ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3042.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3042/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. Š. , zastoupeného Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 335, proti žalovanému statutárnímu městu Hradec Králové , se sídlem magistrátu v Hradci Králové, Československé armády 408/51, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s. , Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 231.636 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 438/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2016, č. j. 24 Co 454/2015-305, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jany Malé, advokátky se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 335.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2016, č. j. 24 Co 454/2015-305, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 C 438/2012-273, kterým bylo ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. 1. 2016, č. j. 9 C 438/2012-298, žalovanému uloženo zaplatit žalobci celkem částku 231.136 Kč s příslušenstvím představující náhradu za škodu způsobenou podklouznutím a pádem na ojedinělé a neočekávatelné ploše s náledím na zasněženém chodníku ve vlastnictví žalovaného. Dovolatel namítá, že se soudy obou stupňů vůbec nezabývaly jím tvrzeným a prokazovaným naplněním liberačních důvodů. Odvolací soud se však touto otázkou zabýval a dospěl k závěru, že liberační důvod podle ustanovení §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není dán, neboť závada ve schůdnosti se na předmětném místě vyskytovala opakovaně po dobu osmi let a v možnostech žalovaného jakožto veřejnoprávní korporace nepochybně bylo ji odstranit, což ve svém rozhodnutí srozumitelně vyjádřil.
Domnívá-li se dovolatel, že v této věci nemohlo jít o závadu ve schůdnosti, protože se jedná o běžné snížení terénu chodníku, které se vyskytuje na řadě dalších chodníků nejen v Hradci Králové, ale po celé republice, opomíjí, že ke škodné události podle skutkových zjištění odvolacího soudu nedošlo na dominantní šikmině, která slouží k bezbariérovému napojení chodníku na místní komunikaci, ale na nepatrně zalomené ploše s prohlubní, jejíž existence je i bez zasněžení zjistitelná jen se zvýšeným vizuálním úsilím.
Dovolací soud se otázkou odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle ustanovení §26 odst. 7 a §27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích opakovaně zabýval a obsah pojmu „závada ve schůdnosti“ v řadě svých rozhodnutí vyložil (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, publikovaný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, a ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3701/2009, či rozsudek téhož soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3886/2014, publikované pod C 9020, C 10755 a C 14718 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Jinými slovy řečeno, jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat. Závěr odvolacího soudu o závadě ve schůdnosti v dané věci tedy odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Za této situace je nadbytečná úvaha odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného za škodu též podle §415 a §420 obč. zák. Proto ani námitky dovolatele, že prevenční povinnost neporušil, poněvadž zimní údržbu daného chodníku nezanedbal, a žalobce mohl a měl nebezpečí uklouznutí a pádu předvídat, když místo, kde došlo k úrazu, dobře znal, které v podstatě směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, nemohou založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9.260 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající v písemném vyjádření k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., činí celkem 11.567,60 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu