ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4426.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4426/2018-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků domu XY , se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 891/4, proti žalované J. B. , bytem XY, o 18.474,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 260/2016, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. srpna 2017, č. j. 69 Co 338/2017-111, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. srpna 2017, č. j. 69 Co 338/2017-111, se mění takto: Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. února 2017, č. j. 27 C 260/2016-70, se mění tak, že žalované se pro řízení ustanovuje zástupce Mgr. Martin Začal, advokát se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. února 2017, č. j. 27 C 260/2016-70, zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Uzavřel, že u ní není naplněna již první ze dvou podmínek normovaných ustanovením §30 odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 – dále jen „o.s.ř.“) pro ustanovení zástupce, jelikož její aktuální sociální poměry nejsou natolik tíživé, aby odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků; má dostatečný příjem v podobě invalidního důchodu ve výši 9.850,- Kč, je vlastnicí několika nemovitostí a její nepříznivý zdravotní stav není spojen s vyššími výdaji. Nadto nejde o věc skutkově či právně složitou a je tudíž schopna hájit svá práva před soudem sama.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 16. srpna 2017, č. j. 69 Co 338/2017-111, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně a uvedl, že žalovaná netvrdila, natož prokázala, výjimečné a zvlášť závažné okolnosti pro poskytnutí tohoto osvobození. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že její podání jsou četná, nesrozumitelná a vedou k nepřípustným procesním obstrukcím.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná (dovolatelka) – nezastoupena advokátem – dovolání, v němž mimo jiné opakovaně zdůraznila svou tíživou finanční situaci. Soud prvního stupně ji pak usnesením ze dne 5. dubna 2018, č. j. 27 C 260/2016-137, ještě vyzval, aby si pro podání dovolání zvolila advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Na tuto výzvu reagovala podáním (další) žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolatelka podala (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, dovolací soud sám posoudil, zda vskutku splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v §30 (a také §138) o.s.ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o.s.ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 /viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“) účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.) předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat je předseda senátu povinen jej poučit. Podle §30 odst. 2 o.s.ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 24. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014 či z 30. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013) opakovaně zdůrazňuje, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení soudního poplatku (jakož i jiných plateb předpokládaných v řízení).
Dospěje-li soud k závěru, že jsou u účastníka naplněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je následně povinen zkoumat, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (§30 o.s.ř.). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že otázku, zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje ustanovení zástupce, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přitom jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, z 13. listopadu 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, či z 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod č. 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ochrana zájmů účastníka bude vyžadovat ustanovení zástupce zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o.s.ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se Nejvyšší soud zabýval kupř. v usnesení z 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. V usnesení z 12. dubna 2017, sp. zn. 22 Cdo 709/2017, pak dovodil, že ustanovení zástupce k ochraně zájmů účastníka zpravidla nebude nezbytné v řízeních skutkově a právně jednodušších.
Z obsahu spisu vyplývá, že jediným příjmem dovolatelky, která ve svých podáních opakovaně zdůrazňuje svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav i tíživou finanční situaci, je invalidní důchod ve výši 9.850,- Kč. Na rozdíl od soudů obou stupňů nepovažuje dovolací soud její invalidní důchod za dostatečný pro zajištění advokátního zastoupení na smluvním základě. Je sice nesporné, že vlastní několik nemovitých věcí, avšak jejich zpeněžení za účelem zvolení si advokáta nelze na ní spravedlivě požadovat, zvláště v situaci, kdy je žalována o zaplacení relativně nízké částky související s jednotkou, kterou užívá k bydlení. S ohledem na výše uvedené tudíž neobstojí závěr, že nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Zbývá tak posoudit, zda je ustanovení práva znalého zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích zájmů. V souzené věci jde o částku 18.474,- Kč s příslušenstvím (z titulu tvrzených dlužných úhrad za služby spojené s užíváním jednotky), kterou v popsaných dovolatelčiných poměrech nelze považovat za zanedbatelnou, byť obecně ji lze pokládat za relativně nízkou. Jelikož výsledek takového řízení má pro ni nesporně zásadní význam, nemůže jít o zřejmě bezúspěšné bránění práva. Nadto nelze ani přehlédnout, že její podání jsou nepřehledná, nesrozumitelná a z jejich obsahu je patrné, že se dostatečně neorientuje v procesní ani hmotněprávní stránce věci. S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolatelka splňuje podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
Jelikož napadené usnesení není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud je změnil podle §243d písm. b/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 věta za středníkem o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu