ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.757.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 757/2022-258
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) K. V. , narozený XY, bytem XY, b) J. V. , narozený XY, bytem XY, c) J. L. , narozená XY, bytem XY, a d) E. M. , narozená XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Laubova 1729/8, Praha 3, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, o zaplacení 11 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 53/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 17 Co 255/2019-236, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 17 Co 255/2019-236, se v části výroku, kterou byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 2. 2019, č. j. 24 C 53/2017-162, o žalobě žalobce a) co do 500 000 Kč, žalobce b) co do 500 000 Kč, žalobkyně c) co do 160 000 Kč a žalobkyně d) co do 100 000 Kč, mění takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 500 000 Kč, žalobci b) 500 000 Kč, žalobkyni c) 160 000 Kč a žalobkyni d) 100 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Dovolání žalobců se ve zbývajícím rozsahu zamítá .
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím ani soudem dovolacím.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 1. 2. 2019, č. j. 24 C 53/2017-162, zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení 3 800 000 Kč, žalobce b) 3 800 000 Kč, žalobkyně c) 600 000 Kč a žalobkyně d) 2 800 000 Kč, jako peněžité náhrady za újmu způsobenou úmrtím dvou blízkých osob, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že 23. 7. 2015 při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěného u žalované, jenž sám při nehodě zemřel, zemřeli manželé A. a V. V., rodiče žalobců a) a b). Žalobkyně c) je partnerkou žalobce a), žalobkyně d) rodinnou přítelkyní a spolupracovnicí zesnulých manželů V.. Žalovaná částečně plnila na odškodnění útrap žalobců, každému z žalobců a) a b) za újmu způsobenou úmrtím A. V. uhradila 600 000 Kč, žalobkyni c) částku 200 000 Kč a žalobkyni d) částku 100 000 Kč. Stejné částky vyplatila žalobcům i za újmu způsobenou smrtí V. V. Soud vzal v úvahu kritéria vyplývající z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu sloužící k objektivizaci újmy (zejména z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, a z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14) a konstatoval, že vzájemné vztahy manželů V. a žalobců byly mimořádně intenzivní, harmonické, plné lásky, porozumění, spolupráce a pomoci a že manželé V. byli stmelujícím článkem celé rodiny. Soud vzal rovněž v potaz, že řidič, který nehodu zavinil, při nehodě zemřel a jeho pozůstalí žalobce nijak nekontaktovali. Za maximální částku náhrady v tzv. neutrálních případech obvyklých dobrých rodinných vztahů mezi zesnulými a pozůstalými vzal dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy ve Středočeském kraji za rok 2014 (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2014). Mimořádně intenzivní vztahy mezi zemřelými a žalobci v dané věci pokládal soud za důvod pro navýšení satisfakce, na druhou stranu však zohlednil, že poškození zemřeli v důchodovém věku, oba synové tak s rodiči prožili větší část života a ani jeden z nich na nich nebyl existenčně závislý. Ač žalobce a) s rodiči společně podnikal, většina podnikatelských aktivit už byla na žalobce a) převedena a druhý syn, žalobce b), měl jako soudce zcela odlišné pracovní aktivity. Zemřelí měli možnost jak svým synům, tak žalobkyni c) i žalobkyni d) předat své životní zkušenosti (pracovní i rodičovské) i svůj pohled na výchovu dětí (vnučky F.). Žalovanou vyplacené pojistné plnění tudíž podle soudu lze mít ve vztahu ke všem žalobcům za přiměřené.
Městský soud v Praze poté, co byl jeho předchozí potvrzující rozsudek v této věci zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020, rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 17 Co 255/2019-236, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně označil za dostatečná a jeho právní posouzení věci za správné a souladné s §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“). Odvolací soud s odkazem na závazný právní názor dovolacího soudu vyšel z toho, že ztráta obou rodičů (dvou blízkých osob) současně je nepochybně objektivně způsobilá přivodit člověku bolestnější prožitek než ztráta jednoho z rodičů, přičemž tento moment je rovněž třeba vyjádřit ve vyčíslení náhrady za duševní útrapy s tím spojené, a uzavřel, že s ohledem na mimořádně intenzivní vztahy mezi zemřelými a žalobci, jakož i z důvodu úmrtí obou manželů V. současně náleží žalobcům sice vyšší než základní odškodnění, které však nedosahuje částek, jež jim již byly žalovanou vyplaceny. Dobré rodinné vztahy jsou základním předpokladem pro odškodnění útrap spojených s úmrtím blízké osoby. Mimořádně vřelé a intenzivní vztahy mezi oběma zemřelými a pozůstalými, jakož i ztráta obou rodičů (respektive obou rodičů partnera a dvou přátel současně) vede k přiznání vyššího odškodnění než neutrálního, odpovídajícího v případě smrti obou rodičů částce cca 1 000 000 Kč, přičemž každému ze synů zemřelých se již dostalo 1 200 000 Kč. Obdobný závěr podle odvolacího soudu lze učinit i ve vztahu k žalobkyním c) a d), u nichž je pak třeba zohlednit, že nešlo o osoby v blízkém příbuzenském vztahu a jejich požadavky na částku 1 000 000 Kč (u družky syna zemřelých) a 3 000 000 Kč (u rodinné přítelkyně) jsou mimořádně nadnesené a neodpovídají principu proporcionality odškodnění. Náhrady přiznané žalobcům a) a b) odvolací soud porovnal s částkou přisouzenou ve věci rozhodnuté Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, v níž byla nezletilá dívka odškodněna částkou 2 400 000 Kč za smrt obou rodičů současně, přičemž i v této věci byly mezi pozůstalou a zemřelými nadstandardní citové vazby, navíc šlo o nezaopatřenou osobu nízkého věku, jíž byla v útlém věku upřena možnost života s oporou rodičů. Byla-li v nyní projednávané věci částka pro každého ze synů zemřelých oproti tomu poloviční, odpovídá to vzhledem k jejich věku principu proporcionality. Odvolací soud tedy neshledal ve vztahu k žádnému ze žalobců důvod pro navýšení náhrady nad rámec částek již uhrazených žalovanou a rozsudek soudu prvního stupně opětovně potvrdil jako věcně správný.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v celém jeho rozsahu dovoláním, jehož přípustnost dovozují z §237 o. s. ř. s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky výše peněžité náhrady vyvažující plně utrpení pozůstalých podle §2959 o. z. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, z něhož vyplývá, že při rozhodování o výši peněžité náhrady za duševní strádání pozůstalých osob je třeba zohlednit veškeré okolnosti hodné zvláštního zřetele. V daném případně je touto okolností nejen mimořádně blízký vztah žalobců k zemřelým, ale i skutečnost, že došlo k současnému úmrtí dvou blízkých osob, což ztrátu pozůstalých násobně prohlubuje. Odvolací soud se však posuzovanými kritérii ve vztahu k jednotlivým žalobcům vůbec nezabýval. Ve vztahu k synům zemřelých, žalobcům a) a b), měl soud za přiměřené odškodnění 1 200 000 Kč, jelikož přiměřené odškodnění při neutrálních vztazích by bylo 1 000 000 Kč, aniž by se zabýval mimořádností vztahů a současnou ztrátou obou rodičů. Nijak nevysvětlil, z jakého důvodu by navýšení o 20 % mělo odpovídat všem okolnostem případu a spokojil se toliko s poukazem na odškodnění přiznané ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3463/2018. Ve vztahu k žalobkyním c) a d) se odvolací soud danými kritérii vůbec nezabýval, konstatoval nadnesenost jejich požadavků, byť žalobkyně v řízení prokázaly mimořádnost jejich vztahů, a i ony ztratily dvě blízké osoby současně. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud v dané věci nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020, a navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, který podle ní dostatečně zohlednil, že šlo o současné úmrtí dvou blízkých osob, setrvala na tom, že plnění, které poskytla žalobcům, bylo přiměřené a odpovídalo okolnostem případu, a navrhla dovolání jako nedůvodné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné a je i důvodné, neboť odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
Pro účely objektivizace výše náhrady, která má zamezit libovůli ze strany soudů, byla Ústavním soudem v nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, a Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod č. 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), demonstrativním způsobem uvedena kritéria, ke kterým by měly soudy při stanovení výše náhrady újmy podle §2959 o. z. přihlédnout. Podle citovaných rozhodnutí je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce, přičemž za základní částku lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Na straně pozůstalého je pak významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a eventuálně jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Předpokládá se, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu, důvodem pro zvýšení náhrady proto mohou být vztahy mimořádně blízké a kvalitní, naopak pro úvahu o nižší náhradě by měly svědčit slabší než obvyklé vazby mezi zemřelým a pozůstalou osobou. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Pro úplnost pak lze připomenout, že k modifikaci základní částky by mělo docházet zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli vícenásobků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4478/2018, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1497/2021). V mimořádném případě, v němž pozůstalá přišla o dvě vnoučata a o dospělou dceru, s níž ji pojil velmi blízký vztah a spolupráce při péči o postiženého bratra zemřelé, a u níž se ještě následně rozvinulo psychiatrické onemocnění, však bylo shledáno odpovídajícím navýšení náhrady na dvojnásobek základní částky za úmrtí dcery (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3084/2022).
V rozsudku ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020, uveřejněném pod číslem 39/2022 Sb. rozh. obč., dříve vyneseném v nyní projednávané věci, Nejvyšší soud zdůraznil, že je nezbytné zohlednit též současné úmrtí dvou blízkých osob, neboť zemře-li v důsledku škodní události více než jedna osoba blízká, projeví se to zpravidla ve zvýšení náhrady blízkému pozůstalému nad rámec pouhého součtu přiměřených náhrad za ztrátu každé z osob, jež zemřely. Tím spíše se toto východisko uplatní v případě úmrtí obou rodičů při stanovení náhrady za duševní útrapy pozůstalého (byť zletilého a zaopatřeného) potomka. Ztráta obou rodičů současně je nepochybně objektivně způsobilá přivodit člověku bolestnější prožitek, než ztráta jednoho z rodičů při zachování možnosti hledat oporu a lásku u druhého z rodičů, proto by náhrada za duševní útrapy spojené s jejich úmrtím měla být vyšší než součet náhrad, jež by pozůstalému náležely při úmrtí jednoho každého z rodičů (uvedené závěry poté Nejvyšší soud rozvedl např. též v rozsudku ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1694/2021).
Jakkoliv odvolací soud při stanovení výše náhrady újmy vzal správně v úvahu řadu kritérií, jež vyplývají z výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, neučinil tak zcela důsledně a své hodnotící úvahy opět adekvátně nevyložil v odůvodnění svého rozhodnutí způsobem požadovaným např. nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, na nějž Nejvyšší soud odkazoval již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020. Jak bylo vzpomenuto již výše, předpokládá se, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu, pro přiznání nižší, než výchozí částky by měly svědčit slabší než obvyklé vztahy. Byly-li tedy v řízení prokázány obzvláště úzké vazby mezi rodiči a jejich pozůstalými dospělými syny, nejedná se o předpoklad přiznání výchozí částky, ale o důvod pro její navýšení. Míra intenzity vztahů, provázanost každodenního soužití rodičů s jejich syny, rozsah společně tráveného času i sdílení podnikatelských aktivit s žalobcem a) jsou nepochybně významným důvodem pro navýšení výchozí částky. Nad rámec této skutečnosti je však třeba vzít v potaz též prohloubení ztráty pozůstalých synů tím, že přišli o oba rodiče současně, což se jeví jako další a samostatný důvod pro navýšení základní částky. Ve výsledku se tedy jedná o kumulaci dvou samostatných navýšení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí deklaroval, že přihlíží jak k mimořádné intenzitě a vřelosti vztahů, tak k prohloubení újmy současnou ztrátou obou rodičů, nicméně z odůvodnění jeho rozhodnutí není patrné, jakým způsobem oba tyto momenty promítl do výsledného stanovení přiznané odměny, respektive zda tak vůbec reálně učinil, vzhledem k tomu, že stanovil výši satisfakce ve shodné výši jako ve svém předchozím rozhodnutí v této věci (rozsudku ze dne 7. 11. 2019, č. j. 17 Co 255/2019-193), v němž se prohloubením újmy současnou ztrátou obou rodičů vůbec nezabýval (což mu byl vytknuto rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020). Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, v níž šlo o kompenzaci pozůstalé za ztrátu obou rodičů, není zcela případný, neboť v dané věci byly nezletilé desetileté dívce přiznány různé částky náhrady za ztrátu matky (1 600 000 Kč) a za ztrátu otce (800 000 Kč), jelikož vztah nezletilé ke každému z rodičů byl rozdílný, s otcem dívka nežila. Především však důvodem pro výrazné zvýšení náhrady byl nízký věk žalobkyně v době ztráty obou rodičů.
Vzhledem k tomu, že nesprávnost úvahy odvolacího soudu byla na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu představována nedostatečným přihlédnutím k veškerým prokázaným okolnostem případu a neúplným zvážením významu a vztahu veškerých kritérií pro stanovení náhrady, dovolací soud mohl o věci rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení.
Vyšel přitom ze skutkových zjištění nalézacích soudů a z předpokladu, že normu představují v zásadě dobré rodinné vztahy. Bylo-li prokázáno, že vztahy mezi žalobci a) a b) a jejich rodiči byly zcela mimořádně intenzivní, harmonické a vřelé, jde nepochybně o důvod pro stanovení vyšší než tzv. základní náhrady nemajetkové újmy způsobené úmrtím osoby blízké, kterou lze rámcově stanovit za pomoci vodítka vyplývajícího z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Okolnost, že manželé V. zemřeli ve vyšším věku a žalobci se tedy těšili z jejich společnosti až do své dospělosti, není sama o sobě důvodem pro snížení náhrady (naopak ztráta rodiče v dětském věku pozůstalého důvodem pro zvýšení náhrady nepochybně je). Dalším a zcela samostatným důvodem pro zvýšení náhrady žalobcům a) a b) je, jak dovolací soud již uvedl v usnesení ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1835/2020, okolnost, že žalobci ztratili současně dvě osoby blízké, a to dokonce oba rodiče [k nimž obvykle (jde-li o „normální“ vztah) jejich děti váže zcela ojedinělé pouto, s jiným druhem blízkého vztahu těžko srovnatelné]. K úmrtí manželů V. došlo v roce 2015, hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (viz též rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 404/2015), tedy za rok 2014, činila 25 686 Kč, dvacetinásobek této částky představuje 513 720 Kč. Za základní částku náhrady nemajetkové újmy způsobené ztrátou osoby blízké, s níž pozůstalého pojil běžný dobrý rodinný vztah, lze tedy vzít částku kolem 520 000 Kč. Odpovídajícím zvýšením náhrady u každého z žalobců a) a b) za ztrátu každého z rodičů z důvodu jejich mimořádně intenzivního vztahu a též proto, že jde právě o rodiče, je podle dovolacího soudu navýšení na částku 700 000 Kč. K dalšímu zvýšení náhrady je pak ještě třeba přistoupit z důvodu ztráty obou rodičů současně, přičemž dovolací soud pokládá za spravedlivé a přiměřené navýšení o 150 000 Kč za smrt každého z rodičů pro každého z žalobců a) a b). Dovolací soud uzavírá, že žalobci a) náleží náhrada nemajetkové újmy vyvolané ztrátou matky v částce 850 000 Kč a ztrátou otce v částce 850 000 Kč, a rovněž žalobci b) náleží náhrada nemajetkové újmy vyvolané ztrátou matky v částce 850 000 Kč a ztrátou otce v částce 850 000 Kč. Tyto částky se nevymykají úrovni náhrad přiznaných ve srovnatelných případech, například ve věci vedené před Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3084/2022 byla matce, která při dopravní nehodě v roce 2016 ztratila dospělou dceru, s níž ji pojil velmi intenzivní vztah, a současně dvě nezletilá vnoučata, přiznána náhrada nemajetkové újmy v částce 1 000 000 Kč za ztrátu dcery a 395 000 Kč za ztrátu každého z vnoučat.
Vzhledem k tomu, že každému z žalobců a) a b) byla žalovanou vyplacena náhrada za ztrátu každého z rodičů ve výši 600 000 Kč, dovolací soud proto podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek odvolacího soudu v části výroku, kterou byl potvrzen výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce a) o zaplacení 500 000 Kč a žalobce b) o zaplacení 500 000 Kč tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobců a) a b) zamítl.
Ve vztahu k satisfakci požadované žalobkyněmi c) a d) odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí uzavřel, že se nejedná o blízké příbuzné jako v případě žalobců a) a b), ale přesto jde o osoby s natolik mimořádnými a intenzivními vazbami k zemřelým, že je namístě přiznat i jim peněžitou satisfakci. V odůvodnění svých úvah o neopodstatněnosti požadavku na další částky, nad rámec těch, které již byly žalovanou vyplaceny [tedy 400 000 Kč žalobkyni c) a 200 000 Kč žalobkyni d)], konstatoval, že i jejich újma byla prohloubena současným úmrtím dvou blízkých osob současně, nicméně celkově požadované částky označil za nadnesené. S takovým hodnocením je sice možno v zásadě souhlasit, nelze je však pokládat za dostatečné a přiléhavé odůvodnění pro totožné rozhodnutí o výši náhrady jako v prvním rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, při němž soud nepřikládal žádnou váhu současné ztrátě dvou blízkých osob. Obecná shora vyjádřená zásada, že současná ztráta dvou blízkých osob je tíživější než ztráta jedné osoby blízké a náhrada za tuto dvojnásobnou ztrátu by proto neměla být jen součtem náhrad odpovídajících ztrátě jednoho blízkého, dopadá jak na případy blízkého příbuzenství, tak na vzdálenější vztahy. Žalobkyně c) jako družka syna zemřelých i žalobkyně d) jakožto jejich rodinná přítelkyně a spolupracovnice mohou být vzhledem k prokázaným úzkým vazbám a mimořádně kvalitním vztahům pokládány za osoby blízké, jimž úmrtí manželů V. způsobilo duševní strádání, které je důvodem pro přiznání peněžité náhrady. Její výše pochopitelně odráží skutečnost, že mezi nimi a zemřelými nešlo o pokrevní příbuzenství (žalobkyně neztratily rodiče ani vzdálenější pokrevní příbuzné), nicméně i u nich je současná ztráta dvou osob blízkých důvodem ke zvýšení náhrady, jež by jinak obvykle náležela osobám s obdobným vztahem k poškozeným (snacha, blízká přítelkyně). V případě žalobkyně d) je třeba dodat, že její nárok je založen výhradně na neobvykle úzkých a dlouhodobých vztazích se zesnulými, když mezi nimi absentuje prvek jakéhokoli příbuzenství. Přiměřenou výší peněžité náhrady za duševní strádání způsobené úmrtím A. V. proto dovolací soud shledává pro žalobkyni c) částku 280 000 Kč a pro žalobkyni d) částku 150 000 Kč a stejné náhrady pokládá pro obě žalobkyně za přiměřenou satisfakci v souvislosti se ztrátou V. V. Takto stanovené náhrady podle dovolacího soudu obstojí i v testu přiměřenosti při porovnání s náhradami pro žalobce a) a b).
Vzhledem k tomu, že žalobkyni c) byla žalovanou vyplacena náhrada za ztrátu každého z manželů V. ve výši 200 000 Kč, dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek odvolacího soudu v části výroku, kterou soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně c) o zaplacení 160 000 Kč, tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobkyně c) zamítl.
Konečně s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni d) byla žalovanou vyplacena náhrada za ztrátu každého z manželů V. ve výši 100 000 Kč, dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek odvolacího soudu v části výroku, kterou soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně d) o zaplacení 100 000 Kč, tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu dovolání žalobkyně d) zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §150 o. s. ř. Žalovaná se vzdala práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně a před soudem dovolacím bylo žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, výjimečně odepřeno, s ohledem na specifickou povahu věci, v níž výše plnění za zásah do osobnostních práv žalobců úmrtím osoby blízké závisela zcela na úvaze soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu