ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3860.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 3860/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Trutnov , se sídlem v Trutnově, Bulharská 60, IČ: 00046159, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, proti žalované I. P. , zastoupené JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská 634, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 84/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 2012, č. j. 26 Co 217/2012-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 9 C 84/2011-26, výrokem I. vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou odevzdat žalobci do patnácti dnů po zajištění přístřeší „bytovou jednotku č. 525/2 o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v prvním podlaží budovy čp. 525, 526 v T., ulici T., postavené na stavební parcele č. 1085 a 1086 v obci T., katastrální území H.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. června 2012, č. j. 26 Co 217/2012-56, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. (dále jen „potvrzující výrok“) vyjma lhůty k vyklizení bytu, v níž ho změnil tak, že ke splnění vyklizovací povinnosti určil delší – tříměsíční – lhůtu (po zajištění přístřeší); současně ho potvrdil v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že od 1. března 2011 užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr zanikl – v důsledku výpovědi žalobce (pronajímatele bytu) ze dne 8. listopadu 2010 (dále jen „Výpověď“) odůvodněné výpovědním důvodem podle §711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. a ve znění před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. (dále jen „obč. zák.“) – ke dni 28. února 2011 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Podle názoru obou soudů je tomu tak proto, že v řízení o vyklizení bytu se již žalovaná nemůže neplatnosti Výpovědi úspěšně dovolat; přitom její dřívější žaloba na určení neplatnosti Výpovědi byla – pro neodstranění vad – pravomocně odmítnuta (usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2011, č. j. 6 C 91/2010-4, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 21. března 2011, č. j. 6 C 91/2010-10).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná – nezastoupena advokátem – včasné dovolání, které následně doplnila (taktéž včasným – viz §241b odst. 3 věta druhá, část věty před středníkem, o.s.ř.) podáním zvoleného advokáta, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.
Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. června 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti napadenému potvrzujícímu výroku není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11).
Potvrzující výrok napadeného rozsudku spočívá rovněž na dovoláním zpochybněném (předběžném) právním názoru, že v řízení o vyklizení bytu se již dovolatelka nemůže úspěšně dovolat neplatnosti Výpovědi, neboť právě v důsledku nepodání včasné žaloby na určení neplatnosti Výpovědi její nájemní poměr k bytu zanikl ke dni 28. února 2011 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a je proto povinna ho vyklidit.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, dovodil, že šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůta hmotněprávní prekluzivní; nepodá-li proto nájemce žalobu podle §711 odst. 5 obč. zák. v tam uvedené prekluzivní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty (§711 odst. 2 obč. zák.) – vyklidit. K neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nelze přihlížet až v řízení o vyklizení bytu vedeném na základě žaloby pronajímatele v případech, kdy nájemce, ač povinen, byt nevyklidil. V tomto ohledu je soudní praxe ustálena, o čemž svědčí i navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu např. ze 17. prosince 2009, sp. zn. 26 Cdo 4821/2009, a z 21. září 2011, sp. zn. 26 Cdo 4904/2010. V soudní praxi není pochyb ani o tom, že pokud nájemce po zániku nájemního vztahu k bytu (resp. po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) byt nevyklidí, nezbývá pronajímateli než domáhat se jeho vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 3524/2009).
Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe), jestliže na základě ničím nezpochybněného skutkového stavu dovodil, že v řízení o vyklizení bytu se již dovolatelka nemůže úspěšně dovolat neplatnosti Výpovědi. Nelze mu proto ani důvodně vytýkat, že „nevzal v úvahu všechny skutečnosti, které mohly mít vliv na posouzení platnosti Výpovědi“ , jak to – s poukazem na okolnosti uvedené v dovolání – činí dovolatelka.
Za této situace dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 588,- Kč představující 21% DPH (§137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. března 2013
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu