ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.950.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 950/2018-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. V. , zastoupený Mgr. Janem Eichlerem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1, proti žalovanému: O. F. , zastoupený JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou se sídlem Nerudova 37/32, Hradec Králové, o 180.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 106/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 193/2017-292, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 180 000 Kč představující náhradu za ztížení společenského uplatnění z důvodu vzniku posttraumatické stresové poruchy vyvolané sexuálními praktikami, které na žalobci vykonal žalovaný při hospitalizaci v nemocnici.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 193/2017-292, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru o neprokázání protiprávního jednání žalovaného, soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy správně hodnotil a dospěl poté k přiléhavým závěrům, přičemž věc taktéž správně posoudil po právní stránce. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný při provádění sexuálních praktik se žalobcem jednal proti jeho vůli, nebyla tedy splněna jedna ze zákonných podmínek odpovědnosti žalovaného za újmu, která žalobci vznikla. Dovolatel v podstatě namítá, že nebyl odpovídajícím způsobem zohledněn jeho tehdejší stav bezbrannosti i postupné zhoršování zdravotního stavu, a domnívá se, že za osobu nevěrohodnou je naopak třeba pokládat žalovaného. Na základě vlastního hodnocení provedených důkazů má za to, že bylo prokázáno protiprávní jednání žalovaného, vznik újmy i příčinná souvislost mezi nimi. Uplatněné námitky tak ovšem postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však přípustnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů, nelze podle §237 o. s. ř. založit.
Namítá-li dovolatel, že nebyly provedeny všechny navrhované důkazy a nebyly tak vypořádány všechny pro rozhodnutí významné okolnosti, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu