ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2391.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2391/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví České republiky, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o zaplacení 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 22 C 34/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2004, č. j. 22 C 34/2004-21, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou proti Ministerstvu zdravotnictví České republiky, doplněnou podáním ze dne 20. 2. 2003, domáhal náhrady za ztrátu na výdělku, která mu měla vzniknout poškozením zdraví v důsledku nemoci z povolání, která však z důvodu ztráty jeho zdravotnické dokumentace nebyla jako nemoc z povolání uznána.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 7. 2004, č. j. 22 C 34/2004-21, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované Ministerstvo zdravotnictví České republiky je pouze organizační složkou státu a jako takové není právnickou osobou, není způsobilé být účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. §104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že jím uvedené označení žalovaného soudy běžně užívaly a že případný nedostatek byl odstraněn usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2004. Nedostatek procesní způsobilosti účastníka je totiž vadou neodstranitelnou, navíc označení žalovaného v záhlaví usnesení Vrchního soudu v Praze bylo opravným usnesením tohoto soudu ze dne 16. 12. 2004 opraveno na „Ministerstvo zdravotnictví ČR, se sídlem Praha 2, Palackého nám. 4.“
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že žalobu si sepisoval sám, vyplývá z ní jeho neuspokojivá finanční situace a rovněž důvod, pro který označil žalovaného jako „Ministerstvo zdravotnictví České republiky“. Ve vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 6. 2002 je totiž uvedeno, že „věcná příslušnost je Ministerstvo zdravotnictví ČR“ a žalobce si z toho dovodil, že je nutno zažalovat toto ministerstvo. Namítá, že nebyl soudem prvního stupně poučen o správném označení účastníka řízení, jak to vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, a tím, že soud řízení zastavil bez toho, že mu umožnil provést změnu označení žalovaného, zkrátil ho na jeho právu na spravedlivý proces. Odvolací soud pak toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil, čímž v odpírání žalobcova práva na spravedlivý proces pokračoval. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání podané žalobcem považuje za zcela bezdůvodné. Žalobce označil jako žalovaného organizační složku státu, která nedisponuje vlastní právní subjektivitou a není způsobilá být účastníkem řízení, přičemž se jedná o neodstranitelný nedostatek v podmínkách řízení. V této souvislosti žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Jc 211/2002 a 21 Cdo 366/2002. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, jde o vadu žaloby a je to důvodem k postupu podle §43 o. s. ř., nikoliv k zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. O vadné podání ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. jde nejen tehdy, neumožňuje-li označení účastníka v žalobě jeho přesnou identifikaci, či v jeho označení došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, ale i tehdy, je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, tedy jestliže obsah žaloby vzbuzuje pochybnosti o tom, zda žaloba směřuje proti tomu, kdo podle skutkových tvrzení v žalobě je odpovědným subjektem. Podle §104 o. s. ř. soud postupuje v případě, že byl žalovaný řádně označen a nejsou pochybnosti o tom, kdo má být žalován; v takovém případě je postup podle §43 o. s. ř. vyloučen.
Jestliže je z obsahu žaloby zřejmé, že směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř. a je třeba účastníka řízení postupem podle ust. §43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání (obdobně srov. Nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 286/03).
V daném případě v žalobě, podané soudu dne 17. 12. 2002, kterou se žalobce kromě náhrady nemajetkové újmy domáhal zaplacení částky 15.000,- Kč měsíčně od 22. 12. 2002, je jako žalovaný označeno ministerstvo zdravotnictví s uvedením svého sídla, avšak zároveň v bodu V. žaloby je uvedeno, že „odpovědnost za vše má stát.“ Z toho je zřejmé, že žaloba obsahuje logický rozpor mezi označením žalovaného a žalobním tvrzením o tom, kdo žalobci odpovídá za škodu, jejíž náhrady se domáhá. Již to mělo vést soud prvního stupně k výzvě, aby žalobce odstranil pochybnosti o tom, kdo má být žalován. I když advokát zastupující žalobce v podání ze dne 22. 8. 2003 uvedl jako žalovaného ministerstvo zdravotnictví, nelze přehlédnout, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení označil za žalovaného Českou republiku-ministerstvo zdravotnictví a projevil tak snahu upřesnit označení žalovaného. Za této situace již nebylo třeba žalobce vyzývat k odstranění vad podání, nýbrž dát mu příležitost k jednoznačnému upřesnění označení žalovaného.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů není správné, proto je dovolací soud zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu