ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2471.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2471/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně ANMA, spol. s r. o. , IČO 43001475, se sídlem Praha 3, nám. W. Churchilla 2, zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem Praha 3, Vinohradská 126, proti žalovanému Bytovému družstvu Hadovka , IČO 00540901, se sídlem Praha 6, Evropská 35/1691, zastoupenému JUDr. Marillou Kokešovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Husitská 344/63, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 388/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č.j. 23 Co 518/2012-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.259,20 Kč Kč k rukám Mgr. et Mgr. Patrika Tauera, advokáta se sídlem Praha 3, Vinohradská 126, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 52.500,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku porušení nájemní smlouvy ze dne 25. 10. 2000, na základě níž měla být umístěna světelná reklama na střeše bytového domu žalovaného.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2013, č.j. 23 Co 518/2012-258, k odvolání žalovaného rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 7. 2012, č.j. 28 C 388/2004-217, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 10. 2012, č.j. 28 C 388/2004-240, potvrdil ve výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 52.500,- Kč, a ve výrocích ohledně příslušenství a nákladů řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jeho potvrzujícímu výroku I., podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jež má spočívat v chybném posouzení platnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu nájmu. Namítá též nesprávné posouzení základních předpokladů odpovědnosti za škodu, neboť se žádného protiprávního jednání nedopustil, jelikož ze smlouvy jednoznačně nevyplývá, jaká část plochy domu je bezkolizním poskytnutím předmětu nájmu jinému nájemci. Vytýká soudům, že se v řízení nevypořádaly s námitkou písemné výpovědi předmětné smlouvy ke dni 29. 10. 2002 žalovaným. Dovolatel namítá neúčinnost smlouvy, jelikož stranám ze smlouvy nevznikla žádná práva ani povinnosti. Dovolatel vznáší výhrady ke znaleckému posudku vypracovanému znalcem Ing. Janem Kroupou před zahájením řízení, zejména jeho závěru, že „plochy jsou jednoznačně definovány obrazovou přílohou této nájemní smlouvy“. Uvedený znalecký posudek označil za účelový, tendenční a jednoznačně stranící žalobkyni. Podle dovolatele nedošlo z jeho strany k porušení jakékoli smluvní či jiné povinnosti. Jelikož řízení o vydání stavebního povolení bylo zastaveno, lze jej kdykoliv znovu zahájit a stavební povolení získat, čímž zpochybňuje závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Rozporuje též výši nároku žalobkyně, zejména že tvrzená výše je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním dovolatele. Namítá, že výše vzniklé škody měla být uplatněna bez DPH, jelikož žalobkyně je plátcem DPH, proto mohla uplatnit její odpočet u správce daně. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá, příp. rozsudky soudů obou stupňů v plném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně označuje ve svém vyjádření dovolání žalovaného za nepřípustné. Námitkami uvedenými v dovolání (neúčinností nájemní smlouvy, znaleckým posudkem Ing. Kroupy, způsobem fakturace plnění či okolnostmi obstarání povolení k umístnění reklamy) se odvolací soud již zabýval; podle žalobkyně nemají hmotněprávní rozsah, jedná se o procesní důvody, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 2. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012, čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Odvolací soud při posuzování otázky, zda sporná smlouva je – co do vymezení předmětu nájmu – určitá, a tedy platná, respektoval judikaturu dovolacího i Ústavního soudu. Zde je třeba uvést, že i podle judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, nález ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/2010), která se promítá do rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, nebo rozsudek ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008), je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost zakládá, jsou-li možné oba výklady. Nutno dodat, že posuzování určitosti smlouvy je vždy individuální, záleží na úvaze soudu v nalézacím řízení, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená; k takovému závěru však dovolací soud nedospěl.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky vesměs nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o příčinné souvislosti mezi nemožností umístit světelnou reklamu na střeše žalovaného v důsledku pronájmu „části střechy“ dalšímu nájemci a existencí škody představující náklady vzniklé třetí osobě podílející se na realizaci světelné reklamy. Posouzení existence příčinné souvislosti je totiž dle ustálené judikatury dovolacího soudu otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Uplatněné dovolací námitky napadající závěry znaleckého posudku Ing. Jana Kroupy rovněž nesměřují k vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž zpochybňují správnost skutkových zjištění, na nich je založen závěr o kolizi „části střechy s plochami kolmými na Evropskou ulici, které podle smlouvy ze dne 25. 10. 2000 měla již dříve mít pronajaty žalobkyně.“
Skutkového charakteru jsou též námitky dovolatele zpochybňující náklady zaplacené v souvislosti s projektováním, zamýšlenou výrobou a instalací světelné reklamy, včetně zahrnutí DPH do výše žalovaného nároku, čímž se odvolací soud podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí.
Námitka rozporu napadeného rozsudku s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1952/2006 (správně 25 Cdo 1952/2006), není případná, neboť citované rozhodnutí se zabývá otázkou zahrnutí DPH do náhrady škody v případě, že škoda je představována náklady vynaloženými na opravu věci v majetku užívaného k podnikatelské činnosti, tedy se jedná o skutkově odlišnou věc.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu