ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4221.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4221/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jugoslávská 14, proti žalovanému Lesy České republiky, s.p., se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106, IČO: 42196451, o 76.339,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 228/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2009, č. j. 15 Co 236/2009-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 10 C 228/2008-80, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 54.622,- Kč s příslušenstvím, řízení co do 8.062,- Kč s příslušenstvím zastavil, žalobu ohledně 13.655,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 15. 2. 2006 zaparkoval své vozidlo před domem č.p. 550 v Nejdku, jehož vlastníkem je Česká republika a právo hospodařit s ním má žalovaný. Se střechy tohoto domu spadl sníh a led na čelní sklo zaparkovaného vozidla a za toto poškození vozu žalobce požaduje náhradu škody. Soud uzavřel, že žalovaný porušil prevenční povinnost dle §415 obč. zák., když nezajistil, aby nedošlo ke škodě na majetku žalobce, a shledal spoluzavinění v rozsahu 25% na straně žalobce, který i přes mimořádně nepříznivé klimatické podmínky vozidlo zaparkoval na místě, kde hrozilo jeho poškození. Námitku promlčení posoudil jako nedůvodnou, neboť žalobce se dozvěděl o tom, kdo škodu způsobil a že mu škoda vznikla, až k okamžiku, kdy uhradil náklady na opravu vozu, tedy dne 10. 3. 2006. Od tohoto data počala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba a s ohledem na datum podání žaloby není nárok žalobce promlčen.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 15 Co 236/2009-102, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 54.622,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně dovodil, že žalobce měl nepochybně povědomost o tom, kdo je vlastníkem či správcem domu zodpovědným za způsobenou škodu následkem zanedbání potřebné údržby, neboť se druhý den po škodné události obrátil v tomto smyslu na žalovaného, a o výši škody se žalobce dozvěděl nejpozději dne 21. 2. 2006 ze zakázkového listu č. 26000239, v němž je uvedena předpokládaná cena opravy v částce 70.000,- Kč, která se příliš neliší od skutečné ceny opravy. Subjektivní promlčecí doba tak v tomto případě uplynula dne 21. 2. 2008, tedy před podáním žaloby dne 27. 2. 2008. Odvolací soud uzavřel, že nárok žalobce na náhradu škody je promlčen. Výjimečné okolnosti, pro něž by vznesení námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy, neshledal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítá, že odvolací soud posoudil věc nesprávně, protože nepřihlédl ke skutečnosti, že v den předání vozu do opravy žalobce ještě neznal úplný rozsah škody, konkrétně cenu nákladů na dopravu náhradním vozidlem, které k výkonu svého podnikání potřeboval, a není rozhodné, že tento nárok v žalobě neuplatnil. Uvádí, že žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy, když přes příslib bezproblémové náhrady škody ničeho neučinil a nakonec uplatnil námitku promlčení. Právnímu zástupci žalobce dal falešný příslib mimosoudního řešení až po vyjádření pojišťovny, ačkoliv později bylo zjištěno, že dům pojištěn není. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 22. 6. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nesprávné právní posouzení věci, které je dovolatelem uplatněno jako dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného odvolací soud neshledal v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.
Je třeba vycházet z toho, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 292/2003, popř. ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.
Žalobce z hlediska aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. poukazuje na to, že ho žalovaný ujišťoval o bezproblémovém nahrazení škody a následně situaci zneužil vznesením námitky promlčení v soudním řízení. Žalobci však nic nebránilo uplatnit včas nárok u soudu a okolnost, že příliš dlouho spoléhal na příslib žalovaného, neznamená, že vznesení námitky promlčení lze kvalifikovat jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Další skutkové okolnosti namítané v dovolání nejsou součástí skutkových zjištění soudů obou stupňů, a proto k nim nelze ani v dovolacím řízení při prověřování správnosti právního posouzení věci přihlížet. Skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v řízení před soudem prvního stupně, případně též před odvolacím soudem, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn, a v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že promlčení se posuzuje vždy odděleně ve vztahu k jednotlivým nárokům se samostatným skutkovým základem, byť by se jednalo o nároky na náhradu škody z jedné škodné události, nemá pro právní posouzení námitky promlčení význam, zda a kdy se poškozený dozvěděl o vzniku a výši jiné majetkové újmy (náklady na dopravu náhradním vozidlem) než té, jejíž náhrada je požadována. Ani z hlediska této námitky nelze odvolacímu soudu vytýkat pochybení při právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu