ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4775.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4775/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) E. M. , b) J. M. , obou H., zastoupených JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Přemyslova 87/5, proti žalovanému hlavnímu městu Praze , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 33/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. 25 Co 116/2015-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Renaty Scholzové, advokátky se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2014, č. j. 9 C 33/2014-132, určil, že výpověď z nájmu tam specifikovaného bytu je neplatná a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 25 Co 116/2015-171, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, jak v závěru o platnosti výpovědi z nájmu bytu, které předcházelo schválení rady hlavního města Prahy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, uveřejněný pod č. 85/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), tak v závěru, že vedoucí odboru evidence, správy a využití majetku Magistrátu hlavního města Prahy byl oprávněn podle vnitřního předpisu (organizačního řádu Magistrátu hlavního města Prahy a kancelářského řádu Magistrátu hlavního města Prahy) za žalovaného výpověď z nájmu bytu učinit, neboť ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 40/1964 sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), se uplatní i v poměrech obce (hlavního města Prahy) - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 758/2001). Odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 224/2002, není případný, neboť uvedené rozhodnutí řeší otázku udělení plné moci k zastupování advokátovi, nikoli jednání za právnickou osobu jejími pracovníky (zaměstnanci).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu