ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.1158.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1158/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. Ó., zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Preslova 361/9, proti žalované obci Horní Bečva, se sídlem úřadu Horní Bečva 550, IČO 00303771, o 171.459,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 116 EC 10/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2012, č. j. 8 Co 1042/2012-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 18. 7. 2012, č. j. 116 EC 10/2012-23, zamítl žalobu na zaplacení 171.459,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu za poškození zdraví, k němuž došlo 23. 1. 2010 kolem 13,40 hodin, kdy žalobkyně upadla na komunikaci, pokryté tenkou souvislou vrstvou sněhu a utrpěla zranění s celkovou dobou léčení 3 měsíce. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že příčinou pádu žalobkyně nebyla závada ve schůdnosti ve smyslu §27 odst. 3 a §26 odst. 5 a 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť nešlo o změnu ve schůdnosti, kterou by chodkyně nemohla předvídat při pohybu přizpůsobeném povětrnostním situacím, a žalobkyně měla a mohla předvídat, že komunikace může být pod sněhovým pokrytím zledovatělá a že může dojít k uklouznutí a k pádu. S ohledem na dané podmínky nedodržela zvýšenou opatrnost při chůzi po komunikaci využívané zejména pro provoz vozidel.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 12. 2012, č. j. 8 Co 1042/2012-46, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i jeho právním posouzením věci. Pro zimní období je charakteristické, že i při pravidelné údržbě pozemních komunikací, zůstává na nich uježděný sníh, který nelze zcela z cesty ani pravidelnou zimní údržbou odstranit, a nelze dovodit, že by žalobkyně nemohla tento stav předvídat. Za situace, kdy nebyly zaznamenány srážky před škodnou událostí, jež by mohly zakládat náhlý vznik zledovatělých míst na komunikaci, a nedošlo ani k výkyvům počasí, naopak po 4 dny bylo počasí neměnné, beze srážek, mohla žalobkyně přizpůsobit svou chůzi jejímu stavu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje ve výkladu pojmů schůdnost, povětrnostní situace a závada ve schůdnosti a namítá, že odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z judikatury, která skutkově neodpovídá dané věci. Zdůrazňuje, že o závadě ve schůdnosti nevěděla a – na rozdíl od jiných případů – s ní nebyla seznámena. Dovozuje, že bylo prokázáno, že komunikace v době úrazu nebyla schůdná ve smyslu ustanovení §26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. a neumožňovala bezpečný pohyb chodců, a to v důsledku závady ve schůdnosti, jejíž existenci při pohybu přizpůsobeném povětrnostní situaci nemohla žalobkyně předvídat a účinně na ni reagovat. Naopak žalovaná v řízení neprokázala, že nebylo v jejích možnostech důsledky závad způsobených povětrnostní situací zmírnit, ani na ně předepsaným způsobem upozornit. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů učinily správná a úplná skutková zjištění, s jejichž právním posouzením se ztotožňuje. Navrhla, aby Nejvyšší soud oba uvedené rozsudky potvrdil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 12. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a že napadené rozhodnutí zásadní právní význam má.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že zjištěné skutečnosti o stavu komunikace v době a v místě úrazu neodpovídají pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb. Podstatou dovolacích námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud v daném případě aplikoval ust. §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. na zjištěný skutkový stav (jenž dovolací soud s ohledem na §237 odst. 3 o. s. ř. není oprávněn přezkoumávat), a dovozuje, že právní význam rozhodnutí odvolacího soudu tkví v nesprávném výkladu pojmu závady ve schůdnosti.
Dovolací soud se otázkou odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti opakovaně zabýval a obsah tohoto pojmu ve smyslu §26 odst. 7 a §27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a vymezení povahy závady ve schůdnosti, v řadě rozhodnutí vyložil. Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod číslem 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 684/2012,) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak.
Výklad uvedeného ustanovení nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť odvolací soud v tomto rozhodnutí nepodává jiný, odlišný výklad obsahu pojmu závady ve schůdnosti a respektoval judikaturu dovolacího soudu. Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu o odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti (apod.) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní významným a činit ani nemůže posouzení, co bylo a nebylo v řízení prokázáno, neboť takové posouzení leží v rovině skutkové (§241a odst. 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení se nelze domáhat přehodnocení výsledků řízení a na tom podkladě nového posouzení konkrétní situace v době a v místě úrazu.
Jak ze shora uvedeného vyplývá, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu