ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.196.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 196/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce D. G. , zastoupeného JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou, se sídlem Ostrava, Musorgského 14, proti žalované HBS Morava s.r.o. , IČ 268 47 051, se sídlem Ostrava, Muglinov, Muglinovská 270/105, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Ostrava, Jaklovecká 1249/18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, s adresou pro doručování: Česká pojišťovna a. s., Praha 4, Na Pankráci 123/1720, o zaplacení 109.081,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 50/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 26. května 2010, č.j. 11 Co 204/2010-83, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 26. května 2010, č.j. 11 Co 204/2010-83, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2010, č.j. 11 Co 204/2010-83, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2009, č.j. 57 C 50/2009-65, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2009, č.j. 57 C 50/2009-78, jímž tento soud připustil, aby do řízení přistoupil jako další účastník na straně žalované J. K., tak že se přistoupení dalšího účastníka na straně žalované nepřipouští. Vyšel ze zjištění, že žalobce podal návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované poté, co žalovaná namítla nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť nikdy nebyla vlastníkem ani provozovatelem vozidla, kterým byla způsobena škoda, o jejíž náhradu v dané věci jde; ve vztahu k dotčenému vozidlu vystupovala toliko jako pojistník, nikoli však pojištěný. Žalobce uvedl, že po vstupu J. K. do řízení zváží námitky žalované a vedlejšího účastníka a patrně vezme žalobu proti dosavadní žalované zpět. Odvolací soud konstatoval, že v případě, kdy nedostatek věcné legitimace účastníka nepochybně existoval již na počátku řízení, lze nápravu zjednat jen pomocí institutu záměny účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., že postup žalobce, který někteří žalobci volí, aby vyloučili nutnost souhlasu původního žalovaného, je nepřípustným obcházením institutu záměny účastníků, a proto návrhu nelze vyhovět.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Namítá, že úvahy odvolacího soudu o záměru žalobce dosáhnout návrhem na přistoupení účastníka ve skutečnosti záměny účastníků jsou pouhými spekulacemi. Odmítá, že by motivací jeho postupu bylo vyhnout se souhlasu původního žalovaného se záměnou účastníků. Uvedl-li ve svém podání možnost zpětvzetí žaloby proti dosavadní žalované, pak tím pouze upozornil, že se nevzdává svého oprávnění disponovat se žalobou, samozřejmě dle pravidel stanovených procesním předpisem. Zdůrazňuje, že při podání žaloby vycházel z přípisu vedlejšího účastníka, z něhož vyplývá, že pojištěným ze smlouvy o pojištění předmětného vozidla je žalovaná. Na základě této smlouvy je také v právním vztahu z pojištění odpovědnosti za škodu s J. K., vlastníkem dotčeného vozidla, a proto nelze jednoznačně uzavřít, že v době zahájení řízení nebyla pasivně legitimována. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.)., je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Podle odst. 2 tohoto ustanovení může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení, byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázkou, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je věcně legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotněprávní předmětem dokazování, soud ji může zpravidla řešit až na základě výsledků dokazování v souvislosti s rozhodováním ve věci samé a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod č. 47). Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, a proto též výše citovaná judikatura vyžaduje, že nedostatek věcné legitimace dosavadního účastníka řízení musí být zjevný a nepochybný. Nelze-li pro účely rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení posuzovat jeho věcnou legitimaci, pak zásadně (zejména nebylo-li dosud provedeno žádné dokazování) nelze posuzovat ani věcnou legitimaci dosavadního účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009). Soudobá odborná literatura dále upozorňuje na to, že má být zohledněna případná žalobcova nejistota o pasivně legitimované osobě, že „pánem sporu“ je koneckonců žalobce a rozhodné je, co je či bylo zřejmé jemu, nikoliv soudu (srov. Ištvánek, F. in Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 433). Je tedy třeba rozlišit nepřípustné zneužití procesního institutu přistoupení účastníka do řízení od jeho přípustného využití jako prostředku žalobcovy procesní strategie a obezřetnosti.
Dovolací soud uzavírá, že přistoupení J. K. do řízení nemůže mít za následek nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, že je nepochybné, čeho se žalobce vůči němu domáhá, že jeho přistoupení do řízení nebrání zásada hospodárnosti řízení (dosud ve věci neproběhlo žádné jednání, a tedy ani žádné dokazování, kromě toho dospěje-li soud prvního stupně k závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované, může vůči ní žalobu zamítnout částečným rozsudkem, aniž by zároveň musel rozhodovat o věci i ve vztahu k J. K.), že nedostatek pasivní věcné legitimace byl doposud toliko namítán v rámci obrany žalované, resp. vedlejšího účastníka na straně žalované, proti žalobě a že odvolací soud se otázkou věcné legitimace dosavadní žalované ani blíže nezabýval. Nelze proto dospět k jednoznačnému závěru, že žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované zjevně sledoval obejití institutu záměny účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., a v dané věci tedy zamítnutí návrhu na připuštění vstupu J. K. do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované nebylo namístě.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání opodstatněným, zrušil podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu