ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.188.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 188/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. M., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 4 C 193/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. června 2005, č. j. 5 Co 995/2005-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, č. j. 4 C 193/2004-50, zamítl žalobu na zaplacení částky 75.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody vůči státu, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku rozhodovací činnosti České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“), a to v podobě ušlého částečného invalidního důchodu za období od 10. 7. 2001 do 30. 4. 2003. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně od r. 1995 do 10. 7. 2001 pobírala částečný invalidní důchod, který jí byl odňat rozhodnutím ČSSZ ze dne 7. 5. 2001, č. j. 515616034, učiněným na základě lékařského posudku MUDr. M. M., lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) S., ze dne 22. 3. 2001, podle něhož poklesla soustavná výdělečná činnost žalobkyně pouze o 15 %. Žaloba proti rozhodnutí ČSSZ byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2003, č. j. 2 Ca 228/2001-184, zamítnuta na základě závěrů vyplývajících ze znaleckého posudku znalce z oboru posudkového lékařství MUDr. A. Š. ze dne 30. 1. 2003 o tom, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla porucha osobnosti (hysterie), a to s tím, že uznání částečné invalidity v minulosti bylo posudkovým omylem. Kasační stížnost žalobkyně byla usnesením Nejvyššího správního soudu v Brně odmítnuta pro opožděnost. Opětovně byl částečný invalidní důchod žalobkyni přiznán v částce 3.530,- Kč rozhodnutími ČSSZ ze dne 18. 9. 2003, č. j. 51566034 a 515616034, s účinností od 30. 4. 2003, z důvodu poklesu soustavné výdělečné činnosti o 50 %. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány předpoklady pro odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť rozhodnutí ČSSZ o odnětí částečného invalidního důchodu nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Napadá-li žalobkyně správnost lékařských posudků, jedná se o podklady pro vydání rozhodnutí a daný postup orgánu státu je postupem při shromažďování pokladů (důkazů) pro rozhodnutí, jejich hodnocení a právní posouzení směřující k vydání rozhodnutí a nikoli o nesprávný úřední postup podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2005, č. j. 5 Co 995/2005-69, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že nezákonnost rozhodnutí ČSSZ, které nebylo zrušeno ani změněno, nelze dovozovat z toho, že později byl žalobkyni invalidní důchod opět přiznán.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka stručně shrnuje skutkový stav věci a uvádí, že za nesprávný úřední postup považuje samotný průběh řízení, neboť nebyly dodržovány lhůty pro vydání příslušných rozhodnutí a v důsledku tohoto prodlení nemohla podat novou žádost o přiznání částečného invalidního důchodu a mohla tak učinit až po skončení soudního řízení, což bylo jedním z důvodů jí vzniklých škod. Dalším důvodem pak byly nesprávné podklady, včetně znaleckých posudků, ze kterých soudy při rozhodování vycházely. V této souvislosti poukazuje na odlišnosti v lékařských posudcích zpracovaných v tomtéž časovém období různými posudkovými lékaři stejné OSSZ. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž by mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
V posuzované věci uplatnila žalobkyně vůči státu nárok na náhradu škody spočívající v ušlém částečném invalidním důchodu v částce 75.000,- Kč za období od 10. 7. 2001 do 30. 4. 2003. Za příčinu vzniku škody je žalobou označováno chybné rozhodnutí ČSSZ ze dne 7. 5. 2001, jímž bylo na základě lékařského posudku MUDr. M. M., lékaře OSSZ ve S., ze dne 22. 3. 2001 rozhodnuto o odnětí částečného invalidního důchodu s účinností od 10. 7. 2001 (případně znalecký posudek MUDr. A. Š., znalce z oboru posudkového lékařství, zpracovaný v rámci přezkumného řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeného pod sp. zn. 2 Ca 228/2001).
Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno dispoziční zásadou (soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení), je nárok uplatněný žalobou vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem), přičemž právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná. Soud je proto při rozhodování vázán nikoliv tím, jak účastník řízení skutkový stav právně posuzuje, nýbrž tzv. skutkem, jak byl vymezen v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). V posuzované věci to znamená, že bez ohledu na to, zda žalobkyně opírá svůj nárok o ustanovení o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je předmětem řízení nárok na náhradu škody způsobené tím, že ČSSZ svým rozhodnutím odňala žalobkyni částečný invalidní důchod. Pokud dovolatelka v rámci dovolacího řízení namítá, že ke škodě došlo rovněž v důsledku průtahů v řízení vedeném u ČSSZ v P. a před Krajským soudem v Českých Budějovicích, uplatňuje tak v dovolacím řízení nové skutečnosti, jimiž se není dovolací soud oprávněn zabývat, neboť ve smyslu ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. je uplatňování skutkových novot vyloučeno.
Spatřuje-li žalobkyně nesprávný úřední postup v posuzování lékařských či znaleckých posudků jako podkladů (důkazů) pro vydání rozhodnutí, jejich hodnocení a následné právní posouzení věci, vyložil odvolací soud správně a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. tak, že nesprávný úřední postup nelze spatřovat v tvrzených pochybeních, které by měly souviset se shromažďováním podkladů (důkazů) pro rozhodnutí, jejich hodnocením a právním posouzením. Za této situace tedy žalobkyní tvrzené pochybení ČSSZ nepředstavuje nesprávný úřední postup, nýbrž by mohlo znamenat nesprávnost rozhodnutí vydaného na základě chybného skutkového zjištění či posouzení předpokladů pro rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod č. 5). Rovněž je třeba souhlasit s právním názorem odvolacího soudu, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle §8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je okolnost, že rozhodnutí bylo pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno či změněno. Tento závěr je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů a odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005).
Protože odvolacímu soudu nelze vytknout, že by jeho právní posouzení bylo v rozporu s hmotným právem, přičemž z hlediska právních námitek uplatněných v dovolání je nelze považovat po právní stránce za zásadně významné, dovolací soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 odst. c) o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně nemá na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. dubna 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu