ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2257.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2257/2019-948
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněné městské části Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 601/23, IČO 00063703, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti povinné J. V. , bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, vyklizením bytu, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 118/2011, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2019, č. j. 68 Co 410/2018-830, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 1. 2019, č. j. 68 Co 410/2018-830, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 5. 11. 2018, č. j. 34 EXE 118/2011-761, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 25. 7. 2018.
Dovolání povinné není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007, ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2511/2017], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Napadené usnesení není ani v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu, na něž poukazovala dovolatelka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3989/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006), neboť při řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu vycházejí ze stejných zásad jako výše citovaná judikatura.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu