ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3118.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3118/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně TERMA a. s. , se sídlem v Hradci Králové, Věkošská 106, IČO 15061663, zastoupené Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, proti žalovaným 1) P. B. , 2) P. N. , zastoupenému JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, a 3) Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, o 101.461,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 18/2008, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2012, č. j. 21 Co 17/2012-228, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2012, č. j. 21 Co 17/2012-228, se s výjimkou potvrzujícího výroku ohledně částky 26.861,- Kč, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 3. 2011, č. j. 17 C 18/2008-173, zamítl žalobu o zaplacení 101.461,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný 1) jako řidič vozidla, jehož provozovatelem byl žalovaný 2), poškodil při dopravní nehodě dne 3. 4. 2006 vozidlo žalobkyně, jíž žalovaná 3) vyplatila pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za škodu na vozidle žalobkyně v ceně opravy ve výši 259.857,- Kč. Žalobkyně požaduje náhradu škody, spočívající ve snížení prodejní hodnoty vozidla po provedení opravy. Soud dospěl k závěru, že škoda, která byla žalobkyni na jejím vozidle způsobena, již byla v plném rozsahu nahrazena, nárok na náhradu „jakési imaginární“ (teoretické) škody je neopodstatněný.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 25. 4. 2012, č. j. 21 Co 17/2012-228, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 26.861,- Kč potvrdil, ve vztahu k žalovaným 2) a 3) jej změnil tak, že jim uložil zaplatit žalobkyni 74.600,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zopakoval důkaz znaleckým posudkem Ing. Josefa Jírovce, z něhož zjistil, že obvyklá cena vozidla činila před dopravní nehodou 746.100,- Kč a po provedené opravě 671.500,- Kč, vlivem poškození tak došlo ke snížení obvyklé ceny vozidla o 74.600,- Kč. Skutečnou škodu ve smyslu §442 odst. 1 obč. zák. je podle odvolacího soudu nutné chápat šířeji, než pouze jako škodu představující náklady vynaložené na opravu věci. Podle odvolacího soudu je významné i to, zda poškozenému nevznikla újma na jeho majetku tím, že se snížila hodnota poškozené věci v důsledku opravy. Takový rozdíl je pak jistě škodou, neboť představuje snížení majetkových hodnot poškozeného, a to bez ohledu na to, zda se pokusí věc uplatnit na trhu. Na trhu automobilů je pak realitou, že dochází ke snížení tržní ceny věci již jen tím, že byla opravována. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni vedle ceny opravy vznikla i škoda, která spočívá ve snížení hodnoty jejího vozidla po opravě; druhý žalovaný za tuto škodu odpovídá přímo a povinnost třetí žalované plnit vyplývá ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná 3) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že obchodní znehodnocení, o které žalobkyni šlo, není skutečnou škodou, na jejíž náhradu by měla nárok. Újma na majetku vlastníka poškozeného vozidla nepředstavuje rozdíl mezi obvyklou cenou vozu v době poškození a částkou, za kterou by mohlo být prodáno. Občanský zákoník je postaven na principu náhrady skutečné škody a bylo by s ním v rozporu, pokud by se za skutečnou škodu považovalo hypotetické snížení prodejnosti vozidla. Okolnosti případného prodeje vozidla nemohou být promítány do výše škody, neboť se nejedná o rozhodnutí poškozeného vůz zcizit, a výše kupní ceny sjednané kupujícím nesouvisí s jednáním škůdce či se škodnou událostí, za niž nese zodpovědnost. Jelikož bylo žalobkyni uhrazeno pojistné plnění představující náhradu nákladů na uvedení vozidla do předešlého stavu, není možné přiznat nějakou další náhradu z důvodu snížené prodejnosti či obchodního znehodnocení. Navrhla proto, aby bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření sdělila, že odvolací soud provedl všechny potřebné důkazy, úplně zjistil skutkový stav a věc posoudil po právní stránce správně. Poškození vozidla je v důsledku dopravní nehody nejčastěji odstraňováno opravou, není však technicky možné dosáhnout toho, aby vlastnosti vozidla byly po opravě naprosto shodné s vlastnostmi před poškozením.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 4. 2012, podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“), a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o.s.ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolání je důvodné.
Podle obsahu dovolání žalovaná 3) polemizuje s vymezením skutečné škody podle §442 odst. 1 obč. zák., uplatňuje tedy důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014.
Podle §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do 31. 5. 2008 (v době dopravní nehody), tj. před novelou provedenou zákonem č. 137/2008 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu a) škody na zdraví nebo usmrcením, b) škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat (dále jen „věcná škoda“), c) škody, která má povahu ušlého zisku, d) účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c), v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle §9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí nebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti. Škoda se hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Podle §443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození.
Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), neboť tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, a ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007, publikované pod C 871 a C 6557 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). To platí i v případě, že je poškozena věc již opotřebená, nemající hodnotu původní nabývací ceny.
Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je ve smyslu §443 obč. zák. dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či nikoliv, neboť účelem náhrady je reparovat zmíněné snížení majetkového stavu. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady, která náleží vůči odpovědné osobě. Jestliže ovšem poškozený vozidlo nechá opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy, sestávající zpravidla z ceny provedených prací a ceny vyměněných (náhradních) dílů. Od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být případně odečtena částka odpovídající jejímu zhodnocení opravou (pokud k němu skutečně dojde) oproti původnímu stavu, jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými a znamenalo to zvýšení obvyklé ceny opravené věci. Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé tržní ceny, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. Technická hodnota je pak vyjádřením technických vlastností věci, a její zvýšení nemusí nutně znamenat zvýšení ceny obvyklé.
Z těchto důvodů může být za výši škody vzata kompletní (nezkrácená) cena opravy včetně hodnoty nového náhradního dílu, jímž byl nahrazen poškozený a již dříve opotřebený díl, jestliže ani po provedení takové opravy nedosáhla celková (tržní) hodnota vozu původní hodnoty před škodnou událostí. Oproti tomu není prostor pro odškodnění rozdílu vzniklého tím, že po provedené opravě ani s použitím zcela nového dílu se hodnota vozu nedostane na původní tržní hodnotu. Tento rozdíl bývá označován různě, nejčastěji jako obchodní znehodnocení či náhrada za sníženou prodejnost, a vychází z úvahy o snížené prodejnosti vozu po opravě. Jestliže totiž platí, že výši peněžité náhrady, vyjadřující náklady na uvedení věci do původního stavu, je třeba zjistit a stanovit objektivně a nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodnou událostí, pak škůdci nemůže jít k tíži ani ku prospěchu způsob, jímž poškozený vyřešil následky škodné události. To, že se poškozený rozhodl pro opravu (s tím, že mu bude hrazena cena opravy), nikoliv pro náhradu vyjadřující rozdíl hodnot před poškozením a po poškození (nikoliv po provedené opravě), je právě onou okolností, která se sice odvinula od škodné události, nicméně s ní již přímo nesouvisí, protože jde o vůli poškozeného, jak s poškozenou věcí naloží, tedy o okolnost mimo dosah škodného působení odpovědné osoby. Výjimkou může být případ, kdy je vozidlo jako zboží primárně určeno k dalšímu prodeji a kdy nedosažení předpokládané kupní ceny představuje újmu poškozeného obchodníka s vozidly; jedná se ovšem o ušlý zisk, nikoliv skutečnou škodu.
Lze tedy uzavřít, že poškozený má v první řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodne-li se pro opravu, zakládá mu to právo výběru požadovat škodu vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, to již však s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde. Kombinovat oba přístupy tak, že k ceně opravy se ještě přičte rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě, však již znamená přihlížet ke skutečnostem se škodnou událostí nesouvisejícím. Jestliže totiž cena opravy odpovídá tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel.
Není tedy správný právní závěr odvolacího soudu, že rozdíl mezi obecnou cenou vozidla žalobkyně před poškozením a částkou, za kterou může být po provedené opravě případně prodáno, představuje v dané věci skutečnou škodu na vozidle. Nejvyšší soud proto jeho rozsudek ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu