ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3711.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3711/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: JUDr. Ing. E. D. C. , zastoupená Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem v Praze 10, Bulharská 1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, IČO 00020478, a 2) Lesy České republiky s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 19, IČO 42196451, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 209/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 7 Co 313/2015-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2015, č. j. 7 Co 313/2015-226, není podle §237 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Především je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 449/2005, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že pokud zpevněná lesní cesta na pozemku určeném k plnění funkcí lesa vykazuje současně znaky účelové komunikace podle §7 odst. 1 silničního zákona, podléhá stejně jako ostatní účelové komunikace režimu tohoto zákona, včetně jeho §19 odst. 1, upravujícího tzv. obecné užívání pozemních komunikací. V projednávané věci bylo klíčové posouzení míry prevenční povinnosti, kterou lze po druhém žalovaném požadovat při údržbě lesní cesty, na které dovolatelka spadla z jízdního kola a utrpěla zranění. Soudy obou stupňů pak podrobně vysvětlily svůj závěr, že žalovaní prevenční povinnost neporušili. Namítá-li dovolatelka, že pasivní legitimaci první žalované lze dovodit z rozhodnutí ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1220/2010, ve kterém Nejvyšší soud vyložil, že vlastník komunikace nemůže smluvně převést svou odpovědnost na jiný subjekt, nejde o rozhodnutí použitelné, neboť v projednávaném případě bylo nakládání s lesy na druhého žalovaného převedeno na základě zákona (§4 odst. 1 lesního zákona), a to se všemi právy a povinnostmi (tj. včetně případné odpovědnosti za škodu). Nelze dovodit ani rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou rozhodnutími sp. zn. 25 Cdo 2819/2011 a 25 Cdo 374/2008, v nichž šlo o odlišnou skutkovou situaci, a to o škodu způsobenou na značené cyklostezce pádem oslabeného stromu a o pád vánočního stromu na náměstí, nikoliv tedy o pád cyklisty z kola při jízdě po lesní cestě. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu