ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3908.2016.2
sp. zn. 25 Cdo 3908/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem Vimperk, 1. máje 144, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. , IČO 26068877, se sídlem České Budějovice, Boženy Němcové 585/54, zastoupené JUDr. Františkem Šimákem, advokátem se sídlem České Budějovice, Tylova 4, o 240.000 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 100/2012, o dovolání zástupkyně žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, se neopravuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, opravil dle §164 o. s. ř. své usnesení ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, kterým byla ustanovené zástupkyni žalobce přiznána odměna za zastupování. Opravou byla snížena částka odměny s poukazem na ustanovení §12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), které v opravovaném usnesení nebylo omylem soudu aplikováno.
K odvolání zástupkyně žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze závěru, že k institutu rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle §140 odst. 2 o. s. ř. je třeba přistupovat specificky, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení, rozhodnutí soudu, kterým mu je přiznána odměna, je doručováno pouze jemu a jedině on má možnost podání opravného prostředku proti takovému rozhodnutí. Není zde tedy žádný opravný prostředek, který by byl dán státu a dával mu možnost změny takového rozhodnutí soudu prvního stupně, které je věcně nesprávné (v neprospěch státu). S ohledem na judikaturu Ústavního soudu, podle které nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad, je v situaci, kdy ani odvolatelka nezpochybňuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí a rozdíl v přiznaných částkách činí 63.000 Kč, s ohledem na princip spravedlnosti a slušnosti namístě uzavřít, že se postup soudu prvního stupně podle §164 o. s. ř. nemíjí s účelem tohoto ustanovení zákona.
Usnesení odvolacího soudu napadla zástupkyně žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolacím důvodem je, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle dovolatelky umožňuje §164 o. s. ř. pouze opravu chyb v psaní a počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností. Za zjevnou nesprávnost přitom nelze považovat situaci, kdy soud rozhodne o náhradě nákladů řízení podle jiného předpisu, než rozhodnout měl, či podle jeho jiného ustanovení. Soud je navíc svým rozhodnutím vázán (§170 odst. 1 a §156 odst. 3 o. s. ř.). Odkazuje-li odvolací soud v dané věci na princip spravedlnosti a slušnosti, má dovolatelka za to, že naopak byl porušen princip právní jistoty a stability práva a právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – žalobci ustanovenou zástupkyní (§240 odst. 1 o. s. ř.), fyzickou osobou, mající právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. a je důvodné, když se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.
Podle §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty §164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle §164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§156 odst. 3 a §170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněného pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, usnesení ze dne 20. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).
V daném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, postupem podle §164 o. s. ř. neopravoval zjevnou nesprávnost v usnesení ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky (a jehož výrok je v souladu s jeho odůvodněním), nýbrž posoudil věc podle jiného (dalšího) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které při původním vyčíslení odměny přehlédl, což vedlo ke změně již dříve přiznané výše odměny za zastupování. K takové nápravě omylu soudu v aplikaci práva představující změnu obsahu opravovaného rozhodnutí však ustanovení §164 o. s. ř. sloužit nemůže.
Je pravdou, že rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle §140 odst. 2 o. s. ř. je specifickým institutem, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení a pouze on má možnost podání opravného prostředku. Prolomit obecnou zásadu, že soud je zásadně vázán svým usnesením, však nelze tím, že soudu, který v těchto případech platí z prostředků státního rozpočtu hotové výdaje a odměnu ustanoveným advokátům, by byla dána možnost změny těchto svých rozhodnutí postupem podle §164 o. s. ř. s poukazem na princip spravedlnosti a slušnosti. Bylo by tím nepřípustně zasaženo do principu právní jistoty, vázanosti soudu vlastním rozhodnutím a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jimž je třeba při porovnání významu uvedených konkurujících si principů dát v posuzované situaci přednost.
Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [§243d písm. b) o. s. ř.], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení úspěšná dovolatelka nebyla zastoupena a náklady jí nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu