ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1990.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1990/2020-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně:
MPM – QUALITY v.o.s. , IČO 47987430, se sídlem Příborská 1473, 738 01 Frýdek-Místek, zastoupená JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Jaselská 202/19, 602 00 Brno, proti žalované: Česká televize , IČO 00027383, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, 140 70 Praha 4, o uveřejnění odpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 44/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 22 Co 264/2019-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 16 C 44/2019-45, uložil žalované povinnost uveřejnit v časech zpravodajství na kanálu ČT1 a ČT24 a na úvodní obrazovce své webové stránky www.ceskatelevize.cz po dobu 2 měsíců odpověď žalobkyně ve znění: Odpověď společnosti MPM – QUALITY v.o.s. na reportáže uveřejněné ve vysílání programu České televize dne 10. 1. 2019: Úřad průmyslového vlastnictví nezakázal společnosti MPM – QUALITY v.o.s. používání ochranné známky PRIM (výrok I a III), zamítl žalobu, pokud odpověď měla obsahovat text: Společnost MPM – QUALITY v.o.s. je majitelem několika ochranných známek PRIM a je oprávněna své ochranné známky užívat (výrok II a IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V).
K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. 22 Co 264/2019-75, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I a III změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavých výrocích II a IV rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaná uveřejnila v časech zpravodajství na kanálu ČT1 a ČT24 a na webové stránce odpověď žalobkyně ve znění: Odpověď společnosti APM – QUALITY v.o.s. na reportáže uveřejněné ve vysílání programu České televize dne 10. 1. 2019: „Společnost APM – QUALITY v.o.s. je majitelem několika ochranných známek „PRIM“ a je oprávněna své ochranné známky užívat. Úřad průmyslového vlastnictví nezakázal společnosti
APM – QUALITY v.o.s. používání ochranné známky „Prim“. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 10. 1. 2019 na programu ČT24 (i ČT1) ve více reportážích žalovaná informovala o soudním sporu o ochrannou známku PRIM, probíhajícím mezi žalobkyní a společností ELTON, přičemž uvedla, že Úřad průmyslového vlastnictví žalobkyni před dvěma lety užívání této ochranné známky zakázal. Žalobkyně v reakci na reportáž vyzvala žalovanou k uveřejnění odpovědi citované shora, což žalovaná odmítla s tím, že nejsou dány zákonné předpoklady pro její uveřejnění. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně je zapsána jako vlastník ochranné známky PRIM pod různými čísly, přičemž Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 7. 4. 2014 prohlásil za neplatnou její ochrannou známku č. 165917 ve znění PRIM, a č. 311604, která je neplatná pro přístroje v rozhodnutí vymezené, včetně hodinářských výrobků. Po právní stránce soudy posuzovaly věc podle §35 a §37 až §39 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o vysílání“). Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že požadované znění odpovědi nesplňuje náležitosti stanovené §35 a násl. zákona o vysílání. Z požadované odpovědi není zřejmé, jakého konkrétního pořadu se týká, což nelze pominout vzhledem k tomu, že dne 10. 1. 2019 byly žalovanou odvysílány minimálně dvě reportáže týkající se žalobkyně, avšak výroky, na které je odpověď činěna, zazněly jen v jediné reportáži odvysílané v pořadu Studio 6 (nezazněly v Událostech vysílaných od 19:00 hod). Z odpovědi dále nevyplývá, ke kterému tvrzení se vztahuje (na jaké sdělení reaguje). Proto odvolací soud uzavřel, že odpověď v požadovaném znění by nemohla naplnit svůj účel; diváci by si jen těžko mohli uvědomit (i vzhledem k uplynulé době), čeho se odpověď týká a co se jí sleduje. Žalovaný pak není povinen za žalobce určovat jakého tvrzení či pořadu se týká a nemůže to činit ani soud vázaný žalobním petitem. Na doplnění uvedl, že ani v případě úspěšnosti žaloby nebyl by důvod k uveřejnění odpovědi na internetových stránkách žalované, neboť v takovém případě by odpověď byla uveřejněna v příslušném pořadu a diváci sledující program žalované na internetu by se tak mohli seznámit i s odpovědí.
Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky, zda konkrétní označení pořadu, v němž bylo zveřejněno sporné tvrzení, musí být uvedeno v textu požadované odpovědi, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 130/2010 namítá, že konkrétní označení pořadu musí být uvedeno v žádosti o odpověď, nikoliv v samotném znění textu odpovědi. Domnívá se, že splnila všechny zákonné předpoklady pro uveřejnění odpovědi, neboť v žádosti ze dne 4. 2. 2019 označila pořad STUDIO 6 na ČT 1. Judikatura odkazovaná odvolacím soudem (sp. zn. 30 Cdo 2612/2006) je podle ní překonána technologickým vývojem, společenskou recepcí televizního vysílání ve prospěch streamování a online přístupu k pořadům. Za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou pak označila, jakým způsobem a v jakém médiu má probíhat zveřejnění odpovědi poškozené osoby, jestliže vadné sdělení bylo zveřejněno v konkrétním televizním pořadu, který je přístupný široké veřejnosti na internetových stránkách žalované, kde může být neomezeně stahován, opakovaně shlédnut, odkaz na něj přeposílán atd. a nepravdivé tvrzení tak může být opakovaně rozšiřováno. Žalobkyně je přesvědčena, že v takovém případě by odpověď poškozeného měla být zveřejněna po určitou dobu na internetových stránkách provozovatele vysílání a nejedná se tak o nemístný požadavek, což žalobkyně navíc považuje i za jakousi formu omluvy, neboť při takovémto porušení jejích práv nelze využít pouze právní úpravu zákona o vysílání. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, které považuje za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalobkyně nespecifikovala pořad, jehož se týká, a samotná odpověď neuvádí skutková tvrzení na pravou míru. Navrhované znění odpovědi zamlčuje skutečnost, že slovní ochrannou známku PRIM nemůže používat pro hodinky a další hodinářské zboží. Ohledně uveřejnění odpovědi na internetových stránkách s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1870/2017 a 30 Cdo 2968/2017 uvedla, že ustanovení tiskového zákona nedopadají na zpravodajství přinášené internetem, včetně institutu odpovědi a dodatečného sdělení. Dovolání označila za nedůvodné a nepřípustné.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobců není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Účelem odpovědi, která má být uveřejněna v rozhlasovém nebo televizním vysílání podle §35 vysílacího zákona, je uvést na pravou míru skutkové tvrzení týkající se dotčené osoby, respektive neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Žalobě na uveřejnění odpovědi nemůže soud vyhovět v rozsahu, v němž navržené znění odpovědi není schopno tohoto účelu dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 25 Cdo 4322/2019). O takový případ půjde např. tehdy, pokud by uplatňovaný návrh odpovědi obsahoval logické nedostatky kompozice sdělení, zahrnoval v sobě obecné úvahy žadatele, byla v něm obsažena tvrzení, která by nebyla bezprostřední reakcí na uveřejněná sdělení, ale jednalo by se o informace relativně samostatného obsahu ve vztahu k informaci, na níž by mělo být odpovědí reagováno. Z navrženého znění odpovědi musí být patrno, k jakému uveřejněnému sdělení obsahujícímu skutková tvrzení se vztahuje, konkrétně jakého pořadu se týká (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2612/2006, nebo rozsudek ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 130/2010).
Lze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že požadované znění odpovědi nesplňuje náležitosti stanovené v §35 a násl. vysílacího zákona, neboť z jejího textu nevyplývá, která uveřejněná skutečnost má být odpovědí uvedena na pravou míru. Tento nedostatek způsobil, že uveřejněním žalobkyní požadované odpovědi by nemohlo být dosaženo sledovaného účelu. Není-li totiž zřejmé jaké skutkové tvrzení je nesprávné nebo zkreslující, nelze je odpovědí uvést na pravou míru. Navrhovaná odpověď dále neobsahuje uvedení konkrétního pořadu, v němž byla skutečnost, na níž bylo odpovědí reagováno, uveřejněna, což je v projednávané věci důležité, neboť žalovaná informovala dne 10. 1. 2019 o soudním sporu o ochrannou známku PRIM několikrát. I tento nedostatek způsobuje, že uveřejnění odpovědi by nemohlo splnit svůj účel. Je nerozhodné, že žalobkyně v žádosti o odpověď pravdu zkreslující tvrzení, na něž odpověď reaguje, uvedla, stejně jako pořad, v němž byla uveřejněna citovaná věta, na niž odpověď reaguje (Studio 6 na ČT1). Postrádá-li samotná odpověď tyto podstatné údaje a není-li žalovaná povinna a soud oprávněn odpověď o podstatné údaje doplňovat, je její zveřejnění neúčelné. Odvolací soud věc posoudil zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, proto dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. může založit jen taková otázka, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013). Jestliže odvolací soud své rozhodnutí na řešení právní otázky, jakým způsobem a v jakém médiu má být zveřejněna odpověď poškozeného, jestliže vadné sdělení bylo zveřejněno v konkrétním televizním pořadu, který je přístupný široké veřejnosti na internetových stránkách povinného subjektu, vzhledem ke svému právnímu závěru nezaložil, není dovolání z tohoto důvodu přípustné. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku obiter dictum zmínil, že nárok na samostatné uveřejnění odpovědi na internetových stránkách nepovažuje za důvodný proto, že v případě úspěšné žaloby o uveřejnění odpovědi, byla by odpověď v příslušném pořadu zveřejněna i v internetovém vysílání.
Napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. 4. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu