ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.10.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 10/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného Mgr. Františkem Štouračem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 413/34, proti žalované Exekutorské komoře České republiky, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, IČO: 709 40 517, o 2 683 830 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 1006/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2015, č. j. 69 Co 210/2015-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. 4. 2015, č. j. 60 C 1006/2013-52, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků s tím, že nedoložil své náklady na bydlení ani potvrzení o svých příjmech a výši svých závazků, a nelze přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, jestliže svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňuje nebo brání právo. V případě žalobce již ze skutkových tvrzení plyne, že zřejmým důvodem pro podání jeho žaloby bylo žalované činit obtíže.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. 69 Co 210/2015-69, rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Žalobce se domáhal náhrady škody z důvodu, že o něm žalovaná zveřejnila nepravdivé informace a jako lídru kandidátů Aktivu nezávislých občanů v Jihomoravském kraji mu tak znemožnila předvolební prezentaci v televizním pořadu, jež by významným způsobem změnila celkový výsledek voleb. Způsobenou škodu vyčíslil částkou 2 681 760 Kč coby plat poslance a jeho odměny za čtyřleté funkční období a 2 070 Kč na náhradě za zmařenou předvolební kampaň. Odvolací soud uzavřel, že požadavku žalobce na náhradu škody nemůže být vyhověno, jelikož mezi jednáním žalované a tvrzenou škodou zjevně není vztah příčiny a následku. Protože ze strany žalobce jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nemůže být jeho žádost o osvobození od soudních poplatků úspěšná.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání, v němž žádal přiznání osvobození od soudních poplatků a navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného a procesního práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu jednoznačně vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Popsal průběh řízení a soudům vytýká, že při zjišťování jeho majetkových poměrů nepostupovaly správně, neboť si měly označené doklady vyžádat od úřadu práce, což neučinily. Nesouhlasí se závěrem, že se z jeho strany jedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť to byla právě žalovaná, která je příčinou jeho osobních a finančních obtíží, a on se svým podáním domáhal pouze práva na náhradu škody a ochranu osobnostních práv. Dovozuje, že jeho nárok je oprávněný a rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 1507/2009 (správně 30 Cdo 1507/2009), ze kterého plyne, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele, aniž by bylo třeba provádět dokazování, je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno, a dále s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 82/2014, o tom, že je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, je-li již ze samotných údajů účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno; o zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Žalobce má za to, že by dovolací soud měl vyřešit otázku hmotného a procesního práva, kdy došlo z procesního hlediska ke zmaření jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy své odůvodnění nalézací soud založil na nerovnosti účastníků řízení a brání tak uplatnění hmotného práva žalobce na náhradu škody.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoli dovolatel výslovně neformuloval otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, je z obsahu dovolání zřejmé, že nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v otázce svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva při rozhodování o žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků.
Dovolatel nevymezil důvody, proč by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, ani neuvedl, v čem spočívá nejednoznačnost ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, namítá však rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V této námitce mu nelze přisvědčit. Usnesení Městského soudu v Praze je postaveno na závěru, že mezi tvrzeným jednáním žalované a namítanou škodou zjevně nemůže být vztah příčiny a následku, a v tomto ohledu je jeho žaloba svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Právní názor odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí není v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1507/2009 a sp. zn. 29 NSČR 82/2014, jak dovolatel namítá, a naopak je plně v souladu s právním názorem obsaženým v řadě dalších rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 995/2015, ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 995/2015, a ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4059/2014).
Jak vyplývá z výše uvedeného, byla otázka uplatněná v dovolání vyřešena odvolacím soudem v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání tak není dle §237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu