ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2171.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 2171/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně L. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému I. P., zastoupenému advokátkou, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 191/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2006, č. j. 19 Co 211/2006-115, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.300,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) zastavil (v důsledku zpětvzetí žaloby) řízení o určení, že právo společného nájmu účastníků k bytu č. 8, o velikosti 4 + 1 ve čtvrtém podlaží domu (správně) čp. 910, na ulici P. v B. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) zaniklo rozvodem ke dni 22. 1. 2004 a že výlučným nájemcem bytu je žalovaný (výrok I.), zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu (výrok II.), výlučnou nájemkyní bytu a členkou bytového družstva D. určil žalobkyni (výrok III.), žalovanému uložil byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
Soud prvního stupně měl za zjištěné, že žalovaný byl dne 26. 3. 1985 přijat za člena bytového družstva D., stavebního bytového družstva se sídlem v B. (dále jen „D.“), že byl veden v pořadníku uchazečů o přidělení bytu, že na svou žádost a se souhlasem představenstva D. byl převeden z dodavatelské výstavby na výstavbu „22 bytových jednotek P.“ svépomocí, že jej D. dopisem ze dne 9. 10. 1987 vyzvalo ke složení členského podílu 44.661,- Kč (sestávajícího z peněžitého plnění 17.000,- Kč – do něhož mu byl započten základní vklad 3.000,- Kč zaplacený dne 11. 4. 1985 – dále z osobního plnění v hodnotě 22.661,- Kč a z věcného plnění v hodnotě 5.000,- Kč), že na uvedený podíl zaplatil dne 21. 10. 1987 14.000,- Kč, že rozhodnutím představenstva Družstva ze dne 26. 1. 1988 došlo ke změně členského podílu tak, že jeho výše činila nadále 43.016,- Kč a že sestával z peněžitého plnění 32.016,- Kč, z osobního plnění 6.000,- Kč a věcného plnění 5.000,- Kč, že žalovaný byl vyzván k doplacení rozdílu do 31. 3. 1988, že uhradil rozdíl ve výši 15.016,- Kč dne 25. 9. 1988, že již předtím dne 28. 3. 1988 s ním D. uzavřelo smlouvu o osobním a věcném plnění na (upravený) členský podíl, že rozhodnutím představenstva D. ze dne 29. 3. 1988 mu byl přidělen předmětný byt (jehož předání se předpokládalo v roce 1991), že dne 6. 10. 1989 uzavřel manželství s žalobkyní, že v důsledku cenové liberalizace v letech 1991 a 1992 bylo ohledně stavby „22 bytových jednotek P.“ provedeno postupné zvyšování členských podílů, že členský podíl žalovaného byl definitivně navýšen až na 350.538,- Kč, že k doplacení navýšeného členského podílu došlo za trvání manželství účastníků, že rozhodnutím Úřadu městské části B., stavebního úřadu ze dne 21. 12. 1993, č.j. SÚ 3536-II/93-Fel/221K (které nabylo právní moci dne 20. 1. 1994) byla dána do užívání stavba „integrovaný bytový dům při P. v B.“, že nájemní smlouvou ze dne 25. 1. 1994 byl byt přenechán žalobkyni a žalovanému na dobu neurčitou, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2003, č.j. 53 C 47/2002-30, jenž nabyl právní moci 22. 1. 2004, že zjištěnou příčinou rozvratu manželství bylo fyzické napadání žalobkyně žalovaným (který byl za své chování trestně stíhán), že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 22 Nc 92/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 16 Co 123/2003, byly tři nezletilé děti narozené z manželství svěřeny do výchovy žalobkyně a žalovanému stanoveno výživné, že po zániku manželství mezi nimi nedošlo k dohodě o nájmu bytu.
Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalobkyni a žalovanému vznikl společný nájem k družstevnímu bytu se společným členstvím v D. ve smyslu §703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Nepřisvědčil námitce žalovaného, že mu vzniklo právo na přidělení družstevního bytu ještě před uzavřením manželství, a vyložil, že uvedené právo mohlo vzniknout teprve až poté, kdy bylo kolaudačním rozhodnutím povoleno užívání bytu, tedy když se byt stal způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Uvedl, že „nelze přidělit neexistující byt“. Uzavřel také, že uvedené právo vzniká až po zaplacení peněžitého plnění na členský podíl, jehož výše byla stanovena v definitivní podobě. Vzhledem k tomu, že kolaudační rozhodnutí k předmětnému bytu bylo vydáno až poté, kdy bylo uzavřeno manželství žalobkyně a žalovaného a že také až poté (po vyúčtování nákladů stavby) byl definitivně určen členský podíl žalovaného (jeho výše) dovodil, že žalovanému vzniklo „jakékoliv právo“ k předmětnému bytu nejdříve až za trvání manželství účastníků a že v důsledku toho se stali oba účastníci společnými nájemci družstevního bytu a společnými členy D. Jelikož po zániku manželství účastníků rozvodem mezi nimi nedošlo k dohodě o zrušení jejich práva společného nájmu a o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dalším nájemcem bytu, rozhodl o tom podle §705 odst. 1 o.s.ř. Vzal v úvahu zákonná kriteria – zájem nezletilých dětí, které byly svěřeny do výchovy žalobkyni, a stanovisko pronajímatele – a přihlédl i k příčinám rozvratu manželství a k tomu, že žalobkyně je připravena poskytnout mu za pomoci matky bytovou náhradu a upřednostnil žalobkyni jako výlučnou nájemkyni a člena Družstva.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, č.j. 19 Co 211/2006-115, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II., III. a IV. tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech za řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Na rozdíl od soudu prvního stupně však po právní stránce dovodil, že pro posouzení vzniku práva žalovaného na přidělení bytu bylo rozhodující, kdy žalovaný uhradil splatnou peněžitou část (původního) členského podílu a kdy uzavřel dohodu o osobním a věcném plnění na členský podíl. Přitom shledal nerozhodným, že v důsledku cenové liberalizace došlo k postupnému zvyšování členského podílu až na 350.538,- Kč. Vyložil, že již ze samotné podstaty svépomocné výstavby plyne, že byt má být teprve vybudován a že tedy nemůže v právním slova smyslu existovat v době úhrady peněžitého plnění na členský podíl a v době uzavření dohody o poskytnutí osobního a věcného plnění na členský podíl. Uvedené právo poskytuje členu družstva jistotu, že s ním bude uzavřena dohoda o osobním užívání k bytu (nyní nájemní smlouva). Uvedl, že „členové družstva tak mají jistotu, že nepřijdou o zaplacenou peněžitou část členského podílu a že pokud se na výstavbě podílejí jiným způsobem, že pracují na svém“. Podle §176 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 1991 (dále jen „obč. zák. do 31. 12. 1991“) nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před uzavřením manželství, vzniklo oběma manželům právo společného užívání tohoto bytu uzavřením manželství. Podle §176 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 1991 totéž platilo, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na přidělení družstevního bytu. Podle §705 odst. 2 obč. zák. platí, že nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo užívat byt zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. Odvolací soud z výše uvedené právní úpravy dovodil, že žalovanému (jemuž vzniklo právo na přidělení předmětného bytu v roce 1988 tj. ještě před uzavřením manželství) a žalobkyni vzniklo uzavřením manželství právo společného nájmu k předmětnému bytu a rozvodem jejich manželství ze zákona zaniklo a výlučným nájemcem bytu se stal žalovaný. Vzhledem k tomu, že právo společného nájmu bytu již neexistuje, zamítl žalobu na jeho zrušení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako dovolací důvod označila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Uvedla, že odvolací soud pečlivě zhodnotil vývoj práv a povinností k bytu a detailně vyhodnotil i skutkový stav. Toto zhodnocení však nemělo vyústění ve správném právním posouzení, že svědčí právo společného nájmu bytu i společné členství v D. žalobkyni i žalovanému. Namítala, že po vzniku manželství účastníků D. opakovaně rozhodovalo o zvýšení záloh na členský podíl (viz rozhodnutí představenstva ze dne 4. 10. 1991, dodatek ke smlouvě o plnění na členský podíl ze dne 8. 1. 1992, dodatek č. 2 ke smlouvě o plnění na členský podíl ze dne 7. 2. 1992, rozhodnutí představenstva ze dne 10. 9. 1992, dodatek č. 3 ke smlouvě o plnění na členský podíl ze dne 3. 11. 1992, výzva D. k doplacení navýšeného členského podílu ze dne 16. 12. 1993, podle které byla uhrazena částka 189.544,- Kč). Judikatura je postavena na „doplacení členského podílu“. Logicky je tím míněno zaplacení plné výše členského podílu a nikoliv dílčí částky – zálohy na členský podíl. Žalovaný ostatně zálohu na původně stanovený členský podíl nesložil v určené lhůtě. Nebyly tak splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o přidělení bytu
a rozhodnutí ze dne 29. 3. 1988 je nicotným aktem. Žalovaný splnil předpoklady pro vznik práva na přidělení bytu (resp. práva na uzavření nájemní smlouvy) až teprve dne 28. 1. 1994, kdy byla uzavřena nájemní smlouva k bytu. Vzhledem k tomu, že to bylo za trvání manželství, vznikl k tomuto datu nejen společný nájem účastníků k bytu ale i jejich společné členství v bytovém družstvu. Je na soudu, aby tento vztah vypořádal. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu jako věcně správný potvrzen. Poukazoval na to, že podle čl. 14 písm. c) Vzorových stanov stavebních bytových družstev u svépomocné výstavby, kde se členský podíl neplatil jen v penězích, stačila ke vzniku tohoto práva úhrada splatné peněžní části členského podílu a uzavření písemné smlouvy o jiném plnění mezi členem a orgánem družstva. Ke vzniku tohoto práva zákonná úprava nepožadovala, aby byl byt již pravomocně zkolaudovaný, a ani to není možné, neboť u svépomocné výstavby přidělený byt člen družstva teprve staví. Podle přidělovaného bytu se také určovala výše podílu ke splacení a odpracování určitých hodin, protože tyto skutečnosti závisely i na velikosti bytu. Uvedl, že zákonné ustanovení v těchto případech jednoznačně chrání majetková práva toho, kdo získal uvedené právo před uzavřením manželství. Právo na přidělení bytu do osobního užívání tak bylo vázáno na splacení počátečního stanoveného členského podílu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 dst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence takových vad nebyla namítána a vady tohoto charakteru nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Dovolatelka prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalovaný nabyl právo na přidělení bytu ještě před uzavřením manželství a že tedy právo společného nájmu bytu, které vzniklo uzavřením manželství účastníků, zaniklo jejich rozvodem a že výlučným nájemcem předmětného bytu se stal ze zákona žalovaný.
Podle §868 obč. zák. se řídí ustanovením tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992; vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před uvedeným datem se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo pro právní posouzení věci významné, zda právo na přidělení předmětného bytu vzniklo před 1. 1. 1992, bylo nutno zabývat se otázkou vzniku tohoto práva z hlediska právní úpravy platné do 31. 12. 1991.
Podle §154 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 1991 vzniklo členu stavebního bytového družstva splacením členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidělen do osobního užívání družstevní byt.
Podle §176 odst. 1 obč. zák. do 31. 12. 1991 nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před uzavřením manželství, vzniklo oběma manželům právo společného užívání tohoto bytu uzavřením manželství.
Podle §176 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 1991 totéž platilo, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů právo na přidělení družstevního bytu.
Otázka vzniku práva na přidělení družstevního bytu v návaznosti na vznik práva společného užívání družstevního bytu manžely a jejich společného členství v družstvu byla v rozhodovací praxi soudů řešena zejména ve Zprávě o rozhodování soudů o užívání družstevních bytů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj 182/82, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983. Podle právního názoru v ní vyjádřeného: „Vznik práva na přidělení družstevního bytu je ve smyslu ustanovení §154 o.z. a čl. 14 písm. c) Vzorových stanov stavebních bytových družstev vázán na okamžik, kdy člen družstva zaplatí na výzvu a ve lhůtě jím stanovené členský podíl, nebo v případě tzv. svépomocné bytové výstavby úhradou splatné částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění mezi členem a příslušným orgánem družstva“. Nejvyšší soud nezaznamenal v soudní praxi odklon od uvedeného právního názoru (srov. též např. jeho rozsudky ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 26 Cdo 797/2001, ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005 a ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1502/2006) a nemá důvodu odchýlit se od něho ani v projednávané věci.
Námitka dovolatelky, že „vznik práva na přidělení bytu byl vázán na podmínku stavebního dokončení, kolaudaci objektu a úplné splacení členského podílu“ neobstojí. Výši členského podílu představenstvo družstva určovalo před zahájením stavby poté, kdy mu byla známa výše rozpočtovaných nákladů, včetně výše příspěvků na výstavbu či dlouhodobého investičního úvěru podle příslušných předpisů s tím, že definitivní výše bude stanovena po dokončení stavby, jakmile bude známa výše skutečných nákladů. Současně bylo určeno, jaká část bude zaplacena a jaká připadne na osobní plnění člena družstva. Od tohoto okamžiku mohla (musela) být uzavřena dohoda o osobním či jiném plnění na členský podíl a byla určena výše peněžitého plnění na členský podíl. Jestliže byl na uzavření dohody o plnění a na úhradu peněžité části členského podílu vázán vznik práva na přidělení bytu, pak tím, že tyto právní skutečnosti nastaly, vzniklo bez dalšího uvedené právo a podléhá principům ochrany jednou nabytého práva. Ke stejnému řešení se přiklonil Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005. Rozhodnutí D. o přidělení bytu není pro posouzení vzniku práva na přidělení bytu relevantní a lze dodat, že se jednalo o rozhodnutí, jehož platnost soud nebyl oprávněn přezkoumávat (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977).
Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že skutečnost předvídaná ustanovením §176 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 1991, tj. vznik práva na přidělení předmětného bytu, nastala ještě před uzavřením manželství účastníků.
Současná právní úprava vzniku práva nájmu družstevního bytu již nestojí na principu přidělování bytů, ale vychází z principu smluvního (srov. §685 odst. 1 a 2 obč. zák.). Nájem družstevního bytu vzniká tedy zásadně nájemní smlouvou, a proto i ustanovení §703 odst. 2 obč. zák. upravující vznik práva společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společné členství v družstvu používá termín „vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu“. Použitou dikci je přitom nutno – s přihlédnutím k ustanovení §868 obč. zák. – vykládat podle právní úpravy platné v době, kdy toto právo vzniklo, tj. v dané věci podle §176 odst. 2 občanského zákoníku (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 259/2005).
Odvolací soud se od výše uvedeného výkladu daného ustálenou rozhodovací praxí soudů neodchýlil. Jeho právní posouzení je tak správné.
Protože žalobkyni se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu