ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1158.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 1158/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně TRENDCAR, spol. s r.o., se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Dukelská 91, IČO 49611062, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Prostorná 4, o 535.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 179/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2011, č. j. 11 Co 460/2007-205, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 3. 2007, č. j. 12 C 179/2004-96, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 693.850,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalující společnost dne 22. 11. 2003 při reklamní akci dovozce terénních vozidel umožnila zákazníkům absolvovat krátkou předváděcí jízdu s jejím osobním motorovým vozidlem Toyota RAV 4 MC 2.0 TD-5D. Žalovanému a M. H. bylo vozidlo předvedeno zaměstnancem žalobkyně Petrem Kováčikem, který následně nechal oba zákazníky řídit. Žalovaný na jeho pokyn sjel na neupravenou blátivou účelovou komunikaci vedoucí ke statku v katastru obce Kobeřice při průjezdu zatáčkou vyjel z vozovky a převrátil vůz na střechu, čímž způsobil škodu, jejíž výše byla vyčíslena částkou 693.850,- Kč jako rozdíl pořizovací ceny vozu a ceny, za kterou byl prodán jeho vrak. Podle soudu prvního stupně žalobkyně prokázala všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu §420 obč. zák., tj. že nepřizpůsobením rychlosti jízdy povaze a stavu vozovky zavinil dopravní nehodu, při níž bylo předváděné vozidlo ve vlastnictví žalobkyně poškozeno.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 5. 2008, č. j. 11 Co 460/2007-155, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti v částce 52.700,- Kč s příslušenstvím potvrdil, ohledně částky 641.150,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V okolnosti, že vozidlo havarijně pojištěno nebylo, neshledal spoluzavinění žalobkyně, označil to však za jeden z důvodů pro použití moderačního práva soudu podle §450 obč. zák. Odvolací soud považoval za zásadní, že se jednalo o škodu způsobenou při předváděcí jízdě za situace, kdy žalovaný mohl důvodně předpokládat, že vozidlo bude havarijně pojištěno, neboť zaměstnanec žalobkyně jej o pojištění vozidla informoval (aniž by zmínil druh pojištění). Prodejce automobilu pak v zájmu prezentace jízdních schopností vozidla musel nepochybně ovlivňovat i styl jízdy žalovaného, přičemž nelze odhlédnout ani od délky předváděcí jízdy, která činila 1 - 2 kilometry. Uvedené okolnosti spolu s věkem žalovaného považoval odvolací soud za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které snížil náhradu škody na deset procent.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2011, č. j. 25 Cdo 4506/2008-181, zrušil rozsudek odvolacího soudu s výjimkou výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 52.700,- Kč s příslušenstvím, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud správně zahrnul do svých úvah o přiměřeném snížení náhrady škody výraznou výši požadované náhrady za škodu způsobenou při předváděcí jízdě ve srovnání s minimální délkou absolvované trasy, s mírou ovlivnění způsobu jízdy žalovaného zaměstnancem žalobkyně i s důvodným předpokladem žalovaného o havarijním pojištění předváděného vozidla. Dovolací soud však vytkl soudu odvolacímu, že při neobvykle razantním snížení nezvažoval též majetkové poměry odpovědné osoby (žalovaného), které zákon výslovně (byť demonstrativně) uvádí jako kritérium pro použití §450 obč. zák.
Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 30. 9. 2011, č. j. 11 Co 460/2007-205, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o platební povinnosti v částce 105.400,- Kč s příslušenstvím, a změnil jej tak, že žalobu na zaplacení částky 535.750,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Doplnil dokazování k majetkovým poměrům žalovaného a vázán právním názorem dovolacího soudu o okolnostech odůvodňujících mimořádné snížení náhrady škody podle §450 obč. zák. uvedl, že žalovaný v době vzniku škody ve svých dvaceti pěti letech působil na pozici obchodního ředitele a měl-li skutečně zájem o koupi předváděného vozidla, měl pro svůj záměr i odpovídající finanční zajištění a při reklamní jízdě měl lépe zvážit své řidičské schopnosti a zkušenosti právě s ohledem na svůj nízký věk a charakter předváděného vozidla. Odvolací soud vyšel z toho, že i po založení rodiny disponuje žalovaný roční částkou kolem
500.000,- Kč, nikoliv pouhými 8.000,- Kč měsíčně, jak tvrdil. Ze všech těchto důvodů soud přiměřeně snížil náhradu škody podle §450 obč. zák. nikoliv na deset, nýbrž na třicet procent, tj. celkem na částku 158.100,- Kč, z níž již bylo žalobkyni pravomocně přiznáno 52.700,- Kč.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítá, že odvolací soud sice doplnil řízení o zjištění osobních poměrů žalovaného, nicméně je nevyhodnotil odpovídajícím způsobem; důvod pro aplikaci moderačního práva soudu ve smyslu §450 obč. zák. v rozsahu, k němuž odvolací soud dospěl, není dán. Ani odvolací soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že jeho rodina má dlouhodobě k dispozici pouhých 8.000,- Kč měsíčně, přesto nevyhověl důkazním návrhům dovolatelky, která toto tvrzení od počátku zpochybňovala. Proto navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí přezkoumal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Dovolání není důvodné.
Dovolatelka sice výslovně označuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak konkrétní výhrady ke skutkovým zjištěním nevznáší, naopak se ztotožňuje se závěrem, že žalovaný neměl v době vzniku škody finanční potíže. Bezpředmětná je i námitka, že odvolací soud neprovedl navrhované důkazy k vyvrácení tvrzení žalovaného o jeho finančních limitech ve výši 8.000,- Kč měsíčně pro celou rodinu, neboť odvolací soud právě toto tvrzení nepovažoval za prokázané a vyšel z výrazně lepších majetkových poměrů žalovaného.
Předmětem dovolacího přezkumu tak je pouze správnost právního závěru, že vzhledem k majetkovým poměrům žalovaného a okolnostem vzniku škody je namístě snížení náhrady na třicet procent.
Podle §450 obč. zák. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil porušení povinnosti žalovaného při předváděcí jízdě vozidla žalobkyně a zcela správně odlišil naplnění podmínek odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák. od okolností odůvodňujících aplikaci ustanovení §450 obč. zák. Není pochyb o tom, že žalovaný nese odpovědnost za škodu způsobenou žalobkyni tím, že při řízení jejího vozidla, o jehož koupi měl zájem, nepřizpůsobil rychlost jízdy povaze a stavu vozovky a zavinil dopravní nehodu, při níž bylo předváděné vozidlo zničeno. Na druhé straně je zřejmé, že délka absolvované trasy byla pouhé necelé dva kilometry, že žalovaný sjel na špatně sjízdnou účelovou komunikaci na pokyn zaměstnance žalobkyně a že jím byl před absolvováním jízdy informován o pojištění předváděného vozidla, což mohlo ovlivnit jeho rozhodování k jízdě a počínání při ní. Uvedené okolnosti jsou relevantním kritériem z pohledu hodnocení okolností, za nichž ke škodě došlo ve smyslu ustanovení §450 obč. zák., a při soudním rozhodování o rozsahu náhrady škody odůvodňují možnost tzv. moderace (srov. předchozí rozsudek NS v této věci ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4506/2008), a to ve svém celkovém souhrnu i v dosti výrazném rozsahu. Odvolací soud současně do své úvahy zahrnul další okolnosti, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány a k nimž má soud přihlédnout, tj. osobní a majetkové poměry účastníků na obou stranách sporu, a vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozhodnutí vzal v potaz i celkové majetkové poměry žalovaného, které promítl do korigovaného závěru, že razantní snížení náhrady na pouhých deset procent není opodstatněno, neboť žalovaný není osobou, která by trpěla hmotnou nouzí.
Odvolací soud řádně odůvodnil (§157 odst. 2 o.s.ř.) své úvahy, že zejména charakter okolností spojených se vznikem škody odůvodňuje výrazné snížení rozsahu náhrady škody na třicet procent, proto mu nelze vytýkat, že by vymezením těchto konkrétních hledisek vybočil ze zákonné úpravy podmínek moderačního práva soudu podle §450 obč. zák. V souladu se závěry dovolacího soudu obsaženými v odůvodnění citovaného rozsudku tak odvolací soud naplnil smysl zmírňovacího práva soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po odpovědné osobě spravedlivě požadovat.
Je tedy zřejmé, že dovolání není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů opodstatněné, Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu