinnosti odstranit vady a nedodělky a dostat tak bezvadné dílo, splnil, je jeho žalobní požadavek neoprávněný.
K námitce žalobce odvolací soud poznamenal, že zaplatil-li objednatel zhotoviteli 90 % ceny díla, nelze v tom spatřovat souhlas s kvalitou díla (tj. i se zaplacením zbývajících 10 % ceny).
Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§219 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.s tím, že neplatné rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je předáváno z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel poukazuje na smluvní ustanovení, že konečná faktura měla být proplacena tak, že byla splatná do 30dnů po vystavení faktury a zbylých 10 % mělo být zaplaceno po úspěšném odstranění vad a nedodělků a po uplynutí 36 měsíční záruční lhůty. Oba soudy ve svých závěrech, že žalobce 90 % dohodnuté ceny uhradil, a tím potvrdil oprávněnost dílčích faktur i faktury konečné. Předmětem sporu bylo od počátku zaplacení pozastaveno v rozsahu 10 % fakturovaných částek a ty se měly stát splatnými podle smlouvy nejpozději uplynutím záruční lhůty v trvání 36 měsíců počítané ode dne doručení kolaudačního rozhodnutí žalovanému. Výplata pozastávky byla tedy závislá na doručení kolaudačního rozhodnutí žalovanému a nikoli na sepsání předávacího protokolu.
Podle názoru odvolatele žalovaný tím, že zaplatil 90 % ceny díla, potvrdil, že dílo bylo řádně a bez vad a nedodělků odevzdáno a především tím, že v průběhu řízení vůči pohledávce žalobce započetl svou údajnou pohledávku z titulu smluvní pokuty. Vůči údajně neexistující pohledávce žalobce však žalovaný svou pohledávku započíst nemohl.
Dovolatel vytýká, že oba soudy se již započtením v daném případě nezabývaly a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 901/2004, podle něhož započtení má účinky uznání zbytku závazku ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. k okamžiku, kdy úkon směřující k započtení dojde druhé straně. Svým kompenzačním projevem žalovaný uznal pohledávku žalobce za způsobilou k započtení. Navíc oznámení o provedení zápočtu je sice datováno dnem 31. 10. 2004, avšak žalobci bylo odesláno teprve dne 20. 2. 2007, zjevně v souvislosti s přípravou jednání soudu nařízeného původně na 27. 2. 2007.
Oba soudy proto z uvedených důvodů podle názoru dovolatele věc nesprávně právně posoudily a nezabývaly se právními důsledky skutečností, na které dovolatel poukazuje a tudíž byl naplněn důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí soudu odvolacího i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání je má za zjevně nedůvodné a navrhuje jeho odmítnutí. Zdůrazňuje, že žalobce dílo nedokončil a nepředal včas a řádně, žalovaný dílo dokončil za něj na své náklady, aby splnil termín vůči investorovi. Žalobce původně tvrdil, že úkon k započtení neobdržel, poté, že je neplatný a nakonec jej považoval za uznání dluhu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na daný případ se vztahuje právní úprava v občanském soudním řádu ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. bod 12 čl. II. cit. zákona), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno (vydáno) dne 10. srpna 2009.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se na prvním místě musel zabývat přípustností dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s. ř.).
Dovolání může být v daném případě přípustné jen za splnění podmínek podle §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř., na které též dovolatel výslovně odkazuje, jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tento případ tu nepřipadá v úvahu] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., v rozhodném znění, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) ve výkladu smluvních ustanovení o tzv. pozastávce tj. o proplacení části ceny ve výši 10 % celkové ceny díla o řádném předání a převzatí díla a o uznání této pohledávky žalovaným formou započtení své pohledávky na smluvní pokutu.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru, že podle čl. 10 bodu 10.2 a 10.4 smlouvy o dílo ze dne 15. 11. 1999 měl být výsledkem předání a převzetí díla protokol, který měl obsahovat mj. soupis vad a nedodělků vč. termínů jejich odstranění a ve smlouvě uvedené listiny. Po opravě všech vad a nedodělků mělo být dílo považováno za dokončené a až poté mělo vzniknout právo na zaplacení díla. Zápis o předání díla ze dne 24. 4. 2000 odvolací soud nepokládal za řádné předání díla, neboť k zápisu nebyl připojen soupis vad a nedodělků, popř. soupis předaných dokumentů, resp. nepokládal ho za průkaz o odstranění vad a nedodělků (bezvadnosti díla).
Ze skutkových zjištění vyplývá, že v zápise (protokolu) o předání a převzetí díla z 24. 4. 2000 je uvedeno, že jde o „kompletní převzetí“ elektroinstalace v rozsahu projektu. V rubrice „soupis nalezených vad a nedodělků, je uvedeno „viz soupis vad a nedodělků, které byly k dnešnímu dni odstraněny“. V části protokolu „Přílohy k přejímacímu řízení“ je uvedeno „kompletní dokumentace“.
Pokud odvolací soud za uvedené situace dospěl k závěru, že dílo nebylo řádně tj. v souladu se smlouvou o dílo převzato, není tento jeho závěr správný. Z předmětného protokolu je zřejmé, že ke dni předání a převzetí díla byly event. vady a nedodělky odstraněny a tím bylo dílo bez vad, resp. že v zápise o předání a převzetí nebyly žádné vady a nedodělky uplatněny a byla předána kompletní dokumentace díla. Za tohoto stavu věci je nerozhodné, zda byl či nikoliv doložen seznam vad a nedodělků odstraněných ke dni předání a převzetí či zda byl pořízen seznam předávané dokumentace díla.
V řešené věci jde o zaplacení tzv. pozastávky ve výši 10 % z ceny díla, přičemž 90 % ceny díla bylo již zaplaceno.
Podle čl. V bodu 5.3 písm. a), b) a c) smlouvy o dílo bylo sjednáno, že po protokolárním předání a převzetí díla vystaví dodavatel konečnou fakturu na zbývající provedené práce (při měsíční fakturaci bylo hrazeno jen 90 % ceny provedených prací. Konečná fakturace měla být proplacena podle bodu 5.3 písm. a) smlouvy o dílo tak, že
- 90 % celkové částky konečné faktury bylo splatné do 30 dnů při vystavení faktury; zbývajících 10 % ceny díla bylo splatné podle podmínek uvedených v bodě 5.3 písm. b) a c) smlouvy o dílo a dále mj.
- k termínu předání a převzetí díla měl zhotovitel předložit bankovní garanci ve prospěch objednatele, vystavenou na částku odpovídající 5 % ceny díla platnou pro dobu 36 měsíců záruční doby (bod 5.3 písm. b) smlouvy o dílo), a
- po splnění předchozího bodu smlouvy a po úspěšném dni odstranění vad a nedostatků měl objednatel zaplatit zbylých 10 % fakturované ceny díla.
Odvolací soud, vzhledem ke svému nesprávnému závěru o neodstranění vad a nedodělků ke dni převzetí díla se již nezabýval výše uvedenými ujednáními o vzniku práva na zaplacení 10 % pozastávky z ceny díla, resp. splněním smluvních podmínek, že nichž právo na zaplacení pozastávky vznikne.
V dalším řízení bude proto nutné posoudit, zda byly splněny smluvené podmínky pro vznik práva na zaplacení předmětné pozastávky (zejména předložení bankovní garance, odstranění vad a nedodělků). Přitom bude nezbytné neopomenout posoudit dobu trvání bankovní záruky a záruční doby a vliv jejího uplynutí na vznik práva na zaplacení pozastávky. Dále bude nezbytné zabývat se i dalšímu námitkami žalobce, popř. žalovaného (uznání závazku, započtení smluvní pokuty).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. přípustné, neboť v dané věci jde o rozhodnutí odvolacího soudu, které má zásadní právní význam.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení,včetně řízení dovolacího bude rozhodnuto podle §243 d odst. 1 o. s. ř. tak, že o něm soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu