ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2735.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 2735/2020-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po Z. P. , zemřelém dne 14. května 2018, posledně bytem v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 D 605/2018, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2020, č. j. 102 Co 9/2020-138, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení o pozůstalosti po Z. P., zemřelém dne 14. května 2018 (dále jen „zůstavitel“), Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.5.2020, č.j. 102 Co 9/2020-138, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 24.2.2020, č.j. 9 D 605/2018-118, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty vydává České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a řízení zastavuje (výrok I.) a že „stát ČR – Okresní soud v Příbrami platí z rozpočtových prostředků soudu“ odměnu a náhradu hotových výdajů soudní komisařky Mgr. Kateřiny Lukavské za provedení úkonů v tomto řízení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že „v projednávané věci byli všichni dědicové po zůstaviteli v zákonné posloupnosti vyrozuměni o dědickém právu a všechny tyto osoby dědictví odmítly“, že „tento postup pouze potvrzuje nehospodárnost k tomu směřujících úkonů a neúčelnost při ochraně práv vyrozuměných osob“ a že „ani případné nařízení likvidace pozůstalosti nelze považovat za účelné v situaci, kdy zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, neboť účelem likvidace je uspokojení pohledávek ostatních věřitelů zůstavitele“. Dospěl k závěru, že „nemůže být procesně ekonomické a nemůže sloužit k rychlé a účinné ochraně práv, aby bylo v řízení o pozůstalosti zjišťováno dědické právo, jestliže tu není (nemůže být) ze strany osob, jimž vzniklo dědické právo, ve skutečnosti zájem na nabytí dědictví, které by tvořil majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty“, že „by bylo na místě při použití ustanovení §154 odst. 1 z.ř.s. per analogiam takové řízení jako bezpředmětné zastavit“ a že „nemá-li zájem o zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo jeho majetek nepatrné hodnoty nikdo, komu vzniklo smrtí zůstavitele dědické právo (nebo není-li tu takových osob), je nutno dovodit, že majetek bude vydán státu“, neboť „tu není nikdo, komu by nepatrný majetek mohl být vydán“.
Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze dle ust. §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, řízení o pozůstalosti zastavit a vydat zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nebo bez hodnoty státu jako nevypraviteli pohřbu bez jeho souhlasu, když ten, kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb, nevyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku a všichni v úvahu přicházející dědicové nebyli vyrozuměni o jejich dědickém právu s poučením o možnosti odmítnout dědictví“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 věty první o.s.ř.).
V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitele, který je nepatrné hodnoty a s jehož převzetím nesouhlasila vypravitelka pohřbu Z. P. (matka zůstavitele), rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř.) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z.ř.s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení §154 odst. 1 z.ř.s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ust. §1634 o.z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví podle ust. §237 z.ř.s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2020, sp. zn. 24 Cdo 2564/2020).
Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně zohlednil taktéž „procesní neekonomičnost“ a „nehospodárnost“ dosud provedených (či případných dalších) úkonů v řízení směřujících ke zjišťování dědického práva po zůstaviteli, jakož i „marnost“ s tím vynaložených nákladů; uvážení v uvedeném smyslu přitom zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci ustanovení §154 odst. 1 z.ř.s. (k tomu blíže srov. opět judikáty citované výše). Pokud se navíc týká námitek dovolatelky, že „se dostává do stavu nejistoty, že bude hradit dluhy zůstavitele“, dovolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde již odvolací soud vysvětlil, že „stát neodpovídá za dluhy zůstavitele ani do hodnoty nepatrného majetku (v případě zastavení řízení o pozůstalosti nemá zůstavitel právního nástupce)“.
Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu není na základě vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu