ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4537.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4537/2018-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce V. Š. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek: XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Pavlem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 51/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. června 2018, č. j. 18 Co 58/2018-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Jindřišky Kořínkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (vlastník „jednotky č. XY v budově č. p. XY na adrese náměstí XY “ , jejíž součástí byla podle prohlášení vlastníka budovy terasa o výměře 38,2 m 2 , která se nezapočítává do celkové podlahové plochy jednotky – dále jen „předmětná bytová jednotka“, resp. „bytová jednotka“ a „terasa“) se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uvést terasu do původního stavu před rekonstrukcí provedenou společností CHRPA stavební společnost s r. o. Pardubice, eventuálně náhrady škody ve výši 250.000,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. září 2017, č. j. 27 C 51/2016-86, uložil žalovanému povinnost uvést terasu do tří měsíců od právní moci rozsudku do původního stavu před opravou prováděnou žalovaným prostřednictvím společnosti CHRPA stavební společnost s r. o. Pardubice na podkladě smlouvy o dílo ze dne 10. července 2014, to znamená vybavit terasu rozhradou a pokrýt její podlahu betonovou vrstvou; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. června 2018, č. j. 18 Co 58/2018-138, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 17.246,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“).
Především nelze přehlédnout, že námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. pak nemůže založit otázka, „do jaké míry je střecha, respektive její jednotlivé funkční části, společnou částí budovy a do jaké míry je součástí bytové jednotky, respektive zda je svrchní vrstva střechy, která plní ochrannou hydroizolační a povětrnostní funkci a zároveň pochozí vrstvu terasy společnou součástí budovy, či zda je ve vlastnictví vlastníka jednotky“. Na takto postavené otázce totiž rozhodnutí odvolacího soudu ve skutečnosti nespočívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, a z 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením z 16. 1edna 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13); odvolací soud – v této specifické situaci dané zjištěným skutkovým stavem – pouze dovodil, že byla-li v prohlášení vlastníka budovy terasa vymezena jako součást bytové jednotky a šlo-li o terasu přiléhající výlučně k této jednotce a jedině z ní přístupnou, nabyl ji do vlastnictví vlastník jednotky, přestože jinak byly terasy obecně považovány za společné části domu ve smyslu §2 písm. g/ zákona č. 72/1994 Sb., ve znění do 31. prosince 2013.
Jde-li o otázku rozporu s dobrými mravy z důvodů zmíněných dovolatelem v závěru dovolání, pak dovolací soud zdůrazňuje, že spíše opačný přístup by mohl navodit úvahu o rozporu s dobrými mravy. V předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že v prohlášení vlastníka budovy byla terasa vymezena jako součást předmětné bytové jednotky, přičemž šlo o prostor přiléhající výlučně k této jednotce a jedině z ní přístupný; jestliže vždy sloužila nejen jako „střecha“ pro jednotky nacházející se pod ní, nýbrž i jako terasa pro předmětnou bytovou jednotku, pak se nabízí – s přihlédnutím k ostatním zjištěným skutečnostem – úvaha o rozporu s dobrými mravy ve vztahu k přístupu, při němž sice v důsledku provedených úprav již „nezatéká“ do bytů pod terasou (v tomto případě „střechou“), avšak současně – z důvodů zjištěných v řízení – už nemůže sloužit jako terasa pro předmětnou bytovou jednotku, byť relativně dlouhou dobu i tuto funkci jako součást jednotky plnila.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku (§243 písm. a/ o.s.ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 2. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu