ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4488.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 4488/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) F. N. a b) I. N., zastoupených JUDr. Janou Pejchalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 8, proti žalovaným: 1) M. M., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, a 2) R. M. , o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 312/2006, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2010, č. j. 19 Co 405/2009-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč k rukám JUDr. Jany Pejchalové, advokátky se sídlem v Brně, Smetanova 8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 3. 2009, č. j. 16 C 312/2006-125, určil, že „výpověď z nájmu jednopokojového bytu č. 7, II. kategorie, ve 3. poschodí v domě na ulici M. 14 v B. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) ze dne 12. 10. 2006, daná pronajímatelem M. M. a R. M. nájemcům F. N. a I. N. z důvodu §711 odst. 2 písm. b/ o. z., je neplatná.“ Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 5. 2010, č. j. 19 Co 405/2009-153, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání.
Žalobci navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Dovoláním žalovaného 1) je podle §91 odst. 2 o. s. ř. dotčen rozsudek odvolacího soudu i ve vztahu k žalované 2), neboť žalovaní mají v řízení postavení nerozlučných společníků.
Dovolání bylo podáno včas oprávněným subjektem – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, není však přípustné. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné z toho důvodu, že rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Napadený rozsudek je založen na právním názoru, že je neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), výpověď žalovaných ze dne 12. 10. 2006 z nájmu žalobců k předmětnému bytu z důvodu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák. závazek žalovaných (pronajímatelů bytu) zajistit žalobcům odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší jako bytovou náhradu svého druhu. Podle dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu je právní názor odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.
V rozsudku ze dne 24. 9. 2009, č. j. 26 Cdo 2195/2009, Nejvyšší soud uvedl, že výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu (§711 odst. 2 obč. zák.) musí splňovat jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu §34 a násl. obč. zák. a jednak náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč. zák.; jinak je absolutně neplatná. Přitom absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou.
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 13. 12. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek z roku 2009 pod č. 33, Nejvyšší soud uvedl, že výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Nejvyšší soud zastává názor, že tím spíše je neplatná výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007, z 11. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2127/2008, a z 25. 8. 2009, sp. zn. 26 Cdo 5053/2007).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není v rozporu s hmotným právem. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je proto povinen nahradit žalobcům náklady, které jim v dovolacím řízení vznikly. Ty jsou dány odměnou jejich advokáta 1.950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/, §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb.,) a paušální náhradou hotových výdajů 2x300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem částkou 2.550,- Kč. Podle §149 odst. 1 o. s. ř. je povinen zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobců. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) bylo rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení; přitom bylo přihlédnuto k tomu, že žalobcům uvedené náklady vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které podal pouze žalovaný 1).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný 1) dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. března 2011
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu