ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1738.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1738/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce hotel ORION, spol. s r. o. , IČO: 48289876, se sídlem v Liberci XV., Jizerská 250, zastoupeného JUDr. Robertem Čepkem, LL.M., Dr., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 38, proti žalovanému A. P. , o zaplacení 244.091,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 14 C 88/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. června 2008, č.j. 29 Co 208/2008-118, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 14 C 88/2004-102, zastavil řízení o zaplacení částky 2.279,. Kč, uložil žalovanému zaplatit žalobci 175.576,40 Kč s 2% úrokem z prodlení od 11. 12. 2003 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 66.253,60 s příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení 3% úroku z prodlení od 8. 9. 2003 do 10. 11. 2003 a 1% úrokem z prodlení od 11. 12. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný zastupoval žalobce na základě plné moci jako advokát v právní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 135/2002, v němž žalobce vystupoval v procesním postavení žalovaného. Na výzvu soudu v usnesení dle §114b o. s. ř., jež bylo dne 21. 2. 2003 doručeno žalovanému, žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval a 29. 4. 2003 soud vydal rozsudek pro uznání, jímž byla žalobci (tehdy žalovanému) uložena povinnost zaplatit společnosti KODAP, s. r. o., částku 119.437,30 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce následně zaplatil včetně úroků z prodlení, náhrady nákladů řízení a nákladů exekuce a náhradu této částky požaduje na žalovaném. Soud dospěl k závěru, že žalovaný zanedbal povinnosti stanovené zákonem o advokacii, když včas soudu nepodal vyjádření, a nebylo prokázáno, zda žalovaný měl od žalobce potřebné podklady. Pochybením žalovaného byl žalobce zbaven možnosti bránit se a navrhovat důkazy ke svým tvrzením, a proto žalovaný odpovídá za škodu, neboť porušil povinnost stanovenou v §16 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, a žalobci tak vznikla škoda ve výši přisouzené částky. Podle názoru soudu nelze určit, jak by dopadl spor vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, v němž byl žalobce zastupován žalovaným, neboť otázku, zda žalovaný skutečně dlužil peníze společnosti KODAP, s. r. o., by mohl posoudit toliko věcně příslušný soud. Soud proto žalobě vyhověl s výjimkou náhrady nákladů exekuce, které byly vyvolány nedostatkem finančních prostředků žalobce, nikoliv pochybením žalovaného.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. června 2008, č.j. 29 Co 208/2008-118, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu na zaplacení 175.576,40 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a s poukazem na právní názor, jenž vyslovil ve svém dřívějším zrušujícím usnesení v této věci ze dne 21. dubna 2006, č.j. 30 Co 159/2006-53, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1862/2001) dovodil, že okresní soud měl a mohl v souladu s §135 odst. 2 o. s. ř. posoudit, zda – nebýt pochybení advokáta – by žalobce ve sporu se společností KODAP s. r. o., uspěl. Jak vyplývá z výsledků řízení, žalobce v řízení nikdy nepopíral, že dlužil společnosti KODAP, s. r. o., jistinu ve výši 119.437,50 Kč s příslušenstvím, a jeho pohledávka vůči uvedené společnosti ve výši 145.074,- Kč, kterou v původním řízení uplatnil protinávrhem, pokud vůbec existovala, jednáním žalovaného nezanikla. Protože žalobce neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného při výkonu advokacie vznikla majetková újma, neprokázal splnění předpokladů odpovědnosti za škodu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně měl předběžně posoudit, zda v případě pokračování sporu mohl v něm žalobce uspět, domnívá se, že by se jednalo jen o spekulaci. Namítá, že škoda ve smyslu zmenšení majetku mu vznikla, neboť kdyby bylo ve sporu pokračováno, nemusel by žalující společnosti zaplatit žalovanou částku nebo její část. Poukazuje na to, že žalovaný nedoplnil řádně a včas své podání ve věci, čímž porušil povinnost stanovenou v §16 zák. č. 85/1996 Sb. a zavinil vznik škody na straně žalobce. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. §242 odst. 3 o.s . ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je zčásti důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 5. června 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie podle zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, je koncipována jako odpovědnost bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného.
Otázkou odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie (§24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) se dovolací soud opakovaně zabýval a dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku (§135 odst. 2 o. s. ř.), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nevyššího soudu pod č. C 3227, sešit 32/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002, popř. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1984, sp. zn. 1 Cz 17/84, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 1986). Příčinná souvislost by v daném případě byla dána, jestliže nebýt pochybení žalovaného, spočívajícího v nečinnosti po obdržení výzvy soudu, došlo by k zamítnutí žaloby společnosti KODAP, s. r. o., proti žalobci jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je plně v souladu s právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným ve shora uvedených rozhodnutích, a právnímu názoru odvolacího soudu nelze vytýkat pochybení ani v závěru, že v důsledku opomenutí žalovaného škoda žalobci nevznikla, neboť žalobce zažalovanou pohledávku dlužil společnosti KODAP s. r. o., a jeho protipohledávka, kterou v rámci obrany proti žalobě uplatnil vzájemným návrhem, nezanikla tím, že žalovaný advokát se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě,.
Protože dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. uplatněný v dovolání, jímž je dovolací soud vázán, není naplněn, bylo dovolání dle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu