ECLI:CZ:NS:2012:23.ND.20.2012.1
sp. zn. 23 Nd 20/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci konkursu vedeného na majetek úpadce Ing. P. Ch. , o návrhu úpadce na vyloučení soudce Městského soudu v Praze JUDr. J. S. z projednávání a rozhodnutí věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 99 K 20/2000, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 20/2000, o „odvolání“ úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. Nco 209/2011-1358, takto:
Řízení o „odvolání“ Ing. P. Ch. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. Nco 209/2011-1358, se zastavuje.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. Nco 209/2011-1358, bylo rozhodnuto, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. J. S. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 99 K 20/2000. Součástí usnesení je poučení, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Úpadce však podal proti uvedenému usnesení „odvolání“.
Vrchní soud v Praze uvedeným usnesením rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), podle kterého o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě; o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (jak bylo dovozeno již ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněném pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení soudce krajského soudu (zde Městského soudu v Praze) tedy není rozhodnutím soudu odvolacího.
Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 1999, sp. zn. 31 Cdo 2420/98, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 2343/2006), neboť nepočítá s jinými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (§10 odst. 1 o. s. ř.), a s vrchními soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§10 odst. 2 o. s. ř.). Pojem „nadřízený soud“ přitom nelze zaměňovat ani s pojmem „soud prvního stupně“ (srov. shodně citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2420/98 a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 1999, sp. zn. 31 Cdo 865/99). Rozhoduje-li tedy vrchní soud v řízení o vyloučení soudce krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně.
Rozhodl-li tedy v projednávané věci Vrchní soud v Praze o vyloučení (resp. nevyloučení) soudce Městského soudu v Praze jako soud nadřízený, není tu soud, jenž by byl podle občanského soudního řádu funkčně příslušný k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že je to on jako vrcholný článek soustavy obecných soudů, kdo je v případě nedostatku funkční příslušnosti povolán rozhodnout o zastavení „odvolacího“ řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu jako soudu nadřízeného (srov. např. usnesení ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, a dále usnesení ze dne 12. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 556/2004, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, a ze dne 16. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 918/2009).
Nejvyšší soud České republiky proto z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, který spočívá v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o „odvolání“ úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2011, č. j. Nco 209/2011 1358, zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu