ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2768.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2768/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P. e., a. s., proti žalovanému I. H., zastoupenému advokátkou, o 49.240,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 111/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2004, č. j. 11 Co 76/2004-75, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2004, č. j. 11 Co 76/2004-75, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. prosince 2003, č. j. 14 C 111/2002-41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 12. 2003, č. j. 14 C 111/2002-41, zamítl žalobu na zaplacení částky 49.240,90 Kč s příslušenstvím, které se žalobkyně domáhala na žalovaném z důvodu neoprávněného odběru elektřiny, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že žalovaný měl na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 1999 pronajaty nebytové prostory v přízemí domu v Ž. ulici č. 3/1688 v P., dne 26. 10. 1999 uzavřel se žalobkyní smlouvu o dodávce elektrické energie do tohoto odběrného místa a byl tam osazen elektroměr. Ke dni 31. 5. 2000 žalovaný vypověděl nájemní smlouvu, dne 11. 4. 2000 předal pronajímateli nebytové prostory a zaznamenali si spotřebu elektrické energie. Žalobce požádal žalobkyni dne 2. 5. 2000 o ukončení dodávky elektrické energie k datu 11. 4. 2000 a když zaměstnanec žalobkyně se dostavil dne 5. 5. 2000 na odběrné místo, zjistil závadu na cejchovních plombách a chybějící kryt rozvaděče jističů. Žalovanému byla vyúčtována spotřeba elektrické energie ke dni 5. 5. 2000 a dále na něm byla požadována náhrada škody za neoprávněný odběr elektřiny, vyčíslená dle vyhlášky č. 169/1995 Sb., celkem v částce 49.240,90 Kč. Soud dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu §409 odst. 1 obch. zák. o dodávce elektrické energie podle zákona č. 222/1994 Sb., v níž byla stanovena povinnost žalovaného řádně pečovat o měřicí zařízení, aby nedošlo k jeho poškození nebo odcizení, a sledovat jeho řádný chod. Toto ustanovení shledal soud neplatným podle §37 odst. 2 obč. zák., neboť nebylo v moci žalovaného ochránit před poškozením elektroměr instalovaný na společné chodbě, takže tuto povinnost nemohl splnit. Protože nebylo prokázáno, že by žalovaný poškodil elektroměr nebo že by porušil jinou povinnost vyplývající z kupní smlouvy, soud neshledal uplatněný nárok důvodným.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2004, č. j. 11 Co 76/2004-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o neplatnosti ujednání ve smlouvě o dodávce elektřiny, ukládajícím žalovanému povinnost pečovat o měřicí zařízení, neboť je tím požadováno nemožné plnění, a tato povinnost nevyplývá ani ze zákona č. 222/1994 Sb., jehož ust. §17 odst. 4 pouze zakazuje jakkoliv zasahovat do měřicího zařízení bez souhlasu jeho vlastníka. Ust. §22 odst. 1 písm. d) tohoto zákona sice definuje neoprávněný odběr elektrické energie a stanoví fikci vzniku škody na straně dodavatele, avšak nezakládá objektivní odpovědnost odběratele. Protože žalovaný žádnou svou povinnost vyplývající ze smlouvy nebo ze zákona neporušil a nebylo prokázáno, že by poškodil měřicí zařízení, nebyly splněny předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu škody podle ust. §420 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že smluvní ujednání povinnosti žalovaného pečovat o měřicí zařízení je neplatné, neboť okolnost, že měřicí zařízení se nachází na společné chodbě domu, není důvodem neplatnosti tohoto smluvního ujednání. Žalovaný ostatně již při uzavírání smlouvy o dodávce elektřiny dne 26. 10. 1999 věděl, že bude muset o měřicí zařízení stanoveným způsobem pečovat, a že se toto zařízení nachází na společné chodbě, tedy na místě veřejně přístupném. Plnění této povinnosti nepovažoval za nemožné a nevyužil ani ustanovení č. 6 smlouvy zvané „zvláštní ujednání“, kde mohl svoji povinnost pečovat o elektroměr specifikovat. Uvádí, že soudy vyložily obsah termínu „péče o měřicí zařízení“ příliš široce, neboť je tím chápána pouze péče preventivní, spočívající ve vizuálních kontrolách zařízení odběratelem a nahlášení příp. poruch nebo poškození dodavateli. Poukazuje dále na to, že podle §17 odst. 4 a 5 zákona č. 222/1994 Sb. má dodavatel právo jednotlivé části měřicího zařízení zajistit proti neoprávněné manipulaci, a že v ust. §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. (na něž navazuje vyhláška č. 169/1995 Sb.) je definován „neoprávněný odběr“. Jestliže jsou prokázány zákonné předpoklady tohoto ustanovení, nastává zákonná fikce vzniku škody. Protože bylo prokázáno, že žalovaný odebíral elektřinu na odběrném místě, které mělo poškozené měřicí zařízení, nastala zákonná fikce, podle níž žalovaný odpovídá za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že z ust. §17 odst. 4 zákona a §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. nelze dovodit jeho objektivní odpovědnost za škodu bez ohledu na zavinění, nýbrž je nutno, aby žalobkyně v řízení prokázala splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu podle ust. §420 obč. zák., tedy porušení povinnosti na jeho straně, vznik škody a příčinnou souvislost se vzniklou škodou, včetně jeho zavinění jak ve vztahu k porušení povinnosti, tak ve vztahu k vzniklé škodě. Poukazuje na to, že ze strany žalobkyně nebyly vytvořeny vhodné podmínky pro to, aby mohl pečovat o měřicí zařízení, které se nacházelo na společné chodbě v činžovním domě, a bylo tak po něm požadováno nemožné plnění, neboť nemohl zajistit nepřetržitý dozor měřicího zařízení. Proto je toto smluvní ujednání neplatné podle ust. §37 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným osobou s právnickým vzděláním ve smyslu ust. §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je i důvodné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro otázku aplikace obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody na uplatněný nárok dodavatele na náhradu škody způsobené mu neoprávněným odběrem elektřiny.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval za zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Protože základní práva a povinnosti smluvních stran v jejich závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005), je třeba také z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve – neobsahuje-li zvláštní právní úprava řešení určitých otázek - lze aplikovat předpis obecný.
Vzhledem k době, po kterou žalovaný odebíral elektřinu na základě smlouvy o její dodávce ze dne 26. 10. 1999, řídí se nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené jí neoprávněným odběrem elektřiny zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., (dále jen „zákon“), a vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění pozdějších předpisů (na níž odkazuje ust. §22 odst. 2 zákona).
Případy neoprávněného odběru elektrické energie jsou definovány v ustanovení §22 odstavci 1 písmeno a) až d) zákona č. 222/1994 Sb., podle nějž neoprávněným odběrem elektřiny je a) odběr bez uzavřené smlouvy nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou, b) odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, c) odběr bez měřícího zařízení nebo měřícím zařízením, které v důsledku zásahu odběratele odběr buď nezaznamenává, nebo zaznamenává odběr menší než skutečný, d) odběr měřícím zařízením, které nebylo připojeno dodavatelem nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci.
Za stavu, kdy v řízení byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci [správnost zjištěného skutkového stavu nepodléhá vzhledem k přípustnosti dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolacímu přezkumu], a byla tak naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle §22 odst. 1 písm. d) cit. zákona, nelze uplatněný nárok dodavatele posuzovat z hlediska ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, jež by vznikla porušením povinnosti odběratele pečovat o měřicí zařízení (§420 obč. zák.). Základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě skutečné škody a ušlého zisku, nýbrž se stanoví podle uvedených zvláštních právních předpisů.
Odvolací soud proto nesprávně aplikoval §420 obč. zák. na daný skutkový stav. Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci byl tedy uplatněn důvodně.
Protože z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dovolání důvodné, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení jakož i o náhradě ostatních nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozsudku.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2006
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu