ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5108.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 5108/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČO: 00064581, zastoupenému JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO: 45272956, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. 15 Co 133/2015-249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. 15 Co 133/2015-249, není podle §237 o.s.ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že žalobce upadl dne 10. 1. 2010 na chodníku nacházejícím se na parcele ve vlastnictví žalovaného města a utrpěl úraz levé nohy; dovodil, že nešlo o závadu ve schůdnosti ve smyslu §26 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť stav celého chodníku odpovídal povětrnostní situaci (třídenní sněžení), a není proto možné dovodit objektivní odpovědnost podle §27 tohoto zákona. V souladu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudku dovolacího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 580/2014, se zabýval také obecnou odpovědností žalovaného za péči o stav komunikace. Podle odvolacího soudu nedošlo k porušení povinnosti tzv. generální prevence ve smyslu §415 obč. zák. ani pravidel pro zimní ošetřování chodníků, která jsou obsažena ve vyhlášce č. 39/1997 Sb. hl. města Prahy, o schůdnosti místních komunikací (dále jen „vyhláška“); to plyne z dokazování, zejména ze svědecké výpovědi pracovníka provádějícího údržbu, který podrobně popsal průběh udržovacích prací. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění, která vyplývají z provedených důkazů a z nichž odvolací soud vyšel, postrádají uplatněné námitky charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o.s.ř.), resp. nesměřují k právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 os..ř. založit. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zařadil chodník, na kterém upadl, do 2. nikoli 1. kategorie ve smyslu čl. 3 vyhlášky, není v tomto případě rozhodné, do které kategorie je chodník zařazen, protože podle zjištění odvolacího soudu byl vzhledem k délce a intenzitě sněžení dodržen plán údržby chodníků obou kategorií.
Nejvyšší soudu proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalovaný by tedy měl zásadně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak náklady žalovaného hlavního města spojené se zastoupením advokátem v dovolacím řízení nebyly shledány účelnými. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu lze u statutárních měst předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (srov. nálezy ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, a ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3243/09).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu