ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.1911.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1911/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Z. K. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem, se sídlem Prostějov nám. T. G. Masaryka 8, proti žalovaným 1) PharmDr. D. K., a 2) L. H., za účasti České pojišťovny, a.s. , IČ 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o žalobě žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 250/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2007, č.j. 44 Co 93/2007-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.460,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Klapky, advokáta, se sídlem Prostějov nám. T. G. Masaryka 8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Právní předchůdce žalovaných MUDr. Jiří Hradil (původní žalovaný) se domáhal obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 73/98, v níž bylo mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 2. 2001, č.j. 8 C 73/98-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2005, sp. zn. 19 Co 377/2004, rozhodnuto o základu nároku na náhradu škody na zdraví žalobkyně tak, že je zcela opodstatněn. Obě rozhodnutí vycházela zejména ze skutečností zjištěných ze znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Milana Kovandy, CSc., a zprávy prof. MUDr. Miloše Lehovského, DrSc. Důvod obnovy řízení spatřoval původní žalovaný ve znaleckém posudku vypracovaném znalcem prof. MUDr. Michaelem Houdkem, CSc., pro účely řízení o stanovení výše nároku žalobkyně, z něhož vyplývají zjištění rozhodná ve vztahu k základu nároku, významným způsobem revidující znalecké závěry, z nichž soudy obou stupňů v řízení vycházely.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 1. 11. 2006, č.j. 6 C 250/2006-24, návrh na obnovu řízení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že o základu nároku na náhradu škody na zdraví žalobkyně bylo rozhodnuto zejména na základě znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Milana Kovandy, CSc., návrh původního žalovaného na provedení revizního znaleckého posudku byl zamítnut, přičemž odvolací soud v tomto postupu neshledal pochybení. V posuzovaném případě nejsou naplněny předpoklady pro povolení obnovy řízení dle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) ani písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť původní žalovaný o možnosti vypracování revizního znaleckého posudku věděl, sám provedení tohoto důkazu navrhoval, avšak jeho návrh byl soudem zamítnut (z důvodů uvedených v jeho rozhodnutí). Pokud důkaz revizním znaleckým posudkem nebyl proveden, protože soud k jeho provedení nepřistoupil, nejedná se ani o případ, kdy by provedení důkazu bránila objektivní překážka [§228 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
K odvolání původního žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10. 2007, č.j. 44 Co 93/2007-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod Rc 19/1975 shledal správným závěr soudu prvního stupně, že důvodem pro povolení obnovy řízení nemohou být takové důkazy, které byly navrhovány v řízení, jehož obnova se požaduje, a k jejichž provedení soud z důvodu nadbytečnosti nepřistoupil. Jelikož nový znalecký posudek, byť jeho závěry skutečně přinášejí jiné hodnocení otázek podstatných pro posouzení základu odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni, nelze považovat za důkaz, který v době původního řízení objektivně existoval, ale nebylo možno jej použít, nejsou v dané věci splněny předpoklady pro obnovu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl původní žalovaný dovoláním s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle dovolatele se odvolací soud při interpretaci ustanovení §228 odst. 1 písm. a) i b) o. s. ř. nesprávně zaměřil pouze na slovo „důkazy“ a přehlédl, že důvodem pro obnovu řízení mohou být také „skutečnosti“ existující, avšak ze subjektivních nebo objektivních důvodů neuplatněné, v době vydání původního rozhodnutí. Skutečností, kterou dovolatel nemohl uplatnit v původním řízení, je zdravotní stav žalobkyně v době do rozhodnutí soudu. Okolnost, že tato skutečnost byla v materializované podobě zveřejněna až v podobě znaleckého posudku prof. MUDr. Michaela Houdka, CSc., je přitom druhotná. Za zásadní pro povolení obnovy řízení dovolatel považuje to, že skutečnost, že nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nezavinil, nemohl v původním řízení použít, neboť byla na základě poznatků lékařské vědy zpřístupněna až po pravomocném rozhodnutí. Pochybení odvolacího soudu spatřuje také v tom, že rozhodl bez nařízení jednání, ačkoli nebyly splněny podmínky pro tento postup stanovené v §214 odst. 2 písm. a) – e) a odst. 3 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňuje s názorem dovolatele, akcentuje přitom, že bez vypracování nového znaleckého posudku, jak byl původním žalovaným navrhován, nemohl být v původním řízení zjištěn skutečný stav věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně dle svého vyjádření k dovolání považuje závěry odvolacího soudu, stejně jako závěry soudu prvního stupně, za zcela správné a přiléhavé. Uvádí, že nejsou dány zákonné důvody obnovy řízení. Současně poukazuje na to, že znalecký posudek prof. MUDr. Michaela Houdka, CSc., jenž by měl být předpokladem pro obnovu řízení, obsahuje toliko obecné závěry stran podílu žalovaného na nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně a na skutkovém stavu zjištěném v původním řízení nic nemění.
Nejvyšší soud (soud dovolací - §10a o. s. ř.) usnesením ze dne 16. 6. 2010, č.j. 25 Cdo 1911/2008-65, rozhodl o procesním nástupnictví žalovaných a) a b), neboť původní žalovaný v průběhu dovolacího řízení zemřel. Dovolání posoudil – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení; přitom ustanovení §237 o. s. ř. zde platí obdobně (§238 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jemuž nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, připadá v úvahu toliko přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Argumentace obsažená v dovolání však není způsobilá doložit zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní.
V dovolání je namítáno, že důvodem obnovy není nový „důkaz“, nýbrž „skutečnost“, kterou původní žalovaný v řízení, jehož obnova je navrhována, nemohl bez své viny použít. Jak vyplývá z obsahu spisu, byla procesní obrana původního žalovaného již v řízení o náhradu škody vedeném pod sp. zn. 8 C 73/98 založena na tvrzení, že zdravotní stav žalobkyně nezpůsobil. K podpoře tohoto tvrzení (a současně vyvrácení zjištění učiněných soudem ze znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Milana Kovandy, CSc.) navrhoval provedení důkazu dalším, revizním znaleckým posudkem, soud však návrh na provedení důkazu zamítl.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 3418, vyslovil právní názor, že „nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§228 odst. 1 písm. a) OSŘ] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno“. Odvolací soud, potažmo soud prvního stupně, tedy postupoval v souladu s judikaturou, když žalobu na obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku provedeného v původním řízení není důvodem obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř., pokud bylo vypracování revizního znaleckého posudku v původním řízení navrhováno a soudem zamítnuto.
Dovolací soud podotýká, že stejně jako skutečnost, že po skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek stanovující cenu věci jinou částkou, než jakou byla oceněna v nalézacím řízení, není důvodem k obnově řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu z 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090 /2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 4606), nemůže být takovým důvodem ani okolnost, že po skončení řízení byl vypracován znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku provedeného v nalézacím řízení v otázce příčin zhoršení zdravotního stavu poškozené.
V dovolání namítané vady odvolacího řízení nejsou důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání již jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání nezakládají, nezahrnují-li otázku zásadního významu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jelikož uplatněné dovolací námitky nevedly k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto, i vedlejšímu účastníku na straně žalovaných byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 2.460,- Kč včetně 20 % DPH (§10 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3 a §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu