ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2625.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2625/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně V. z. p. Č. r., proti žalované P. S., a. s., zastoupené advokátem, o 291.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 289/2003-83, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 25 Co 43/2006-97, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 25 Co 43/2006-97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 2. 11. 2005, č. j. 6 C 289/2003-83, zastavil řízení co do částky 87.408,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 24. 4. 2002 do zaplacení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, žalobu na zaplacení částky 203.952,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 24. 4. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. 6 C 289/2003-57, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2004, č. j. 25 Co 335/2004-68, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že je třeba doplnit žalobu o skutková tvrzení ohledně porušení právní povinnosti ze strany žalované a příčinné souvislosti. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zaměstnanec žalované M. S. dne 14. 12. 2000 při couvání vysokozdvižným vozíkem v prostorách provozovny žalované zranil S. R., zaměstnankyni společnosti S. Č., s. r. o. V trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 7 T 113/2001 byl M. S. zproštěn obžaloby pro tento skutek, neboť ke zranění nedošlo jeho zaviněným jednáním, nýbrž jednou z podstatných příčin této nehody bylo nedostatečné osvětlení nákladového prostoru a tmavé oblečení poškozené S. R. bez jakékoli výrazné či reflexní vesty. V souvislosti s jejím zraněním vyplatila žalující zdravotní pojišťovna smluvním zdravotnickým zařízením za poskytnutou péči částku 291.360,- Kč a na žalované společnosti se domáhá náhrady těchto nákladů. Soud věc posoudil podle §55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále též jen „ZVZP“), a dospěl k závěru, že podmínky tohoto ustanovení nebyly splněny, neboť nebylo prokázáno zaviněné protiprávní jednání žalované. Ze zprávy I. b. p. pro m. P. ze dne 20. 3. 2001 dovodil, že ze strany žalované nedošlo k žádnému porušení předpisů o zajištění bezpečnosti práce, nýbrž jedinou příčinou nehody byla skutečnost, že poškozená v době nehody neměla na sobě bundu s reflexními nášivkami, kterou pracovníci, pokud se pohybují v prostoru jízdy vozíku, mít musí.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2006, č. j. 25 Co 43/2006-97, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 203.952,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 24. 4. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Odvolací soud se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu ani s jeho právním hodnocením věci. Z provedených důkazů, zejména z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 7 T 113/2001 – protokolů o výslechu obviněného S. a svědků R., M. a V. vzal za prokázáno, že na pracovišti žalované nebyla zajištěna bezpečnost práce ve skladu, neboť v něm nebylo dostatečné osvětlení, nebyly vyznačeny cesty a nebyly zabezpečeny podmínky pro správné couvání vysokozdvižných vozíků. Žalovaná tak nesplnila podmínky české normy, která stanoví bezpečnostní předpisy pro motorové vozíky a podle níž dopravní cesty pro vozíky musí být řešeny tak, aby byla dobrá viditelnost, dopravní cesty musí být jasně vyznačeny nebo stanoveny, v provozních prostorách musí být osvětlení odpovídající intenzity, atd. Tím na straně žalované došlo k protiprávnímu jednání, zaviněnému ve formě vědomé nedbalosti, přičemž příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované je dána, neboť při splnění podmínek uvedené normy by ke škodě nemuselo dojít. Závěry uvedené ve zprávě I. b. p. pro m. P. tak zcela neodpovídaly skutkovému stavu zjištěnému v trestním řízení, na jehož základě byl řidič vozíku zproštěn obžaloby. Odvolací soud shledal všechny předpoklady vzniku platební povinnosti žalované podle ust. §55 ZVZP s tím, že rozsah uplatněné náhrady škody odpovídá částečnému zavinění poškozené S. R., která neměla v rozhodný okamžik oblečenou bezpečnostní vestu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že vycházel pouze a striktně ze svědeckých výpovědí učiněných v trestním řízení, avšak tyto svědecké výpovědi měly tendenční charakter ve vztahu ke zproštění obžaloby svého známého. Z těchto výpovědí pak odvolací soud dovodil, že žalovaná nesplnila podmínky zákonné normy upravující bezpečnostní předpisy pro motorové vozíky, a bez provedení dalších důkazů hodnotil zprávu I. b. p. ze dne 20. 3. 2001 jako irelevantní. Ačkoliv to žalovaná navrhovala, odvolací soud nevyžádal celou složku inspektorátu, týkající se předmětné dopravní nehody, ani další zprávy inspektorátu o pravidelných kontrolách pracoviště žalované. Dovolatelka namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil po stránce právní, když dospěl k závěru, že všechny předpoklady vzniku odpovědnosti podle §55 ZVZP jsou splněny. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., věc projednal podle ust. §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle ustanovení §55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění.
Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle tohoto ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Povinnost zdravotní pojišťovny zaplatit svému smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady péče poskytnuté jejímu pojištěnci je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče jejímu pojištěnci poskytnuta, zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Ustanovení §55 ZVZP jakožto speciální norma ve vztahu k ustanovením obč. zák. o náhradě škody zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištěním, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny. Znamená to, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce. V rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, třetí osoba za škodu podle §55 ZVZP zdravotní pojišťovně neodpovídá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, nebo usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1005/2003).
Z toho vyplývá, že v rozsahu, v jakém byly náklady léčení pojištěnce způsobeny nezaviněným – byť protiprávním – jednáním třetí osoby, nemá zdravotní pojišťovna podle §55 ZVZP právo na náhradu škody. Jestliže toto právo pojišťovně v určitém rozsahu vůbec nevzniklo, není k náhradě v tomto rozsahu nikdo povinen a ohledně této části nákladů vynaložených na péči hrazenou ze zdravotního pojištění nelze ani nikomu platební povinnost uložit.
Napadené rozhodnutí stojí na závěru, že kromě části připadající na spoluzavinění poškozené je podle §55 ZVZP dána plná odpovědnost žalované, ačkoliv je zřejmé, že samotné nevytvoření cest, nedostatečné osvětlení apod., tedy nedodržení bezpečnostních pravidel pro provoz motorových vozíků, nebylo tím jednáním či opomenutím, jež S. R. způsobilo škodu na zdraví. Hlavní a bezprostřední příčinou poškození zdraví S. R. byla samotná jízda zaměstnance žalované s vysokozdvižným vozíkem, který ji při couvání zranil. Právě v důsledku tohoto jednání došlo ke škodě na zdraví. Tzv. „třetí osobou“ ve smyslu §55 ZVZP, vůči níž má pojišťovna právo na náhradu nákladů vynaložených na léčebnou péči o jejího pojištěnce, může samozřejmě být i právnická osoba, jejíž zaměstnanec způsobil jinému škodu na zdraví, avšak za podmínky, že jednání tohoto zaměstnance bylo zaviněné (nedbalostní či úmyslné). Jestliže jednání toho, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkolů nebo v souvislosti s tím, bylo zaviněné, přičítá se zavinění jeho zaměstnavateli, který namísto něho odpovídá za škodu takto způsobenou, a který je tak povinen i k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu zvláštního ustanovení §55 ZVZP (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 670/2005).
Vzhledem k tomu, že jednání řidiče vozíku, jímž bezprostředně a přímo způsobil zranění poškozené, nebylo zaviněné, není ani žalovaná jakožto jeho zaměstnavatel povinna k náhradě dle §55 ZVZP. Pokud závady konstatované odvolacím soudem v oblasti zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se určitou měrou podílely na vzniku konkrétního poškození zdraví, pak ovšem pouze v tom rozsahu, v jakém škodu na zdraví poškozené způsobily či zvětšily její rozsah, může být založena platební povinnost žalované podle §55 ZVZP. Zásadně však platí, že v rozsahu, v jakém byly náklady na léčebnou péči vynaloženy v důsledku nezaviněného jednání kohokoliv, nevzniká zdravotní pojišťovně vůbec právo na náhradu škody podle uvedeného ustanovení a nelze je ani proti jakékoliv třetí osobě úspěšně uplatňovat z jiného důvodu.
Pokud jde o skutkový stav věci, podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O nesprávné skutkové zjištění ve smyslu uvedeného ustanovení se jedná v případě, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány. Skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Odvolací soud doplnil řízení listinnými důkazy z trestního spisu a nelze mu vytýkat - a nečiní tak ani dovolatelka, - že by při zjišťování skutkového stavu vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, nebo že by v jeho hodnocení důkazů byl logický rozpor. Jestliže nelze v tomto směru vytknout soudu žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že soud měl určitý důkaz hodnotit jinak apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu