ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.787.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 787/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce B. P. I.H., spol. s r.o., zast. Mgr. K. H., advokátem proti žalovaným: 1) A. R. k. s., zast. JUDr. P. V., advokátem 2) R. C. s.r.o., zast. JUDr. P. K., advokátem 3) Č. r. – M. f., o určení neplatnosti smluv o postoupení pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 100/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 14 Co 438/2006-77, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2006, č. j. 14 Co 438/2006-83, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-77, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-83 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2006, č. j. 20 Co 100/2005-43 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-77, ve znění usnesení tohoto soudu ze dne 8. 12. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2006, č. j. 20 Co 100/2005-43, ve znění usnesení tohoto soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 20 C 100/2005-45, v němž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi prvním a druhým žalovaným, jejímž předmětem byly pohledávky za společností C. C. S., a. s., dále zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřených mezi druhým a třetím žalovaným, jejímž předmětem byly pohledávky za společností C. C. S., a. s., a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že ze Všeobecných podmínek Č. pro postupování pohledávek třetím osobám za úplatu ve výběrovém řízení (dále „VP“) bylo zjištěno, že jediným kritériem výběrového řízení je výše nabídnuté úplaty za postoupení pohledávky a dle čl. VIII si Č. vyhradila právo odmítnout všechny nabídky. Postupování pohledávek lze dle Směrnice Č. pro individuální postupování pohledávek č. S/01/2002/04 (dále jen „Směrnice“) a jejích čl. 1.1.2.5, čl. 3, čl. 5.5, čl. 7.5.2, čl. 7.6 a 7.7 realizovat formou výběrových řízení, a to obchodní veřejnou soutěží nebo veřejným výběrovým řízením. O formě výběrových řízení rozhoduje schvalovatel, tj. pracovník či orgán Č., pořadí účastníků výběrového řízení určuje výše nabídek.
Poté odvolací soud konstatoval, že odvolání žalobce není důvodné. V podrobnostech uvedl, že řízení před soudem prvního stupně nebylo postiženo vadou spočívající v tom, že by soud nepoučil žalobce podle §118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti tvrdit naléhavý právní zájem (§213b odst. 2 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem tvrdil žalobce již v žalobě a poté i v odvolacím řízení a ten spatřoval v tom, že byla porušena ve výběrovém řízení rovnost stran a proto je řízení neplatné a bylo-li by výběrové řízení řádné, stal by se jeho vítězem a byla by s ním uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Ustanovení §118a odst. 1 o. s. ř. nesmí podle odvolacího soudu sloužit k nápovědě účastníku, jaké okolnosti má tvrdit, aby byl v řízení úspěšný, ale slouží ke splnění povinnosti tvrzení, pokud nejsou vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti nebo jsou uvedeny neúplně.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podmínkou úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§80 písm. c) o. s. ř.) je i věcná aktivní legitimace žalobce. Věcnou legitimaci k podání žaloby má buď účastník smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1701/99) nebo i osoba odlišná, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. 6. 1999, sp. zn. Cdon 1690/97, nebo rozhodnutí ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 797/2000). V posuzovaném případě není žalobkyně účastníkem smluv, jejichž určení neplatnosti se domáhá, proto by její věcná legitimace byla dána tehdy, pokud by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení. Postup 3. žalovaného při postupování pohledávek je upraven jeho vnitřními předpisy, a to VP a Směrnicí, neboť zákon č. 239/2001 Sb. nestanoví žádné podmínky, kromě toho,že pohledávku lze postoupit třetí osobě za tržní cenu (§13 odst. 6 uvedeného zákona). Z těchto předpisů vyplývá, že 3 žalovaný volí formu výběrového řízení a při zvolení určité formy výběrového řízení je jediným kritériem výše cenové nabídky. Ve výzvě k podání nabídek si 3. žalovaný (současně i 1 žalovaný) vyhradil právo odmítnout nabídku, změnit vyhlášené podmínky nebo výběrové řízení zrušit. Předmětné výběrové řízení nebylo veřejnou obchodní soutěží dle §281 a násl. obch. zák., ale byl zvolen zákonem neupravený způsob uzavření smlouvy, a tento postup nebyl podle odvolacího soudu v rozporu s poctivým obchodním stykem, s postupem byl žalobce seznámen, neboť proti podpisu převzal VP.
Z listinných důkazů podle odvolacího soudu vyplývá, že ani předložením nejvyšší cenové nabídky, která však nebyla žalobcem ani učiněna, nevzniká tomuto účastníkovi právo na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Proto ani úspěch v řízení o určení neplatnosti předmětných smluv by pro žalobce neznamenalo jeho příznivější právní postavení.
Žalobce předložil při odvolacím jednání dne 13. 10. 2006 smlouvu ze dne 12. 10. 2006 o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem (postupník) a 1. žalovaným (postupitelem) a z ní dovozuje svoji věcnou aktivní legitimaci. Touto smlouvou byly postoupeny 2. žalovanému (platnost této smlouvy o postoupení pohledávek je mj. předmětem tohoto řízení), s odkládací podmínkou vázanou na to, že bude určena neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřena s 2. žalovaným, popř. bude určeno, že vlastníkem pohledávek je 1. žalovaný, odvolací soud konstatoval, že jde o přípustný důkaz dle §205a odst. 1 písm. f) o. s. ř. Odvolací soud konstatoval, že vznik práva žalobce být věřitelem ze smlouvy z 12. 10. 2006 je vázán na splnění odkládací podmínky (úspěchu v řízení o neplatnost výběrového řízení a tím i neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi 1. a 2. žalovaným. Splnění odkládací podmínky je právní skutečností (§36 obč. zák.). V souvislosti se smlouvou z 12. 10. 2006 tak žalobce požaduje určení existence právní skutečnosti, která má za následek vznik práva, nikoliv existenci či neexistenci práva či právního vztahu. Proto nová tvrzení související s touto smlouvou nesplňují předpoklady určovací žaloby dle §80 písm. c) o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 494/2000).
Odvolací soud na základě uvedeného uzavřel, že žalobce není věcně aktivně legitimován a není naléhavý právní zájem na požadovaném určení a proto potvrdil rozsudek soud prvního stupně jako věcně správný.
Dovoláním ze dne 16. 1. 2007 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a za otázku zásadního právního významu označil to, zda „osoba, jež byla účastníkem veřejného výběrového řízení, které vyhlásily osoby, které mají státní majetkovou účast a jež není obchodní veřejnou soutěží dle ustanovení obchodního zákoníku, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smluv, které byly uzavřeny vyhlašovateli s jiným účastníkem veřejného výběrového řízení na základě provedeného výběrového řízení, avšak v rozporu s jeho výsledky, navíc pokud by určení neplatnosti smluv mělo vliv na změnu postavení žalobce, když by jím uzavřená smlouva nabyla účinnosti ohledně 1. žalovaného, resp. umožnila uzavření nové smlouvy s 3. žalovaným.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že při výběrovém řízení došlo k porušení zásady rovného postavení stran. Žádný z účastníků nesplnil podmínky výběrového řízení, nebyl vyhlášen vítěz, ani nebylo výběrové řízení zrušeno, popř. změněny podmínky soutěže, přesto pokračovala 3. a 2. žalovaná v jednání o postoupení pohledávek, které měla za společností C. C. S., a. s., s 1. žalovanou. Protože je neplatné výběrové řízení, jsou neplatné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 1.a 2. žalovanou a smlouva o postoupení předmětných pohledávek uzavřená 1. (správně 2.) a 3. žalovanou. Žalobce je toho názoru, že se mohl stát vítězem výběrového řízení, pokud by v něm byly rovné podmínky pro jeho účastníky a byla by s ním uzavřena smlouva o postoupení předmětných pohledávek a následně poté by byl i konkursním věřitelem v konkursním řízení, které je proti majetku společnosti C. C. S., a. s., vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 72/98.
Dovolatel dále uvedl, že jeho naléhavý právní zájem na určení neplatnosti vedených smluv o postoupení pohledávek je odůvodněn též smlouvou z 12. 10. 2006, podle níž by po splnění tam uvedených podmínek (tj. neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 1. a 2. žalovaným) na něho byly postoupeny předmětné pohledávky, z čehož je zřejmé, že v případě určení neplatnosti žalobou napadených smluv o postoupení pohledávek by došlo k zásadní změně jeho právního postavení. Vzhledem k tom dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 6. 2. 2007 se k dovolání vyjádřil 2. žalovaný. V obsáhlém vyjádření zejména uvedl, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobce v dovolání namítá faktické otázky, nikoliv otázky právní a taktéž neuvádí z jakého důvodu má žalobcem předložená otázka posouzení naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětných smluv zásadní právní význam. Otázka existence naléhavého právního zájmu je podle 2. žalovaného judikaturou vyšších soudů uspokojivě řešena. Pokud odvolací soud dovodil, že žalobci by nevzniklo žádné právo (tj. právo požadovat uzavření smlouvy na postoupení předmětných pohledávek) ani kdyby bylo určeno, že výběrové řízení a předmětné smlouvy o postoupení pohledávek jsou neplatné, je tento závěr zcela v souladu s judikaturou vyšších soudů, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 814/2005, sp. zn. 20 Cdo 750/2006, popř. nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95. Proto nemůže jít o otázku zásadního právního významu.
Žalovaný 2 dále ve vyjádření uvedl, že odvolací soud správně odvodil nedostatek věcné aktivní legitimace na straně žalobce, neboť požadované určení by nevedlo k tomu, že jeho postavení by bylo příznivější, protože i v případě určení neplatnosti předmětných smluv by se žalobce nemohl domáhat žádného práva vůči kterémukoli z žalovaných.
Podle 2. žalovaného skutečnost, že 1. a 3. žalovaný jsou osoby se státní majetkovou účastí nečiní rozsudek odvolacího soudu právně významným, neboť výkon práv těchto osob ve výběrovém řízení a při uzavírání smluv o postoupení pohledávek je nutné posuzovat jako výkon práv soukromými osobami, nevystupujícími z pozice nositele veřejné moci (viz např. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1971/2003).
Odvolací soud podle 2. žalovaného posoudil otázku naléhavého právního zájmu a věcné aktivní legitimace v souladu s konstantní judikaturou vyšších soudů.
Pokud žalobce v dovolání poukazoval na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2006, uzavřenou mezi žalobcem a 1. žalovaným na 2. žalovaného, byla ve smlouvě z 12. 10. 2006 sjednána odkládací podmínka spočívající v tom, že soudem bude určeno, že je neplatná smlouva o postoupení pohledávek na 2. žalovaného. Tato smlouva se netýká pohledávek postoupených smlouvou uzavřenou mezi 2. a 3. žalovaným a proto by u této smlouvy nemohla zakládat naléhavý právní zájem na určení její neplatnosti.
Žalovaný je toho názoru, že smlouva z 12. 10. 2006 byla uzavřena zcela účelově, den před rozhodnutím odvolacího soudu, nezakládá naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi 1. a 2. žalovaným, tedy s tím, že je nejistá účinnost této smlouvy (odkládací podmínka) a proto nemůže být žalobce ohrožen, popř. pro své nejisté postavení vystaven konkrétní újmě, což jsou podmínky osvědčující naléhavý právní zájem.
S ohledem na uvedené 2. žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl a rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení.
V podání ze dne 25. 1. 2007 se k dovolání vyjádřil 3. žalovaný. Ve vyjádření uvedl, že setrvává na svých stanoviscích a argumentech, které uplatnil v průběhu řízení. Dále je toho názoru, že odvolací soud názorně vyložil proč žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určením a proč není žalobce ve věci aktivně legitimován a že situaci žalobce nezměnila ani účelově uzavřená smlouva ze dne 12. 10. 2006.
Vzhledem k tomu 3. žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Žalovaný 1 se, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu, k dovolání žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě, kdy bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé přichází v úvahu přípustnost dovolání upravené v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání přípustné, neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ust. §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tedy založena na tom, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm řešená právní otázka, má zásadní právní význam a rozhodnutí na řešení této otázky spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem proto může být pouze nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a nikoli např. nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel za otázku zásadního právního významu označil, zda „osoba, jež byla účastníkem veřejného výběrového řízení, které vyhlásily osoby, které mají státní majetkovou účast a jež není obchodní veřejnou soutěží dle ustanovení obchodního zákoníku, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smluv, které byly uzavřeny vyhlašovateli s jiným účastníkem veřejného výběrového řízení na základě provedeného výběrového řízení, avšak v rozporu s jeho výsledky, navíc pokud by určení neplatnosti smluv mělo vliv na změnu postavení žalobce, když by jím uzavřená smlouva nabyla účinnosti ohledně 1. žalovaného, resp. umožnila uzavření nové smlouvy se 3. žalovaným.“
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že není dána věcná aktivní legitimace žalobce, neboť žalobce není účastníkem smluv, jejichž určení neplatnosti se domáhá a ani vyhovění žalobě by pro něho nemělo příznivý dopad na jeho právní postavení. V zákoně č. 239/2001 Sb. nejsou stanoveny podmínky pro postup 3. žalovaného v případě postupování pohledávek. V interních předpisech, Směrnici pro individuální postupování pohledávek S/01/2002/04, Všeobecných podmínkách a Výzvě k podání nabídek (čl. VII.) se stanoví, že formu výběrového řízení určuje 3. žalovaný a dále, že jediným kritériem je výše nabídek a že jak 3. žalovaný tak i 1. žalovaný si ve Výzvě k podání nabídek vyhradili právo mj. odmítnout nabídky. Protože ani předložením nejvyšší nabídky nevzniká účastníku veřejného výběrového řízení právní nárok na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, není tak podle odvolacího soudu dána aktivní věcná legitimace žalobce. Podle odvolacího soudu nemůže na uvedeném závěru nic změnit ani dodatečně předložený důkaz – smlouva z 12. 10. 2006 – jíž 1. žalovaný postoupil žalobci pohledávky, které byly předtím postoupeny 2. žalovanému, a to s odkládací podmínkou – určením neplatnosti posléze uvedené smlouvy o postoupení pohledávek.
Podle §80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Určovací žaloba je tedy preventivního charakteru a je namístě tam, kde lze jejím prostřednictvím eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k nápravě nelze dospět jinak, popř. tam, kde určovací žalobou lze účinněji než jinými právními prostředky dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který může odvrátit budoucí spory účastníků (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 630/2002).
Naléhavý právní zájem na určení dle §80 písm. c) o. s. ř. má nejen účastník právního vztahu nebo práva, o něž v tomto řízení jde. Aktivně legitimován k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není stranou této smlouvy, ovšem za podmínky, že by případné vyhovění žalobě mohla mít dopad na její právní postavení. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení je věcná legitimace žalobce, což však není určující hledisko při posuzování naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.
Dovolací soud již v rozsudku ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 20 Odon 8/96 konstatoval, že neúspěšný účastník veřejné obchodní soutěže je věcně legitimován k podání návrhu na určení, zda tu právní vztah je či není, v posuzovaném případě se jednalo o určení platnosti kupní smlouvy.
V dané věci je otázkou, zda se uvedený závěr uplatní i tehdy, nejednalo-li se o veřejnou obchodní soutěž dle ust. §281a a násl. obch. zák., ale o veřejné výběrové řízení k podávání nabídek na postoupení pohledávek.
Z výzvy k podávání nabídek a ze Všeobecných podmínek Č. pro postupování pohledávek třetím osobám za úplatu ve výběrovém řízení vyplývá, že bylo vyhlášeno (Č. a A. R. k. s.) veřejné výběrové řízení k podávání nabídek na postoupení pohledávek Č. k. a. a A. R. k. s.., přičemž jediným kritériem tohoto výběrového řízení byla nejvyšší nabídka úplaty za postupované pohledávky a s účastníkem, který byl takto vybrán byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Vyhlašovatel soutěže si vyhradil mj. právo odmítnout všechny předložené nabídky.
Ve výběrovém řízení byla vybrána nabídka 2. žalovaného (R. C. s. r. o.), s níž postupitelé uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl s ohledem na to, že předmětné veřejné výběrové řízení mělo vést k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, k názoru, že závěry učiněné v rozsudku ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. 2 Odon 8/96, lze vztáhnout i na posuzovaný případ. Proto je účastník, který v rámci vyhlášení veřejného výběrového řízení neuspěje (nebyla-li soutěž zrušena či nebyly odmítnuty všechny nabídky), věcně legitimován k podání návrhu na určení platnosti uzavřených smluv o postoupení pohledávek. Pokud se žalobce zúčastnil předmětného veřejného výběrového řízení je též dán jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť případný závěr o neplatnosti předmětných smluv o postoupení pohledávek může ovlivnit jeho právní postavení, vč. eventuální možnosti uzavření smlouvy o postoupení pohledávek v dalším výběrovém řízení.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně) posoudil věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení v rozporu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu a vzhledem k tomu je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je též důvodné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí.
O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu