ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3177.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3177/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Vodova 41 , se sídlem v Brně, Vodova 41, IČ: 26310562, zastoupeného Mgr. Robertem Follem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 524/31, proti žalované J. K. , advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 98/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2012, č. j. 19 Co 248/2010-142, ve spojení s usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 19 Co 248/2010-164, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2012, č. j. 19 Co 248/2010-142, ve spojení s usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 19 Co 248/2010-164, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 54 C 98/2009-77, ve spojení s usnesením ze dne 15. května 2012, č. j. 54 C 98/2009-155, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalované (a všem kdo s ní byt užívají) povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 4 nacházející se ve 2. nadzemním podlaží budovy č. p. 1749 stojící na pozemku parc. č. 3340 zapsané na LV č. 6509, pro k. ú. K. P., obec Brno, okres Brno – město, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – město“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. února 2012, č. j. 19 Co 248/2010-142, ve spojení s usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 19 Co 248/2010-164, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve znění, že předmětný byt je povinna vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalovaná, a v nákladovém výroku II. ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9.640,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Roberta Folla, MBA; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a o odměně ustanoveného zástupce žalované.
Z provedených důkazů zjistil shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Rozhodnutím představenstva bytového družstva žalobce (vlastníka předmětného domu a pronajímatele předmětného /družstevního/ bytu) ze dne 10. listopadu 2003 byla matka žalované L. Š. (nájemkyně bytu a členka bytového družstva žalobce /dále též jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“/) vyloučena z družstva. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, přičemž členská schůze bytového družstva rozhodnutím ze dne 8. dubna 2004 rozhodnutí představenstva o vyloučení potvrdila. Dne 7. července 2004 podala matka žalované u Krajského soudu v Brně žalobu na určení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva ze dne 8. dubna 2004, přičemž následně dne 14. března 2005 zemřela. V řízení o určení neplatnosti usnesení členské schůze pak bylo pokračováno s žalovanou, která sice v předmětném bytě nebydlí, avšak má tam své věci, a která podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. července 2009, č. j. 87 D 134/2005-413, nabyla členská práva a povinnosti spojené se základním členským vkladem u bytového družstva ve výši ke dni úmrtí matky, tj. ve výši 11.000,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187, bylo ve vztahu k vyloučení L. Š. z bytového družstva určeno, že je neplatné usnesení, jímž členská schůze bytového družstva rozhodla dne 8. dubna 2004 o odvolání L. Š. tak, že potvrdila předchozí rozhodnutí představenstva ze dne 10. listopadu 2003. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. července 2008, č. j. 8 Cmo 58/2008-275, citované usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a řízení zastavil. K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 30. března 2010, č. j. 29 Cdo 1158/2009-343, citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 8. března 2011, č. j. 8 Cmo 58/2008-386, pak Vrchní soud v Olomouci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187, v rozhodném výroku opět zrušil a zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 8. dubna 2004. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná znovu dovolání.
Na tomto skutkovém základě odvolací soud dovodil, že v řízení o vyklizení družstevního bytu není soud oprávněn přezkoumávat, zda vyloučení z družstva bylo platné. Je však povinen zkoumat, zda vyloučený člen uplatnil právo podle §231 odst. 4 a 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době vyloučení z družstva (dále jen „obch. zák.“). Může-li vyloučený člen postupovat podle citovaných ustanovení, resp. nebylo-li o jeho žalobě dosud pravomocně rozhodnuto, nelze mu uložit povinnost byt vyklidit. S odkazem na pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2011, č. j. 8 Cmo 58/2008-386, pak v poměrech souzené věci konstatoval, že L. Š. (posléze žalovaná) nebyla úspěšná v řízení o určení neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 8. dubna 2004 a je bezvýznamné, že proti citovanému usnesení podala žalovaná opět dovolání (o její žalobě bylo totiž pravomocně rozhodnuto a na tom nic nemění podané dovolání jako mimořádný opravný prostředek). Dále rovněž dovodil, že členství L. Š. v bytovém družstvu zaniklo jejím vyloučením (v důsledku rozhodnutí členské schůze bytového družstva ze dne 8. dubna 2004), a proto jí zanikl také nájem předmětného bytu. Jestliže se nejprve L. Š. a posléze žalované nepodařilo v následném soudním řízení rozhodnutí členské schůze zvrátit, užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu. Za této situace vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (v tam uvedeném správném znění), přičemž vyklizovací povinnost žalované nevázal – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – na zajištění bytové náhrady.
Proti rozsudku odvolacího soudu (ve spojení se shora označeným usnesením) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. Namítla, že není-li meritorně rozhodnuto, zda usnesení členské schůze je platné či neplatné, nelze presumovat jeho platnost. K závěru o neplatnosti rozhodnutí členské schůze dospěl Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187, a jeho závěry nebyly dosud věcně zpochybněny. Bylo-li proti zastavovacímu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2011, č. j. 8 Cmo 58/2008-386, podáno dovolání, měl tudíž odvolací soud řízení v dané věci přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ nebo §109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. do rozhodnutí dovolacího soudu (dále jen „první právní otázka“). Dále uvedla, že nabyla-li v dědickém řízení po matce členská práva „spojená se základním členským podílem“ , pak na ni přešlo (§706 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni úmrtí její matky – dále jen „obč. zák.“) členství v bytovém družstvu i nájem předmětného bytu (dále jen „druhá právní otázka“). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. února 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, a proto také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Druhá právní otázka byla již v soudní praxi vyřešena. V judikatuře soudů není pochyb o tom, že dědic, jemuž bylo usnesením soudu vydaným v dědickém řízení (§481 a násl. obč. zák.), potvrzeno nabytí členského podílu (členských práv a povinností spojených s členstvím) v bytovém družstvu, se stává členem družstva ke dni smrti zůstavitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod č. 16 v sešitě č. 1 – 2 z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jako universální sukcesor člena bytového družstva vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele v tom stavu, v jakém se nacházely ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné jako bylo postavení zůstavitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009, a z 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 4416/2010). V době úmrtí matky bylo tedy právní postavení žalované ve vztahu k bytovému družstvu stejné jako postavení matky. Bude-li však pokračovat řízení o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení ze dne 8. dubna 2004 (v důsledku zrušujícího výroku II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. 29 Cdo 4506/2011), je z pohledu citované judikatury předčasné se k uvedené otázce vyjadřovat ve smyslu dovolatelkou nastíněného řešení; z tohoto důvodu tato otázka zásadní právní význam mít nemůže.
S přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu lze za zásadně právně významnou pokládat první právní otázku, tj. otázku, zda řízení o vyklizení bytu má být přerušeno nejen do doby pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti usnesení členské schůze o vyloučení, nýbrž až do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl podán proti rozhodnutí odvolacího soudu v takové věci. Uvedená právní otázka, jejíž řešení dovolatelka napadla (dovolací námitkou, že bylo-li proti zastavovacímu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2011, č. j. 8 Cmo 58/2008-386, podáno dovolání, měl odvolací soud řízení v dané věci přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ nebo §109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. do rozhodnutí dovolacího soudu), totiž dosud nebyla pro tyto případy v soudní praxi vyřešena. Tím se stalo dovolání – pro řešení uvedené právní otázky – přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad ve skutečnosti tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu; uplatněné dovolací námitky jsou totiž z obsahového hlediska podřaditelné pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Předně je zapotřebí už na tomto místě zdůraznit, že soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení §231 odst. 3 a 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále jen obch. zák. (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.). Jiným postupem než postupem uvedeným v ustanovení §231 obch. zák. soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný pod č. 61 v časopise Soudní judikatura 5/2001, dále např. rozhodnutí ze dne 24. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 2331/2003, a ze dne 20. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 1132/2009). Zbývá dodat, že v ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005, a dále např. rozhodnutí ze dne 10. srpna 2005, sp. zn. 26 Cdo 2511/2004, a ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Odo 983/2006). Nelze ani přehlédnout, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněném pod č. 61 v sešitě č. 5 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura (dále rovněž v rozsudcích ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 28 Cdo 1328/2002, a ze dne 24. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 2331/2003) vyjádřil právní názor, že má-li osoba, které má být uložena povinnost vyklidit byt, zachovánu možnost postupu podle ustanovení §231 odst. 3 a 4 obch. zák. (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.), nelze o povinnosti k vyklizení rozhodnout, neboť rozhodnutím členské schůze, popřípadě soudu, může být rozhodnutí představenstva o vyloučení zvráceno; teprve po marném uplynutí lhůt pro uplatnění práva podle §231 odst. 3 a 4 obch. zák. (nyní §231 odst. 4 a 5 obch. zák.), popřípadě po právní moci rozhodnutí podle §231 odst. 4 obch. zák. (nyní §231 odst. 5 obch. zák.), lze rozhodnout o povinnosti k vyklizení bytu.
V judikatuře dovolacího soudu však nebyl dosud řešen případ, kdy o vyklizení družstevního bytu bylo rozhodováno v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o mimořádném opravném prostředku (dovolání) podaném proti pravomocnému rozhodnutí vydanému podle §231 odst. 5 obch. zák.
V této souvislosti nelze především přehlédnout, že pro mimořádné opravné prostředky je charakteristické, že směřují proti pravomocným soudním rozhodnutím. Protože podáním mimořádného opravného prostředku nedochází k suspenzi právní moci napadeného rozhodnutí, znamená to, že řízení se pokládá dnem právní moci rozhodnutí za skončené, i když rozhodnutí má být (v budoucnu) přezkoumáno soudem cestou mimořádného opravného prostředku. Občanské soudní řízení (navzdory podanému mimořádnému opravnému prostředku) tedy již neprobíhá, pravomocné soudní rozhodnutí je (i když bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem) závazné pro účastníky řízení, popřípadě též pro další osoby, stanoví-li to zákon, a v tomu odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány, a v jiném řízení je možné z něho vycházet; kdyby bylo cestou mimořádného opravného prostředku zrušeno a kdyby věc byla v novém rozhodnutí vyřešena jinak, může být v jiném řízení, v němž z něho soud nebo jiný orgán vycházel a v němž na něm založil své rozhodnutí, sjednána náprava pomocí obnovy řízení. Uvedená náprava by však mohla být vyloučena, resp. alespoň podstatně stížena, v situaci, kdy by dovolatelka předmětný byt po právní moci rozhodnutí o vyklizení ať už dobrovolně nebo nuceně vyklidila a bytové družstvo by s ním naložilo jako s bytem právně volným (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011). Protože nastíněné právní následky jsou nežádoucí, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že včasné podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu ve věci určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení z družstva je důvodem pro přerušení řízení o vyklizení bytu podle §109 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (v odvolacím řízení ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř.); přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, resp. bylo-li mu, jako v daném případě, vyhověno (viz výrok II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. 29 Cdo 4506/2011), až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení z bytového družstva.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl použit opodstatněně. Napadený rozsudek tudíž není ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud ho proto podle téhož ustanovení zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu